29 C 18/2022-42 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 8 200 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (smlouva). Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od spotřebitele, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány do karty zákazníka v části Dokumenty k ověření, zejména výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouva. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Ve smlouvě se zavázal zaplatit žalovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,31 %, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil 9 800 Kč, tato částka byla započtena na jistinu a dále na úrok a poplatky. Žalovaný řádně dlužnou částku nesplácel. Žalobce se dožaduje po žalovaném zaplacení celkové částky ve výši 8 200 Kč, dále kapitalizovaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku a jdoucího úroku a úroku z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2019. Předmětná pohledávka vyplývající ze smlouvy byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku, byť jen zčásti uhradil. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na 24. 2. 2022, žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce k jednání omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků. 4. Dokazování bylo provedeno na základě listin dle návrhu žalobce. Uzavření předmětné smlouvy dle žalobních tvrzení a s obsahem dle žalobních tvrzení bylo prokázáno smlouvou ze dne 16. 1. 2018 ve spojení s kartou zákazníka, která byla vyplňována totožného dne. Převzetí částky 10 000 Kč bylo prokázáno uvedenou smlouvou, ve které žalovaný potvrdil převzetí této částky v hotovosti svým podpisem. Tyto skutečnosti žalovaný nerozporoval. Z výpisu plateb žalovaného k uvedené smlouvě bylo prokázáno, kdy toto tvrzení ani listinu žalovaný nezpochybňoval, že žalovaný na uvedený úvěr zaplatil celkem částku 9 800 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 ve spojení se soupisem pohledávek a s oznámením o postoupení pohledávky byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu, kdy z uvedených listin bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobce. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020 ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že uvedenou předžalobní výzvou právní zástupce žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky nejpozději v termínu do 14. 5. 2020, výzva byla odeslána žalovanému dne 10. 5. 2020. 7. Žalobce podle názoru soudu řádně netvrdil a tedy ani řádně neprokázal, že právní předchůdce žalobce řádně a s náležitou pečlivostí tak, jak ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, zkoumal a zhodnotil úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy. K tvrzení žalobce ohledně této skutečnosti viz odst. 1, k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil kartu zákazníka, ze které vyplývá, že jsou u ní vyplněny iniciály žalovaného, ke zdroji hlavních příjmů je uvedeno hlavní pracovní poměr na dobu určitou a název a adresa zaměstnavatele, k měsíčnímu příjmu částka 14 000 Kč, k výdajům: částka na bydlení 3 000 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, celkové výdaje 7 600 Kč, použitelný příjem je uveden ve výši 6 400 Kč. V dokumentech k ověření finanční situaci žadatele je zaškrtnuta pracovní smlouva, složenky. Žádné z těchto zaškrtnutých dokumentů nebyly soudu žalobcem předloženy. Není zřejmé, od kdy měl pracovní poměr žalovaného trvat a na jakou dobu byl sjednán, žalovaný měl splácet týdenní splátku ve výši 300 Kč, tedy cca 1 000 Kč měsíčně, není zřejmé, zda tvrzený příjem žalovaného je příjmem stálým, zda pokryje celou dobu splácení, ani, zda je příjmem dostatečným, kdy není zřejmé, jakým způsobem právní předchůdci žalobce ověřoval výdaje žalovaného, jakým způsobem uspokojoval žalovaný svou potřebu bydlení, jaké byly doloženy výdaje s bydlením a další, v jaké výši, zda měl žalovaný vyživovací povinnosti a zda měl další náklady, například se splácením jiných půjček. Není zřejmé, zda si právní předchůdce žalobce vyžádal doklady k objektivnímu posouzení pravidelných příjmů a výdajů žalovaného, zejména úplný výpis z účtu žalovaného za odpovídající období minimálně tří měsíců, za které by bylo možné si udělat závěry o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného a vyhodnotit jeho úvěruschopnost. Na základě tvrzení žalobce a listin, které doložil, není možné učinit závěr, že řádně prověřil a vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného. 8. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002). <i>9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>13. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.</i> 14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázku i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele, tento výklad vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6.