Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26.2.2026 ve znění dalšího podání ze dne 25.6.2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10 222,21 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně z částky 4 667,83 Kč ode dne 10.7.2025 do zaplacení a na smluvní pokutě částku 36,70 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že pohledávka mu vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené se žalovaným dne 5.2.2025 distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 8 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet formou denních splátek dle čl. V odst. 1 smlouvy a dle Všeobecných obchodních podmínek. První splátka byla splatná dne 7.3.2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 30.7.2026. Předpis denních splátek se mohl měnit v závislosti na výši čerpání. Žalovaný se přitom zavázal vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaný o úvěr požádal na uvedených webových stránkách žalobce a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce tak zjistil od žalovaného celkový počet osob žijících v domácnosti, počet osob s ním společně hospodařících, pravidelný měsíční příjem a pravidelné výdaje žalovaného. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaný nenachází v sankčních registrech, nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, které v žalobě specifikoval. Žalobce údaje shromáždil a zkontroloval, dospěl k závěru o schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného přitom činila 25 000 Kč, což umožňovalo bezproblémové splácení úvěru. Tyto skutečnosti pak byly zjištěny z účtu žalovaného, který jej zpřístupnil žalobci prostřednictvím v žalobě uvedené aplikace.2. K procesu uzavření smlouvy žalobce sdělil, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. V klientském profilu mu byl nejprve zpřístupněn formulář s předsmluvními informacemi, který odsouhlasil a poté návrh smlouvy, který odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o úvěru i předsmluvní informace zaslány na jím uvedenou emailovou adresu.3. Žalobce úvěr vyplatil na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to platbou ze dne 5.2.2025 výši 5 000 Kč. Žalovaný si měl při sjednávání smlouvy zvolit i následující volitelné služby, a to službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 168,36 Kč, službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 165 Kč a službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 44,16 Kč. Žalovaný na úhradu úvěru provedl platby, jak je žalobce specifikoval v doplnění žaloby, kdy celkem uhradil částku 2 400 Kč. Žalobce popsal, na co byly tyto platby započteny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobce proto smlouvu vypověděl, o čemž žalovaného informoval emailem ze dne 9.7.2025. Ode dne následujícího je již žalovaný v prodlení s úhradou celého dluhu. Žalobce tak má vůči žalovanému dosud nesplacenou pohledávku ve výši 10 185,51 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina v částce 4 345,25 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 93,56 Kč, smluvní úrok ve výši 5 517,68 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ v částce 58,56 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ v částce 155,10 Kč a poplatek za „, Anonymizováno, “ v částce 15,36 Kč. Žalobce v doplnění žaloby specifikoval výpočet dlužných částek. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 36,70 Kč, když jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období prvních devadesáti dnů prodlení, tj. od 10.4.2025 do 9.7.2025. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobce uvedl, že v případě, že by soud neměl za prokázané uzavření tvrzené smlouvy, domáhá se zaplacení jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.4. Žalovaný se k zaslané žalobě nikterak nevyjádřil.5. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 29.7.2026, žalobce ani jeho právní zástupkyně se k jednání, ač řádně předvoláni, bez omluvy nedostavili. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání dostavil, kdy uvedl, že předmětnou smlouvu uzavřel, na účet mu bylo posláno 5 000 Kč. Nevěděl, zda mu byly zpřístupněny i předsmluvní informace o úvěru. Tehdy si potřeboval půjčit nějaké peníze, protože pořád řeší práci, kdy jako nevyučený se nemůže uchytit. Tehdy ho z práce vyhodili, potřeboval nějaké peníze, něco platil, ale pak neměl na zaplacení a následně na věc zapomněl. Dále uvedl, že tehdy pracoval u popelářů, kdy šlo o pracovní poměr na dobu určitou, byl ve zkušební době. Vydělával asi 18 až 22 tisíc Kč, kdy měl dluh na sociálním a zdravotním pojištění z dob podnikání, které měsíčně splácel. Neuměl přesně určit, zda v době před uzavřením smlouvy byl ještě zaměstnán, případně zda šlo o dobu, kdy mu byl exekučně postižen účet a peníze ze mzdy mu byly posílány na účet matky. K výdajům upřesnil, že částka 28 000 Kč na bydlení uvedená v listině o prověření jeho úvěruschopnosti představovala částku vynakládanou na bydlení všemi členy domácnosti. Ke svým současným poměrům sdělil, že je nezaměstnaný, nemá žádný příjem, není registrován na úřadu práce. Hledá zaměstnání prostřednictvím inzerce, kdy doposud nebyl úspěšný. Má dluh na zdravotním pojištění asi ve výši 90 000 Kč, který nesplácí, dluh tak narůstá. Pokud by měl uhradit dluh na jistině, pak by byl schopen uhradit asi 1 500 Kč v jednom měsíci, následně pak částku 1 100 Kč, kdy prostředky by mu půjčila matka. Nemá žádný majetek vyšší hodnoty, neví, zda je proti němu vedena nějaká exekuce.6. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud k jeho návrhu vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Z nepodepsaných listin – informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek, z nichž není zřejmé, že by byly jakýmkoliv způsobem zpřístupněny žalovanému, že by se s těmito listinami seznámil, kdy navíc žalovaný u jednání uvedl, že neví, zda mu byly zpřístupněny, soud neučinil žádná konkrétní skutková zjištění a blíže tak jejich obsah nerozebírá. Z tvrzení žalovaného o uzavření žalobcem tvrzené smlouvy ve spojení s žalobcem předloženou smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kde jsou jako smluvní strany uvedeny žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník, soud učinil závěr, že účastníci tuto listinu dne 5.2.2025 podepsali. Ohledně žalovaného je na smlouvě uvedeno jeho rodné číslo, adresa, telefonní číslo, emailová adresa, číslo jeho bankovního účtu. Obsahem smlouvy je sjednání podmínek spotřebitelského úvěru formou kreditního rámce až do výše 8 500 Kč, který může být čerpán postupně i opakovaně. K vlastnostem poskytovaného úvěru je v čl. VI. smlouvy uvedeno, že jde o spotřebitelský, bezúčelový, revolvingový úvěr, kdy konec doby splatnosti kreditního rámce je uveden dne 30.7.2026. Úroková sazba je uvedena ve výši 1,066 % denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše je uvedena ve výši 1,99 % z čerpané částky. Jsou uvedeny volitelné služby , Anonymizováno, , kdy smlouva obsahuje výši poplatků za tyto služby a jejich splatnost. Dále pak obsahuje ujednání ohledně sankcí při prodlení se splácením, kdy s ohledem na právní hodnocení věci soud blíže další ustanovení smlouvy nerozebírá.7. K tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobce předložil výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného u společnosti , právnická osoba, , z nějž bylo zjištěno, že jsou na něm zaznamenány údaje o žalovaném, kdy k provedení výpočtu úvěruschopnosti mělo dojít neuvedeného dne. Celkový počet osob v domácnosti je uveden v počtu 5 a více, kdy všechny tyto osoby mají mít vlastní příjem. Bližší specifikace těchto osob, ani výše a původ jejich příjmu v listině uvedena není. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je uvedena v částce 21 648 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je uvedena v částce 18 000 Kč. Není zřejmé, o jaký příjem by mělo jít, z čeho byl příjem ověřen. Žalovaný tvrdil, že v dané době byl buď již nezaměstnaný, případně pracoval jako popelář se smlouvou na dobu určitou a s tříměsíční zkušební dobou, kdy z tohoto zaměstnání byl vyhozen. Vypočítané minimální výdaje jsou uvedeny v částce 9 388,80 Kč, s rezervou pro výdaje ve výši 650 Kč. Jako disponibilní příjem je uvedena částka 2 750 Kč. K pravidelným výdajům jsou uvedeny částky 4 000 Kč jako výdaje na půjčky, částka 28 000 Kč na bydlení, další nezbytné výdaje ve výši 5 000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč. Z autorizace ověření totožnosti, BankID výpisu je prokázáno, že žalobce měl přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Žalobce dále předložil k důkazu výpis z účtu žalovaného pro období od 4.9.20222 do 27.7.2023, kdy z něj však nelze učinit žádný závěr o příjmech a výdajích žalovaného s relevancí k datu 5.2.2025, kdy byla podepsána předmětná smlouva mezi účastníky. Soud tak tento výpis a platby na něm uvedené blíže nerozebírá. Žalobce nepředložil žádný důkaz k tomu, že by jakkoliv prověřoval tvrzení žalovaného o výši jeho příjmu, zdroji jeho příjmu, předpokladu trvání takového příjmu do budoucna. Rovněž nepředložil žádné důkazy k tomu, že by prověřoval konkrétní výši výdajů žalovaného na bydlení, druh takového bydlení, zabýval se platební morálkou ohledně splácení tvrzených závazků. Žalobce konečně nepředložil žádný důkaz k tomu, že nahlížel do příslušných registrů, kde by ověřoval případné zadlužení žalovaného, výši měsíčních splátek, existenci exekucí vedených proti žalovanému. Z uvedených skutečností tak soud nemá za prokázané, že by žalobce před uzavřením tvrzené úvěrově smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, když dostatečně nezjistil příjem žalovaného, a to, zda a v jaké výši jej pravidelně bude dosahovat v budoucnu, kdy měl být úvěr splácen. Zcela pak rezignoval na zjištění a prověření skutečných výdajů žalovaného. Nelze přitom odhlédnout od toho, že žalovaný měla úvěr splácet po nízkých denních splátkách, které se jen z nepatrné části započítávaly na jistinu úvěru, kdy v době celkové splatnosti úvěru zde musel být vysoký celkový dluh, který by žalovaný musel jednorázově splatit. Bylo tak na místě, aby za této situace žalobce k prověření poměrů žalovaného přistoupil s vyšší mírou pečlivosti, jím sdělované údaje náležitě prověřoval. Takto však žalobce nepostupoval, když z předložených důkazů není vůbec zřejmé, že by se jakkoliv zajímal o způsob bydlení žalovaného, zabýval se jeho skutečnými příjmy a výdaji. Žalobce neprokázal, že by ověřoval případné další závazky žalovaného např. nahlédnutím do nebankovních registrů, jak to v žalobě tvrdil, když jejich existence může mít na platební schopnost žalovaného podstatný vliv. Z tvrzení žalovaného u jednání soudu přitom vyplynulo, že v dané době byl buď bez práce, případně měl sjednán pracovní poměr na dobu určitou, kdy zaměstnání ve zkušební době ztratil, byla proti němu vedena minimálně jedna exekuce. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1.12.2024 do 28.2.2025 obstaraného soudem pak bylo zjištěno, že počáteční i konečný zůstatek na účtu byl záporný. Z výpisu z účtu nebyl zjištěn žádný pravidelný měsíční příjem žalovaného.8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a z výpisu z účtu žalovaného u , Anonymizováno, ., č.ú. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalobce na tento účet dne 5.2.2025 poukázal částku 5 000 Kč, která byla téhož dne na účet žalovaného připsána. Z tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, vzal soud za prokázané, že žalovaný žalobci uhradil celkem částku 2 400 Kč.9. Z předžalobní upomínky ze dne 2.11.2025 spolu s potvrzením o podání doporučené zásilky je zřejmé, že právní zástupkyně žalobce před podáním žaloby vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů, kdy tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne 5.11.2025.10. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, úvěrem spotřebitelským. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.17. Soud má přitom za to, že žalobce neunesl zejména důkazní břemeno k tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet, když k tomu soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění. Žalobce neprokázal, že by před uzavřením dané úvěrové smlouvy jakkoliv prověřoval výši příjmů žalovaného, zdroj těchto příjmů, výši skutečných výdajů žalovaného, jeho případné zadlužení. Žalovaný sám potvrdil, že tehdy potřeboval peníze, ztratil práci, měl dluh z podnikání na zdravotním a sociálním pojištění, který byl vymáhán exekučně, následně neměl z čeho splácet. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že žalovaný neprováděl denní splátky, jak měly být v dané smlouvě sjednány, na poskytnutý úvěr hradil nahodile různé částky. Soud tak má za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru existovaly značné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, tyto nebyly jednáním (prověřováním) úvěrujícího odstraněny a úvěr byl přes tyto pochybnosti žalovanému poskytnut. Postup právního předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru tak byl dle názoru soudu v rozporu s povinností postupovat s odbornou péčí, jak je dána v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný přitom s ohledem na své poměry nebyl schopen úvěr formou sjednaných denních splátek žalobci splácet.18. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru podepsané dne 5.2.2025, ani to, že by byl žalovaný schopen úvěr ve sjednaných splátkách splácet. Z tohoto důvodu je předložená smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku absolutně neplatná a žalovaný je tak povinen vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům). Žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.19. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy ze dne 5.2.2025 poskytl žalovanému částku 5 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), a to ve lhůtě přiměřené jeho poměrům (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pokud již žalovaný žalobci částku 2 400 Kč uhradil, což bylo v řízení prokázáno, je mu povinen hradit již pouze částku 2 600 Kč.20. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 600 Kč jako zbývající část jistiny vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud přitom stanovil, že žalovaný je povinen tuto částku uhradit ve dvou splátkách po 1 500 Kč a 1 100 Kč, kdy jde o lhůtu přiměřenou poměrům žalovaného, jak je u jednání soudu popsal. K dohodě ohledně této lhůty mezi účastníky nedošlo. Soud neuložil žalovanému povinnost uhradit z této částky úrok z prodlení, když takový nárok by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto soudem stanovené lhůtě. K tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění, publikované pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K výkladu normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí judikoval, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Z citované právní věty tohoto judikátu Nejvyššího soudu je třeba dovodit, že v případě stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru se nejedná o standardní (procesní) lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovenou k vypořádání bezdůvodného obohacení, nýbrž se jedná o specifickou (speciální) úpravu vypořádání nároků z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Doba k vrácení poskytnuté jistiny musí být stanovena tak, aby měl žalovaný spotřebitel časový prostor k úhradě, který je přiměřený jeho možnostem. Současně – a zejména – jedná se pojmově o (nové) stanovení splatnosti předmětné částky, tedy nepřipadá v úvahu přiznání úroků z prodlení za jakékoli období do minulosti, nýbrž naopak, pakliže do budoucna mají být úroky z prodlení nárokovány, lze tak činit teprve, pokud nedojde k úhradě v plné výši do data (nově) soudem stanoveného, a jejich úhrady je třeba se domáhat prostřednictvím samostatné (nově podané) žaloby. Nejvyšší soud v citovaném judikátu dospěl k závěru, že splatnost jistiny nelze odvozovat od první (před podáním žaloby učiněné) prokázané výzvy k plnění ze strany žalobce, ale je nutné, aby byla soudem stanovena doba nová, stanovená dle možností spotřebitele. V intencích citovaného judikátu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nadále již – na rozdíl od dosavadní početné rozhodovací praxe – nelze splatnost pohledávky k vrácení bezdůvodného obohacení v návaznosti na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru odvozovat od první prokázané výzvy k plnění, ale je nutné tuto nově stanovit, vycházeje z možností spotřebitele k úhradě v době přiměřené.21. Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbývající části zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy, případně nárok na zaplacení úroku z prodlení, který není dán.22. Ve výroku III. pak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci většinově úspěšný žalovaný na náhradě nákladů řízení ničeho nepožadoval.