Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13.3.2026 ve znění dalšího podání ze dne 24.6.2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 126 421,60 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně z částky 81 219,06 Kč ode dne 17.10.2025 do zaplacení a na smluvní pokutě částku 2 786,82 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že pohledávka mu vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené se žalovaným dne 30.3.2024 distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet formou denních splátek dle čl. V odst. 1 smlouvy a dle Všeobecných obchodních podmínek. První splátka byla splatná dne 29.4.2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 30.7.2026. Předpis denních splátek se mohl měnit v závislosti na výši čerpání. Žalovaný se přitom zavázal vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaný o úvěr požádal na uvedených webových stránkách žalobce a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce tak zjistil od žalovaného celkový počet osob žijících v domácnosti, počet osob s ním společně hospodařících, pravidelný měsíční příjem a pravidelné výdaje žalovaného. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaný nenachází v sankčních registrech, nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, které v žalobě specifikoval. Žalobce údaje shromáždil a zkontroloval, dospěl k závěru o schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného přitom činila 39 575 Kč, což umožňovalo bezproblémové splácení úvěru. Tyto skutečnosti pak byly zjištěny z účtu žalovaného, který jej zpřístupnil žalobci prostřednictvím v žalobě uvedené aplikace.2. K procesu uzavření smlouvy žalobce sdělil, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. V klientském profilu mu byl nejprve zpřístupněn formulář s předsmluvními informacemi, který odsouhlasil a poté návrh smlouvy, který odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o úvěru i předsmluvní informace zaslány na jím uvedenou emailovou adresu.3. Žalobce úvěr vyplatil na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to platbami, jak je v žalobě zcela konkrétně specifikoval. Žalovaný přitom celkem čerpal finanční prostředky ve výši 306 361,69 Kč. Žalovaný si měl při sjednávání smlouvy zvolit i následující volitelné služby, a to službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 1 303,01 Kč, službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 20 295 Kč a službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 343,73 Kč. Žalovaný na úhradu úvěru provedl platby, jak je žalobce specifikoval v doplnění žaloby, kdy celkem uhradil částku 374 359,87 Kč. Žalobce popsal, na co byly tyto platby započteny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobce proto smlouvu vypověděl, o čemž žalovaného informoval emailem ze dne 16.10.2025. Ode dne následujícího je již žalovaný v prodlení s úhradou celého dluhu. Žalobce tak má vůči žalovanému dosud nesplacenou pohledávku ve výši 126 421,60 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina v částce 78 463,81 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 1 225,19 Kč, smluvní úrok ve výši 45 202,54 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ v částce 51,24 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ v částce 1 465,38 Kč a poplatek za „, Anonymizováno, “ v částce 13,44 Kč. Žalobce v doplnění žaloby specifikoval výpočet dlužných částek. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 2 786,82 Kč, když jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období prvních devadesáti dnů prodlení, tj. od 18.7.2025 do 16.10.2025. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobce uvedl, že v případě, že by soud neměl za prokázané uzavření tvrzené smlouvy, domáhá se zaplacení jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.4. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.5. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 10.8.2026, žalobce a jeho právní zástupkyně se z jednání omluvili, souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.6. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud k jeho návrhu vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Z žalobcem předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že jsou na ní jako smluvní strany uvedeni žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník, je uvedeno jeho rodné číslo, adresa, telefonní číslo, emailová adresa, číslo jeho bankovního účtu. Obsahem smlouvy je sjednání podmínek spotřebitelského úvěru formou kreditního rámce až do výše 80 000 Kč, který může být čerpán postupně i opakovaně. K vlastnostem poskytovaného úvěru je v čl. VI. smlouvy uvedeno, že jde o spotřebitelský, bezúčelový, revolvingový úvěr, kdy konec doby splatnosti kreditního rámce je uveden dne 21.9.2025. Úroková sazba je uvedena ve výši 0,85 % denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše je uvedena ve výši 1,99 % z čerpané částky. Jsou uvedeny volitelné služby , Anonymizováno, , kdy smlouva obsahuje výši poplatků za tyto služby a jejich splatnost. Dále pak obsahuje ujednání ohledně sankcí při prodlení se splácením, kdy s ohledem na právní hodnocení věci soud blíže další ustanovení smlouvy nerozebírá. Na smlouvě je jako datum jejího uzavření 30.3.2024, kdy v místě pro podpis žalovaného je uveden text – Já, , Jméno žalovaného, , rodné číslo , RČ, potvrzuji, že jsem smlouvu přečetl/a s jejím obsahem souhlasím. Žalobce k důkazu nepředložil žádný záznam z interního elektronického systému, který by zachycoval jednání žalovaného při uzavření smlouvy, ze kterého by bylo patrno, jakým způsobem byla z jeho strany smlouva podepsána, čím byl nahrazen jeho podpis na smlouvě. Soud tak z této listiny nemá uzavření smlouvy o tvrzeném obsahu za prokázané. Z přehledu denních splátek bylo zjištěno, že jde o nikým nepodepsanou listinu, ve které je uveden způsob splácení daného úvěru. Z autorizace ověření totožnosti má soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím náhledu na účet č. , č. účtu, dne 30.3.2024 ověřil totožnost žalovaného.7. K tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobce předložil výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného u společnosti , právnická osoba, , z nějž bylo zjištěno, že jsou na něm zaznamenány údaje o žalovaném, kdy k provedení výpočtu úvěruschopnosti mělo dojít dne 30.3.2024. Celkový počet osob v domácnosti je uveden v počtu 2, kdy obě tyto osoby mají mít vlastní příjem. Bližší specifikace těchto osob, ani výše a původ jejich příjmu v listině uvedena není. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je uvedena v částce 39 575 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je uvedena v částce 30 000 Kč. Není zřejmé, o jaký příjem by mělo jít, z čeho byl příjem ověřen. Vypočítané minimální výdaje jsou uvedeny v částce 7 005 Kč, s rezervou pro výdaje ve výši 650 Kč. Jako disponibilní příjem je uvedena částka 22 900 Kč. K pravidelným výdajům jsou uvedeny částky 2 000 Kč jako výdaje na půjčky, částka 5 500 Kč na bydlení, další nezbytné výdaje ve výši 100 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 7 000 Kč. Z autorizace ověření totožnosti, BankID výpisu je prokázáno, že žalobce měl přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Z listiny – Identifikované příjmy soud zjistil, že na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací byl ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele v částce 39 575 Kč. Není přitom zřejmé, z čeho konkrétně k takovému ověření došlo, za jaké období byl takový příjem zjištěn. Žalobce nepředložil žádný důkaz k tomu, že by jakkoliv prověřoval tvrzení žalovaného o výši jeho příjmu, zdroji jeho příjmu, předpokladu trvání takového příjmu do budoucna. Rovněž nepředložil žádné důkazy k tomu, že by prověřoval konkrétní výši výdajů žalovaného na bydlení, druh takového bydlení, zabýval se platební morálkou ohledně splácení tvrzených závazků. Žalobce konečně nepředložil žádný důkaz k tomu, že nahlížel do příslušných registrů, kde by ověřoval případné zadlužení žalovaného, výši měsíčních splátek, existenci exekucí vedených proti žalovanému. Pokud k důkazu předložil výpis z účtu žalovaného za období předcházející uzavření tvrzené smlouvy obstaraný v aplikaci Kontomatik, pak je z něj zřejmé, že žalovaný měl příjmy a výdaje ze sázek v řádu tisíců (či desetitisíců korun měsíčně), kdy k takovým případným příjmům nelze při hodnocení poměrů žalovaného přihlédnout, neboť jde o příjmy zcela nahodilé, nepředvídatelné. Samotné sázení je pak při poskytování spotřebitelských úvěrů spíše negativním faktorem, když je zde velké riziko vzniku závislosti, vysokých výdajů s tím spojených. Pokud si soud vyžádal výpis z účtu žalovaného, pak na výpisu z měsíce předcházejícího tvrzenému poskytnutí smlouvy je patrno, že jsou zde transakce ve shodné výši označené jako čerpání a splátka úvěru, jsou patrny sázky a nulový zůstatek na účtu ke konci měsíce. Z uvedených skutečností tak soud nemá za prokázané, že by žalobce před uzavřením tvrzené úvěrově smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, když dostatečně nezjistil příjem žalovaného, a to, zda a v jaké výši jej pravidelně bude dosahovat v budoucnu, kdy měl být úvěr splácen. Zcela pak rezignoval na zjištění a prověření skutečných výdajů žalovaného. Nelze přitom odhlédnout od toho, že žalovaný měl úvěr splácet po nízkých denních splátkách, které se jen z nepatrné části započítávaly na jistinu úvěru, kdy v době celkové splatnosti úvěru zde musel být vysoký celkový dluh, který by žalovaný musel jednorázově splatit. Bylo tak na místě, aby za této situace žalobce k prověření poměrů žalovaného přistoupil s vyšší mírou pečlivosti, jím sdělované údaje náležitě prověřoval. Takto však žalobce nepostupoval, když z předložených důkazů není vůbec zřejmé, že by se jakkoliv zajímal o způsob bydlení žalovaného, zabýval se jeho skutečnými příjmy a výdaji. Žalobce neprokázal, že by ověřoval případné další závazky žalovaného např. nahlédnutím do nebankovních registrů, jak to v žalobě tvrdil, když jejich existence může mít na platební schopnost žalovaného podstatný vliv.8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a z výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, ., č.ú. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalobce na tento účet poukázal platbami, jak byly v žalobě tvrzeny, celkem částku 306 361,69 Kč, kdy tyto platby byly na účet připsány. Z tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, vzal soud za prokázané, že žalovaný žalobci uhradil celkem částku 374 359,87 Kč. Je přitom zřejmé, že žalovaný nesplácel denní splátky, jak měly být ve smlouvě sjednány, poukazoval na účet žalobce částky v různé výši přibližně jednou měsíčně, kdy naposledy hradil dne 16.7.2025.9. Z předžalobní upomínky ze dne 28.1.2026 spolu s potvrzením o podání doporučené zásilky je zřejmé, že právní zástupkyně žalobce před podáním žaloby vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů, kdy tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne 30.1.2026.10. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, úvěrem spotřebitelským. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.17. Soud má přitom za to, že žalobce neunesl zejména důkazní břemeno k tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet, když k tomu odkazuje na výše uvedená skutková zjištění. Žalobce neprokázal, že by před uzavřením dané úvěrové smlouvy, jakkoliv prověřoval výši pravidelných příjmů žalovaného, zdroj těchto příjmů, předpoklad jejich trvání do budoucna, kdy úvěr měl být pravidelně dlouhodobě splácen. Že by zkoumal výši skutečných výdajů žalovaného, jeho případné zadlužení a na základě takto získaných informací objektivně zhodnotil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek. Pokud měl ohledně příjmů žalovaného k dispozici výpis z jeho účtu, pak z něj bylo patrno, že žalobce převáděl platby mezi svými účty, v nezodpovědném měřítku vynakládal vysoké částky na sázení, zůstatky na účtu ke konci měsíce byly nízké či nulové. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že žalovaný neprováděl denní splátky, jak měly být v dané smlouvě sjednány, na poskytnutý úvěr hradil nahodile různé částky. Soud tak má za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru existovaly značné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, tyto nebyly jednáním (prověřováním) úvěrujícího odstraněny a úvěr byl přes tyto pochybnosti žalovanému poskytnut. Postup právního předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru tak byl dle názoru soudu v rozporu s povinností postupovat s odbornou péčí, jak je dána v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Způsob, jakým žalovaný prováděl úhrady ve prospěch žalobce pak svědčí o tom, že nebyl schopen plnit tak, jak mělo být ve smlouvě sjednáno.18. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by žalobce splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30.3.2024, ani to, že by byl žalovaný schopen úvěr ve sjednaných splátkách splácet. Z tohoto důvodu je předložená smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku absolutně neplatná a žalovaný je tak povinen vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům). Žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů. Soud jen na okraj uvádí, že provedenými důkazy nebylo ani prokázáno sjednání úvěrové smlouvy o obsahu, jak byla žalobcem předložena. Za takového stavu by plnění poskytnuté žalovanému ze strany žalobce bylo plněním bez právního důvodu, kdy žalovaný by byl povinen jej žalobci pouze ve výši takového plnění vydat.19. Pokud žalobce na základě absolutně neplatné smlouvy ze dne 30.3.2024 poskytl žalovanému částku 306 361,69 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), a to ve lhůtě přiměřené jeho poměrům (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pokud již žalovaný uhradil žalobci částku 374 359,87 Kč, pak není povinen z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalobci ničeho plnit.20. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnul, když nárok žalobce na zaplacení částek uplatněných v žalobě není dán.21. Ve výroku II. pak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci úspěšnému žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly.