Žalobce se žalobou podanou dne 3. 2. 2026 domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 20.960 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 14.000 Kč za dobu od 27. 2. 2024 do zaplacení. Tvrdí, že uzavřel s žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalované peněžní prostředky, a to dne 24. 10. 2023 částku 8.000 Kč a dne 25. 10. 2023 částku , právnická osoba, Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná úvěr nesplácela ani po opakovaném upomínání, a v dopisu z 23. 2. 2024 byla informována o zesplatnění úvěru ke dni 26. 2. 2024. Žalovaná částka 20.960 Kč se skládá z jistiny úvěru 10.000 Kč, z úroku 4.000 Kč a ze smluvní pokuty 6.960 Kč. Smluvní pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z jistiny za dobu od 27. 2. 2024 do 23. 1. 2026 za prodlení se splácením úvěru.2. Žalobce v žalobě neuvedl, že by žalovaná na úvěr splatila nějakou částku. Na výzvu soudu v doplnění žaloby žalobce sdělil, že žalovaná před zahájením řízení zaplatila žalobci 1.000 Kč a v průběhu řízení dne 13. 2. 2026 uhradila 200 Kč. Žalobce proto ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobu částečně zpět ohledně částky 1.200 Kč. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odstavců jedna a dva občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil výrokem II. tohoto rozhodnutí.3. Procesní stanovisko žalované spočívá v tom, že dne 3. 7. 2026 zaplatila žalobci 21.000 Kč, k čemuž doložila potvrzení , právnická osoba, . Soud na základě toho vyzval žalobce, aby sdělil, zda tuto částku od žalované obdržel, žalobce však na výzvu soudu nereagoval.4. Z listiny žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, vyplývá, že na formuláři žalobce jsou vytištěny údaje o žalované, mimo jiné, že je vdaná, bydlí s rodiči nebo příbuznými, je zaměstnána jako skladnice od listopadu 2021, má měsíční příjem 18.721 Kč a měsíční výdaje 4.860 Kč. Není v insolvenci a nemá exekuce. V řízení nebylo zjištěno, z kterých zdrojů žalobce tyto údaje čerpal, nebylo prokázáno, že by tyto údaje žalobci poskytla žalovaná, ani že by vyjádřila s obsahem této listiny souhlas.5. Žalobce vytvořil dne 24. 10. 2023 listinu smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smluvní strany jsou ve smlouvě označeny tak, že žalobce je úvěrující a žalovaná je úvěrovaným. Žalobce se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 30.000 Kč na úrok 40 % měsíčně. Žalovaná měla úvěr splácet tak, že úrok přirostlý za uplynulé období měla zaplatit vždy za každý měsíc a jistinu mohla uhradit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V bodě 6.2 je uvedeno, že v případě prodlení úvěrovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší se bez dalšího stává splatným celý dluh. Podle bodu 4.2 byl úvěrovaný povinen v případě prodlení uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Smlouva je podepsána jednatelkou žalobce. V místě vyhrazeném pro podpis žalované je pouze vytištěno její jméno a příjmení, podpis žalované se na smlouvě nenachází.6. Všeobecné obchodní podmínky žalobce obsahují podrobnější úpravu práv a povinností vznikajících mezi žalobcem a jeho klienty při jejich vzájemných obchodních vztazích. Jedná se o obecný dokument, žádnou souvislost s žalovanou nelze z něj dovodit. V řízení nebylo zjištěno, že by se tato listina dostala do dispozice žalované ani že by žalovaná s jejím obsahem vyjádřila svůj souhlas.7. Z kopie občanského průkazu č. , hodnota, žalované je zřejmé, že žalobce měl kopii tohoto průkazu k dispozici.8. Čerpání peněžních prostředků ze strany žalované vzal soud za prokázáno jednak z potvrzení , právnická osoba, o dvou odchozích platbách a jednak z výpisu transakcí na účtu č. , Anonymizováno, . , právnická osoba, . potvrdila, že majitelkou tohoto účtu je žalovaná. Dne 24. 10. 2023 byla na zmíněný účet žalované poukázána a připsána částka 8.000 Kč a dne 25. 10. 2023 částka , právnická osoba, Kč, celkem 10.000 Kč.9. Dopisem z 23. 2. 2024 oznámil žalobce žalované, že s ohledem na prodlení žalované došlo téhož dne k zesplatnění úvěru, a vyzval žalovanou, aby uhradila 28.095 Kč. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalované odeslán či doručen.10. Z výpisu z téhož účtu žalované za období od 6. 12. 2021 do 28. 2. 2022 soud zjistil, jaké měla žalovaná v tomto období transakce. Soud poukazuje na to, že se jedná o období před rokem a osmi měsíci od tvrzeného data uzavření smlouvy mezi účastníky 24. 10. 2023.11. Ze tří výplatních lístků žalované bylo zjištěno, že za červenec 2023 měla žalovaná čistou mzdu 15.700 Kč, a za měsíc srpen 2023 měla čistou mzdu 21.765 Kč a za měsíc září 2023 měla čistou mzdu 18.699 Kč.12. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem své právní zástupkyně z 23. 1. 2026, který byl podle potvrzení o podání odeslán žalované 27. 1. 2026 doporučeně.13. Podle tvrzení žalobce zaplatila žalovaná ještě před zahájením tohoto řízení žalobci 1.000 Kč a v průběhu řízení dne 13. 2. 2026 částku 200 Kč. Žalovaná však předložila potvrzení , právnická osoba, , z něhož vyplývá, že ze shora uvedeného účtu žalované byla dne 3. 7. 2026 poukázána částka 21.000 Kč na účet č. , č. účtu, . Soud k tomu uvádí, že se jedná o číslo účtu, které je uvedené v žalobě pro zaplacení žalované částky. Z výpisu z téhož účtu soud ověřil, že dne 3. 7. 2026 byla na tento účet skutečně tato částka 21.000 Kč připsána.14. Ohledně uzavření úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že k tomu došlo na základě komunikace na dálku v prostředí klientské zóny. Žalovaná vyplnila registrační formulář, v němž uvedla své osobní údaje, a zadala vlastní heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Tato registrace byla podmíněna souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou aktivně odsouhlasila zaškrtnutím pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila a potvrdila registraci zadáním pětimístného kódu z verifikační SMS zprávy zaslané na telefonní číslo. SMS kód 91995 žalovaná vložila do příslušného formulářového pole a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána.15. Tato tvrzení žalobce o uzavření žalované úvěrové smlouvy jednak nejsou úplná a jednak ani nebyla v řízení prokázána. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by žalovaná s původním věřitelem uzavřela 24. 10. 2023 či v jiný den smlouvu o úvěru výše uvedeného obsahu. Žalovaná obdržela od žalobce na svůj účet dne 24. 10. 2023 částku 8.000 Kč a následujícího dne , právnická osoba, Kč, celkem 10.000 Kč. Žalovaná před zahájením řízení zaplatila žalobci 1.000 Kč a v průběhu tohoto řízení zaplatila 200 Kč a 21.000 Kč. Žalobce měl k dispozici tři výplatní lístky ohledně čistého příjmu žalované za měsíce červenec, srpen a září 2023. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjistil a ověřil další skutečnosti ohledně poměru žalované, tedy její výdaje a dosavadní závazky. Soud ještě konstatuje, že žalobce předložil přílohu č tři ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva z 10. 5. 2024, uzavřenou mezi , právnická osoba, . jako věřitelem a žalobcem jako dlužníkem, a seznam pohledávek dlužníka tvořící zajištění výše uvedených smluv. Soud nezjistil žádnou souvislost těchto listin s tvrzeným nárokem žalobce, a soud má za to, že žalobce zřejmě tyto listiny předložil omylem.16. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a uhradit úroky, poplatky či jiné platby. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 10.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu obsahuje pouze podpis jednatele žalobce, avšak nikoli podpis žalované, a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že byl vytvořen text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text byl předložen žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.17. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si žalobce splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.18. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo prokázáno pouze to, že žalobce měl k dispozici tři výplatní lístky žalované za měsíce červenec až září 2023. Výpis z účtu žalované za prosinec 2021 až únor 2022 se týká období jednoho roku a osmi měsíců před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru a čerpáním peněžních prostředků ze strany žalované, a nelze z něj tudíž dovodit, jaké měla žalovaná v rozhodné době před čerpáním peněžních prostředků zůstatky na účtech, případně jaká měla vydání či jiné skutečnosti. Nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoliv způsobem zjišťoval či ověřoval výdaje žalované či její dosavadní závazky. Žalobce tudíž nemohl porovnat zjištěné příjmy žalované s nezjištěnými a neověřenými výdaji a dosavadními závazky žalované, a nemohl tudíž dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná by byla schopna úvěr splácet.19. Pokud by tady bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť taková smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.20. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců jedna a dva občanského zákoníku. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit žalobci poskytnutou částku v sjednané lhůtě ani platit žalobci jakékoliv úroky, smluvní pokuty či jiná plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobce na účet žalované poukázal celkovou částku 10.000 Kč, tato částka byla na účet žalované řádně připsána, a žalovaná tedy tuto částku přijala, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalované došlo tudíž ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému toho, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná čerpala od žalobce částku 10.000 Kč a uhradila žalobci celkem 22.200 Kč, tedy částku vyšší. Bezdůvodné obohacení na straně žalované tudíž již neexistuje.21. Na základě všech výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji v plném rozsahu zamítl.22. Žalovaná měla ve sporu úspěch z větší části než žalobce, avšak žádné náklady řízení ji nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.