Žalobkyně se dne , datum, podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že původní věřitel (společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, ) zřídil žalované službu Twisto účet na základě toho, že žalovaná se dne , datum, prostřednictvím webových stránek původního věřitele nebo prostřednictvím aplikace Twisto zaregistrovala k užívání služby Twisto účet a při zřízení služby vyslovila souhlas se Všeobecnými obchodními podmínkami pro užívání služby Twisto účet (dále i jen jako „VOP"). V rámci registračního procesu došlo k ověření identity žalované a ověřování její úvěruschopnosti a žalované byl k dispozici poskytnut návrh Smlouvy k službě Twisto účet, Všeobecné obchodní podmínky, vzor pro odstoupení od smlouvy a Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Souhlas s uzavřením smlouvy žalovaná vyslovila zadáním identifikačního kódu jí zaslaného na jí uvedené telefonní číslo , tel. číslo, též poskytla fotografii svého dokladu totožnosti a své osoby. Dle žalobních tvrzení byl v rámci služby Twisto účet žalované zřízen aktuální limitní úvěrový rámec dle smlouvy o zřízení služby Twisto účet, kdy v rámci nákupů mohla žalovaná využít Twisto kartu nebo Twisto tlačítko jako platební metodu na partnerských e-shopech. V případě využití této služby byla kupní cena odložena na jednotlivé splátky v rámci služby Twisto účtu. Žalovaná pak mohla provádět nákupy během celého kalendářního měsíce, přičemž splatnost jednotlivých splátek z čerpaného úvěrového rámce byla stanovena k 15. dni následujícího měsíce. Společnost Twisto uhradila obchodníkovi částku za nákup obratem, zatímco žalovaná byla povinna částku uhradit původnímu věřiteli v dohodnuté lhůtě dle smluvních ujednání mezi ním a původním věřitelem. Žalovaná se zavázala hradit každý měsíc částku alespoň ve výši 10 % z částky neuhrazeného čerpání. Žalované bylo umožněno též zřídit si splátkový limit, tj. produkt „Installments“, který má samostatný limit k čerpání, kdy si žalovaná může provedenou transakci rozložit do měsíčních splátek, a to od tří do dvanácti měsíců dle svých preferencí. Podpisem smlouvy o splátkovém limitu žalovaná vyslovila souhlas s tím, že pro případ prodlení s úhradou dluhu je původní věřitel oprávněn účtovat částku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení dle čl. 1.10.2. K prověření úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že původní věřitel před uzavřením smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalované v registrech obsahujících údaje o případných negativních záznamech spojených s nesplácením závazků, a to , právnická osoba, , insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, analytický nástroj , právnická osoba, k hodnocení úvěruschopnosti a analýze rizik žadatelů o úvěr, kdy byla prověřena bezdlužnost, absence vedení insolvenčního řízení, absence úvěrů po splatnosti a analýza toho, zda by žalovaná zvládla splácet úvěr i při minimálních příjmech či zvýšených výdajích.3. Původní věřitel vedl vyúčtování k jednotlivým objednávkám žalované, kde vyúčtování obsahuje přehled čerpání jistiny a vyúčtování označené v názvu přílohy jako „current“ obsahující přehled čerpání jistiny spolu s později naběhlými poplatky za prodlení a smluvní pokutu. Žalovaná se zavázala platit též poplatek z prodlení (str. 27 VOP), jehož výše závisí na délce prodlení. Smluvní pokuta (sjednaná v čl. 1.10. smlouvy o splátkovém limitu) byla dohodnuta tak že žalovaná zaplatí 0,1 % denně z aktuálně dlužné částky počítané od prvního dne prodlení až do dne připsání částky smluvní pokuty v daném vyúčtování. Ke dni podání žaloby byly za žalovanou evidovány tyto dlužné částky: jistina ve výši , částka, , poplatky v souhrnné výši , částka, , poplatky z prodlení v souhrnné výši , částka, a , částka, na náhradě nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Podle žalobních tvrzení byla pohledávka z původního věřitele postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována spolu s předžalobní výzvou.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti, žalovaná se přes řádné a včasné předvolání k jednání bez omluvy nedostavila a o odročení jednání nepožádala, soud tak dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.5. Po zhodnocení žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze Smlouvy k službě Twisto účet ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , zřídit žalované službu Twisto účet a zpřístupnit v rámci uvedené služby limitní rámec , částka, s tím, že žalovaná jako zákazník bude řádně splácet poskytnuté finanční prostředky dle této smlouvy a Všeobecných obchodních podmínek služby Twisto účet, které jsou nedílnou součástí smlouvy (čl. 1.1 a 1.2 smlouvy). V závěru smlouvy je uvedeno, že smlouva je uzavřena prostředky komunikace na dálku (přes internet) dle čl. 3.5, podle kterého podpisem smlouvy zákazník potvrzuje, že souhlasí s použitím internetu (prostředků komunikace na dálku) při uzavření smlouvy. V místě podpisu zákazníka je vytištěno jméno žalované. Nedílnou součást smlouvy tvoří Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., podle nichž služba Twisto paymenst představuje platební metodu, kdy původní věřitel zaplatí objednávku v e-shopu za zákazníka, e-shop zboží ihned odešle, původní věřitel dá zákazníkovi 14 dnů na vyzkoušení a zákazník zaplatí jen tehdy, pokud si nákup nechá. V případě vrácení nákupu zákazník nic neplatí. V případě služby Twisto účet zákazník může libovolně během měsíce nakupovat a platit vždy vše najednou 15. dne následujícího měsíce, k účtu může využívat i Twisto kartu, splatnost části útraty může i odložit až na další měsíc (až 90 % útraty). Za každou odloženou , částka, zákazník platí částku dle ceníku, odvozenou od odkládané splátky.6. Dle vyúčtování za červenec 2024 Twisto a PARAM company jsou u zákazníka , Jméno žalované, evidovány objednávky , datum, za , částka, objednávka vuch.cz, téhož dne za , částka, objednávka gymbeam.cz, dne , datum, objednávka za , částka, datart.cz a dne , datum, za , částka, objednávka ccc.eu. Dále je do vyúčtování zahrnuto vyúčtování poplatků za odložení (dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, ) a poplatků za prodlení (ve výši , částka, dne , datum, , ve výši po , částka, ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a ve výši , částka, dne , datum, ). Celkem je vyúčtováno , částka, se splatností dne , datum, .7. Podle Smlouvy o postoupení pohledávek tuto původní věřitel podepsal dne , datum, a žalobkyně dne , datum, , když dle přílohy č. , hodnota, uvedené smlouvy ze dne , datum, jednou z pohledávek úplatně (což vyplývá i z potvrzení o připsání úplaty) postoupených z původního věřitele na žalobkyni je pohledávka evidovaná za žalovanou.8. Z dopisu původního věřitele adresovaného dne , datum, žalované, označeného jako Oznámení o postoupení pohledávky, dopisu sepsaného právním zástupcem žalobkyně téhož dne a adresovaného žalované, ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalované byly dne , datum, odeslány uvedené dopisy obsahující informaci o postoupení pohledávky ze Smlouvy ke službě Twisto účet ze dne , datum, z původního věřitele na žalobkyni a žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení částky celkem , částka, do 5 dnů od doručení předžalobní výzvy s tím, že jinak bude pohledávka řešena soudní cestou.9. Z Principů posouzení úvěruschopnosti nebyla učiněna žádná zjištění, která by měla význam pro rozhodnutí ve věci, když jejím obsahem je pouhý popis obecných postupů a principů, nikoliv konkrétní skutečnosti a zjištění, jež by se personalizovaně týkaly žalované.10. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět.11. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.12. Podle § 561 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.13. Podle § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.14. Písemná forma je v souladu s § 562 o. z. zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.15. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS.16. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to „nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).17. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.18. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaná smlouvu podepsala, tedy k ní připojila svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by ke smlouvě připojil svůj (prostý elektronický) podpis právě žalovaná.19. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.20. Z důkazů předložených žalobkyní není předně zřejmé, že to byla žalovaná, kdo pomocí prostředků komunikace na dálku projevil souhlasnou vůli se shora uvedenou smlouvou ze dne , datum, . Pro omluvenou nepřítomnost u jednání soud nemohl žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že důkazní břemeno neunáší a hrozí jí nepříznivé rozhodnutí.21. Po přijetí shora uvedeného závěru se soud zabýval tím, zda i přes to lze dospět k závěru o důvodnosti žaloby (byť i jen v části), tedy zda je zde nějaké plnění, které by žalovaná byla povinna žalobkyni jakožto právnímu nástupci původního věřitele vydat.22. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.25. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.26. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že původní věřitel měl vůli uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, úvěrem spotřebitelským. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením smlouvy ze dne , datum, ani nesplnil s náležitou péčí povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.27. Žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy prověřoval výši příjmů zákazníka, zdroj těchto příjmů, výši skutečných výdajů zákazníka, jeho případné zadlužení. I kdyby bylo prokázáno, že to byla žalovaná, kdo měl vůli smlouvu ze dne , datum, s původním věřitelem uzavřít, žalobkyně neunesla břemeno důkazní a tvrzení k tomu, že původní věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet dle smlouvy. Z tohoto důvodu by bylo nutno smlouvu ze dne , datum, hodnotit jako od počátku absolutně neplatnou od počátku (když odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku) a žalovaná by byla povinna vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům) a případné plnění na jejím základě poskytnuté kvalifikovat po právní stránce tak, jak je uvedeno níže.28. Na straně žalované by bylo možno v případě prokázání přijetí nějakého plnění od původního věřitele (ať už za situace neprokázání uzavření smlouvy či za situace prokázání jejího uzavření, avšak neplatně pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti) v souvislosti se shora uvedenou smlouvou uvažovat o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z.29. Pro závěr o nedůvodnosti žaloby však je ta skutečnost, že v posuzované věci nebylo prokázáno, že to byla žalovaná, kdo objednal nákupy evidované ve vyúčtování za červenec 2024 a že původní věřitel objednávky uvedené ve vyúčtování za červenec 2024 za žalovanou zaplatil, resp. že tato si je ponechala, a tedy že by byla povinna původnímu věřiteli kupní ceny za zboží splácet dle Smlouvy k službě Twisto účet ze dne , datum, . Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní o tom, že žalovaná přijala od původního věřitele nějaké plnění, kdy by se bez spravedlivého důvodu obohatila a byla povinna vydat to, oč byla protistrana ochuzena. O tomto soud žalobkyni pro její omluvenou neúčast u jednání nemohl poučit (dle § 118a odst. 3 o. s. ř.). Když nebylo prokázáno bezdůvodné obohacení na straně žalované, nemohl soud žalobě (ani v části) vyhovět.30. Z výše uvedených důvodů soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.).31. Procesně plně úspěšná žalovaná by dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, avšak podle obsahu spisu jí žádné nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (II. výrok).