Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 8. 4. 2026 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši celkem 34 446 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 23. 2. 2024 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , a to prostřednictvím emailové komunikace poté, co žalovaná zaslala žalobkyni SMS zprávu se svým jménem, příjmením a jedinečným kódem. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit v 48 měsíčních splátkách po 2 444 Kč včetně pojištění ve výši 300 Kč, splatných vždy do každého 18. dne v měsíci, a to spolu s úrokem ve výši 68,37 % ročně, počínaje měsícem březen 2024. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalované ověřila její schopnost úvěr splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení její úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI a dále na základě provedeného vnitřního scoringu – hodnocení klienta. Žalovaná ani její zaměstnavatel nebyli evidováni v insolvenčním rejstříku. Žalovaná byla zaměstnán s příjmem 24 590 Kč, měsíční výdaje měla ve výši 20 788 Kč (na bydlení 8 800 Kč, na splátku dřívějšího závazku u žalobkyně 7 128 Kč). Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, v důsledku čehož došlo ke dni 21. 9. 2025 k automatickému zesplatnění úvěru. Za období od 18.3.2024 do 23.12.2025 žalovaná uhradila celkem 49 736 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 28 981 Kč představující novou dlužnou jistinu 24 686,99 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 495 Kč sestávající z částky 5 x 499 Kč za prodlení s úhradou splátky číslo 10, 12, 15, 17 a 18 po dobu delší 30 dní, náklady spojené s upomínáním ve výši 1 800 Kč, sestávající z částky 9 x 200 Kč za každou z 9 splátek č. 8, 10, 11-13 a 15-18 s nimiž se žalovaná ocitla v prodlení po dobu delší 15 dní. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 36 518,99 Kč od 23. 9. 2025 do data vyhotovení žaloby ve výši 5 465,17 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úhradu obchodního úroku ve výši 68,37 % ročně z částky 31 242,69 Kč od 23.9.2025 do 16.10.2025 ve výši 1 367,28 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 31 242,69 Kč od 17.10.2025 do 20.10.2025 ve výši 37,28 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 30 086,99 Kč od 21.10.2025 do 25.11.2025 ve výši 322,92 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 27 386,99 Kč od 26.11.2025 do 23.12.2025 ve výši 228,76 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 24 686,99 Kč od 24.12.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.09.2025 dosáhne částky 123 494,40 Kč. Žalobkyně požadovala uhradit i zákonný úrok z prodlení z částky 40 813 Kč ve výši 11,5% ročně od 23.9.2025 do 20.10.2025 ve výši 360,08 Kč, z částky 34 381 Kč ve výši 11,5% ročně od 21.10.2025 do 25.11.2025 ve výši 389,88 Kč, z částky 31 681 Kč ve výši 11,5% ročně od 26.11.2025 do 23.12.2025 ve výši 279,44 Kč a z částky 28 981 Kč ve výši 11,5% ročně od 24.12.2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, na výzvu však nereagovala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K ústnímu jednání, k němuž byla žalovaná řádně obeslána, se bez omluvy nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně má povolení České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry.6. Z Návrhu na uzavření smlouvy/ Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 2. 2024 a prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru soud zjistil, že žalobkyně měla uzavřít se žalovanou tuto smlouvu o úvěru a poskytnout žalované finanční prostředky v celkové výši 35 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se měla zavázat finanční prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 2 444 Kč. Na místě podpisu žalované je uveden jedinečný kód č. , hodnota, časovým razítkem 23. 2. 2024 10:15:36. V zápatí smlouvy je uvedena datace verze smlouvy dnem 23. 2. 2024 v 10:15:50. Z návrhu na uzavření smlouvy, a to z části B), bod 1 dále vyplývá, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalované doklady a informace nezbytné pro posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně byla oprávněna provést ověření informací a dokladů poskytnutých žalovanou a další zjištění, které bude považovat za nezbytné k posouzení úvěruschopnosti žalované.7. Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, bylo žalované doručeno spolu se splátkovým kalendářem, sdělením účtu pro úhradu splátek dne 26. 2. 2024 (viz oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář, dodejka, dle které byla zásilka doručena dne 4. 3. 2024). Bezprostředně před tvrzeným podpisem návrhu úvěrové smlouvy byl vyhotoven i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru (viz Předsmluvní formulář ze 23. 2. 2024 a Prohlášení klienta ze dne 23. 2. 2024).8. Z dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru č. , hodnota, a Vysvětlení - podpis na dálku vyplývá, že žalovaná měla mít zájem o uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně zasláním SMS žalobkyni, kterou měla odsouhlasit znění dokumentů s uvedením jména, příjmení a jedinečného kódu odpovídajícímu variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, zaslané žalobkyní na účet žalované. Na místě podpisu žalované je uveden kód , hodnota, , datum 23. 2. 2024 a čas 10:15:37.9. Z Přílohy č. 1 Pojištění schopnost splácet úvěr k návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , přihlášky do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, informace o pojištění schopnosti splácet úvěry vyplývá, že žalovaná měla mít zájem o uzavření tohoto pojistného produktu. Na místě podpisu žalované je uveden kód , hodnota, , datum 23. 2. 2024 a čas 10:15:37 a 10:15:39.10. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně má k dispozici doklad osvědčující osobní údaje žalované a její totožnost. Ze Základních informací o klientovi vyplývá, že žalobkyně evidovala údaje o klientovi ke smlouvě č. , hodnota, s e-mailem , e-mail, , č. ú. , č. účtu, a telefonem , tel. číslo, .11. Z listiny Hodnocení klienta, má soud za prokázané, že listina není za žalovanou podepsána, neboť v místě jejího podpisu je uveden pouze kód , hodnota, , datum 23. 2. 2024 a čas 10:15:38. Podle tohoto Hodnocení měla mít žalovaná čistý měsíční příjem ze zaměstnání 24 590 Kč od zaměstnavatele, společnosti , právnická osoba, , , adresa, . Jako výdaje žalované jsou uvedeny náklady na bydlení u rodičů ve výši 8 800 Kč, splátky žalobkyni ve výši 7 128 Kč a životní minimum ve výši 4 860 Kč, celkové výdaje žalované měly činit 20 788 Kč. Z formuláře vyplývá, že žalovaná měla být rozvedená. Výši příjmu žalované žalobkyně doložila výplatní páskou za měsíc leden 2024 (25 145 Kč).12. Podle potvrzení o platbě , právnická osoba, . byla na účet žalované poukázána dne 15.12.2023 částka 30 292 Kč a dne 12.1.2024 částka ve výši 24 090 Kč s označením „mzda , právnická osoba, “.13. Podle výpisu v registru NRKI měla žalovaná počet žádostí u jiných institucí 5, expozice: 1 039 019 Kč, limit 149 000 Kč, dluh po splatnosti 7 195 Kč.14. Z listiny označené jako „Důkaz o přijaté SMS“ vyplývá, že dne 23. 2. 2024 v 9:34 hod. byla žalobkyni doručena SMS zpráva z telefonního čísla , tel. číslo, s textem „souhlasim , Jméno žalované, , hodnota, “. Z listiny označené jako „Důkaz o odeslání 1,- Kč“ vyplývá, že žalobkyně uhradila na účet žalované 1 Kč dne 23. 2. 2024 v 9:24 hod., jak vyplývá i z Listiny označené jako „zaslaná SMS“). Podle této Listiny měla žalovaná použít variabilní symbol platby jako podpisový kód pro odpovědní SMS.15. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 23. 2. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala na účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 35 000 Kč.16. Z Karty klienta má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci plateb žalované, že žalovaná uhradila za období od 18.3.2024 do 23.12.2025 celkem 49 736 Kč.17. Z Výzev k zaplacení ze dne 20.1.2025, 21.3.2025, 18.6.2025, 18.8.2025 a 18.9.2025 vyplývá, že žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru a na možnost zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne 21. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že úvěr byl zesplatněn a vyzvala ji k úhradě částky ve výši 40 813 Kč do 10 dnů ode dne odeslání výzvy.18. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 3. 2026 spolu s plnou mocí a podacím archem má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení jejího závazku do 15 dnů od odeslání výzvy.19. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalované částku 35 000 Kč. Zároveň má soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni celkovou částku 49 736 Kč.20. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.21. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.22. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.23. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.24. Z § 2991 odst. 1 o.z. vyplývá, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.25. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.26. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.27. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.28. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.29. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.30. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.31. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.32. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.33. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.34. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.35. Podle § 1968 věta prvá o.z., platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.36. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není uplatněna po právu, neboť soud nemá za prokázané, že by žalovaná uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o úvěru, a právě v tom znění, v němž byla předložena soudu. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.37. Z provedeného dokazování soud nemá za prokázané, že by žalovaná smlouvu skutečně uzavřela, neboť za něj byla elektronická smlouva podepsána číselným kódem. Samotná úvěrová smlouva – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Kód SMS měl být žalovanou připojen na smlouvu, ze smlouvy předložené žalobkyní však nevyplývá, kdy a jak k ní byl výše uvedený kód připojen.38. Z číselného kódu pak nevyplývá identita osoby, která podpis připojila, a není ani zřejmé, zda to byla osoba, jejíž certifikát je v seznamu důvěryhodných certifikátů. Nejde tedy o podpis, který by vyhovoval podmínkám článku 26 eIDAS, neboť není jednoznačně spojen s podepisující osobou (nejméně s žalovaným), neumožňuje její identifikaci. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalovaná svůj podpis k dokumentu připojila.39. Stejně tak nebylo prokázáno, že poté, kdy kód byl ke smlouvě připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Dále nebylo prokázáno, že by kód byl zaslán právě žalované, a že by právě žalovaná byla tím, kdo kód na smlouvu připojil. Rovněž nebylo prokázáno, že by byl předmětný kód zaslán žalované za účelem podpisu úvěrové smlouvy právě ve znění předloženém soudu, a že by tento kód byl použit k podepsání znění smlouvy ve znění předloženém soudu.40. V důsledku shora uvedeného žalobkyně neprokázala, že soudu předložená smlouva je shodná se smlouvou, která měla být zaslána žalované a měla jí být odsouhlasena tvrzenou SMS zprávou. Naopak bylo prokázáno, že soudu předložená úvěrová smlouvy nebyla podepsána právě žalovanou. Soud tak nemá za prokázaný obsah úvěrové smlouvy, kterou měli účastníci uzavřít, tedy obsah smluvních podmínek, za nichž byly žalované peněžní prostředky poskytnuty.41. Soud tak nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovanou, a že i pokud by byla uzavírána se žalovanou, že ta ji uzavřela právě s tímto obsahem, tedy, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl úvěrový vztah. I přes poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., že neunáší důkazní břemeno, ohledně svých skutkových tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, žalobkyně uzavření úvěrové smlouvy se žalovanou neprokázala. Soud doplňuje, že i pokud by měl existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, tak provedenými důkazy nebylo rovněž prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele.42. Přestože žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z informací získaných z registrů SOLUS a NRKI a z vlastního scoringového hodnocení, z předložených podkladů nevyplývá, že by dostatečně a kriticky vyhodnotila skutečnou finanční situaci žalované. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalobkyně u žalované zohlednila pouze náklady na bydlení ve výši 8 800 Kč, splátku dřívějšího závazku vůči žalobkyni ve výši 7 128 Kč a částku životního minima ve výši 4 860 Kč. Žalobkyně však neprokázala, že by zjišťovala a ověřovala další pravidelné výdaje žalované, zejména náklady související s běžným chodem domácnosti, dopravou, telekomunikačními službami, případně dalšími závazky vůči jiným věřitelům. Posouzení úvěruschopnosti tak bylo založeno na neúplném zjištění výdajové stránky rozpočtu žalované. Současně ze samotného výpisu z registru NRKI, který měla žalobkyně před uzavřením smlouvy k dispozici, vyplývalo, že žalovaná měla pět žádostí o úvěr u jiných finančních institucí. Tyto údaje svědčily o významném úvěrovém zatížení žalované a měly vést žalobkyni k podrobnějšímu a obezřetnějšímu prověření její finanční situace. Žalobkyně však nedoložila, že by zjišťovala charakter těchto závazků, jejich aktuální výši, sjednané splátky či jejich dopad na schopnost žalované splácet další úvěr. Za této situace nelze považovat pouhé ověření výše příjmu žalované prostřednictvím výplatní pásky za dostatečné. Posouzení úvěruschopnosti musí být založeno nejen na zjištění příjmů spotřebitele, ale rovněž na úplném a řádném vyhodnocení jeho skutečných výdajů a celkové zadluženosti. Žalobkyně přitom přes existenci informací o dalších úvěrových vztazích žalované tyto skutečnosti dostatečně neprověřila a nezahrnula je do svého hodnocení. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované na základě dostatečných, spolehlivých a ověřených informací o jejích příjmech, výdajích a celkové míře zadlužení.43. Za této situace soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru (pokud by její uzavření měl za prokázané) je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o.z. neplatná. Žalobkyně pak i přes poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. rovněž ohledně prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované v tomto směru nic nedoplnila.44. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o. z., neboť měl za to, že § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.45. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.46. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, a zároveň, že žalovaná zaplatila žalobkyni částku 49 736 Kč, tedy částku převyšující poskytnutou výši úvěru od žalobkyně ve výši 35 000 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v celém rozsahu, jelikož nevzniklo na straně žalované ani bezdůvodné obohacení (výrok I. rozsudku).47. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch a příslušela by jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníku nemá nárok na náhradu nákladů řízení.