16 C 18/2021-78 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhal zaplacení částky ve výši celkem 33 721,80 Kč s příslušenstvím z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem v [obec] a žalovaným dne [datum] pod [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatku za vyhodnocení a správu úvěru ve výši 2 500 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 4 200 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 021,80 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a listinami souvisejícími, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], z předpisu splátek ke smlouvě, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z čestného prohlášení, z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z finanční analýzy, z credit scoringu, z předžalobní upomínky a z podacího lístku má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla podepsána dne [datum] smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že předmětnou částku žalovaný uhradí společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 950 Kč. Co přesně tyto celkové náklady spotřebitelského úvěru zahrnují, není ve smlouvě zcela jednoznačně specifikováno, neboť v části II. smlouvy je konstatuje, že žalovaný uhradí poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatek za správu úvěru v celkové výši 3 300 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové výši 2 850 Kč, což celkem představuje 6 750 Kč. Ve smlouvě není žádným způsobem vysvětleno, co představuje rozdíl, tedy částku 4 200 Kč. Předmětný úvěr měl žalovaný uhradit ve 13 splátkách po 1 950 Kč. Současně byla sjednána smluvní pokuta v části V. bod 4 smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je dlužník v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout polovinu poskytnuté jistiny. Výše roční procentní sazby nákladů představovala 189,38 %, výše úrokové sazby činila 25,85 % ročně. Před uzavřením žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kde uvedl, že je starobním důchodcem s příjmem 12 805 Kč a s průměrnými měsíčními výdaji žadatele ve výši 6 000 Kč. Příjem žadatele – žalovaného byl ověřován doklady o výplatě starobního důchodu za období od října 2017 do prosince 2017. Další skutečnosti, především výdaje žalovaného, nebyly věřitelem žádným způsobem prověřovány a pouze na základě finanční analýzy věřitel dospěl k závěru, že žadateli lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 5 805 Kč. Žalovaný na předmětný závazek neuhradil žádnou částku. K tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně na základě písemné výzvy soudu doplnila, že bylo vycházeno především z údajů sdělených samotným žalovaným a dále z veřejně dostupných registrů (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registry dlužníků), z nichž nebyly zjištěny žádné negativní údaje k osobě žalovaného. Současně žalobkyně připustila, že smluvní pokuta je žalována ve vyšší částce, než připouští zákon o spotřebitelském úvěru, a to v rozsahu částky přesahující 7 500 Kč. 5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 6. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 7. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná. 15. K jednání nařízenému ve věci dne 22. 4. 2021 se žalobkyně nedostavila a soud tedy nemohl žalobkyni poučit v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) o tom, že dosavadními důkazy předloženými žalobkyní není řádné prošetření úvěruschopnosti žalovaného prokázáno. 16. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele neb