16 C 233/2020-48 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 18 720 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] pod č. [anonymizováno] [rok] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným, na základě níž byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč, neuhrazený poplatek za správu úvěru ve výši 2 640 Kč, neuhrazený inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 720 Kč a neuhrazený úrok z úvěru za období od 14. 11. 2017 do 14. 12. 2018 ve výši 3 360 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny od 15. 12. 2018, požadovala žalobkyně od toho data zaplacení zákonného úroku prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými mezi právními předchůdci žalobkyně a žalobkyní dne [datum] a [datum], na základě nichž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. 5. Žalobkyně byla písemnou výzvou soudu ze dne [datum] vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a v jakém rozsahu byla ze strany věřitele před uzavřením smlouvy o úvěru splněna povinnost prověřit schopnost žalovaného řádně a včas úvěr splácet v souladu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že žalovaný byl původním věřitelem prověřován v databázi s evidencí úhrad aktuálních závazků, a to s negativním výsledkem. Dále byla prošetřena osoba žalovaného v insolvenčním a exekučním rejstříku, rovněž s negativním výsledkem. Dále právní předchůdkyně žalobkyně provedla finanční analýzu žalovaného na základě podkladů, které byly poskytnuty žalovaným. 7. Z předložených listin má soud prokázáno, že žalovaný žil v době poskytnutí úvěrů ve společné domácnosti s [jméno] [příjmení], které přispíval měsíčně na domácnost částku 7 000 Kč. Dále byly předloženy příjmové pokladní doklady za měsíce červenec, srpen a září [rok], z nichž vyplývá, že příjem žalovaného v tomto období představoval průměrně 14 595 Kč čistého. Žalovaný měl uzavřenou pracovní smlouvu s [jméno] [příjmení] s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum]. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplývalo, že žalovaný je svobodný, přičemž hradí již jeden úvěr se splátkami ve výši 2 080 Kč. Po započtení minimálních výdajů žadatele deklarovaných věřitele ve výši 3 050 Kč představovaly minimální měsíční výdaje žalovaného částku 12 130 Kč, kdy měsíční volné finanční zdroje dle výpočtu soudu představovaly pouze 2 829 Kč, nikoliv 4 515 Kč, jak bylo uvedeno věřitelem. 8. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [rok] ze dne [datum], z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] podepsána smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být uhrazen ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč společně s úrokem ve výši 25,85 % ročně, přičemž celkově měl žalovaný zaplatit částku 20 760 Kč. Za uzavření smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit poplatek ve výši 480 Kč, za správu úvěru měl být uhrazen poplatek v celkové výši 2 640 Kč a dále poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč. Ze smlouvy nevyplývá, jakým způsobem byl stanoven poplatek za správu úvěru i za hotovostní inkaso splátek. Výše roční procentní sazby nákladů při splatnosti úvěru ve 13 měsíčních splátkách představovala 189,38 %. Žalovaný na úhradu tohoto závazku nic nezaplatil. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně upomenut k úhradě dluhu, avšak na tuto výzvu nereagoval. 9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 15. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 16. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 17. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 18. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná. 21. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouz