16 C 240/2020-54 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 36 168 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum], na základě níž žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 36 168 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky, požadovala žalobkyně současně zaplacení zákonného úroku z prodlení od 5. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Podáním ze dne 20. 1. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu částky 193,01 Kč s příslušenstvím a dále v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky 10 975,02 Kč od 9. 3. 2020 do zaplacení, a to s přihlédnutím k nepřesnému započtení plateb žalovaného na předmětný úvěr. V tomto rozsahu bylo řízení zastaveno usnesením soudu ze dne 2. 2. 2021. Dále se tedy žalobkyně domáhala zaplacení částky 35 974,99 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 999,97 Kč od 9. 3. 2020 do zaplacení. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 5. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum], na základě níž přešla pohledávka z právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], se sídlem [anonymizována dvě slova], na žalobkyni. 6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], z platebních informací na účtu žalované za období od 4. 4. 2019 do 4. 2. 2020, z potvrzení o provedené platbě za období od 4. 4. 2019 do 4. 11. 2019 a z předžalobní upomínky odeslané žalovanému 9. 3. 2020 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaný byla prostřednictvím webové stránky elektronicky na dálku uzavřena dne [datum] smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč s tím, že úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,75 % měsíčně, což představuje roční úrok ve výši 141 %. Žalovaný fakticky vyčerpal ze sjednaného úvěrového rámce částku 29 482 Kč a fakticky uhradil částku 14 700 Kč. Do částky požadované žalobkyní byly současně zahrnuty i nároky představující sjednaný úrok a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč Smluvní úroky byly kapitalizovány ve výši 10 475,02 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval. 7. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 9. 12. 2020 vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla věřitelem před uzavřením smlouvy posouzena úvěruschopnost spotřebitele, tedy jeho schopnost řádně a včas splácet vyčerpané finanční prostředky. Žalobkyně na základě této výzvy nedoplnila žádné rozhodné skutečnosti. V žalobě pouze uvedla, že úvěruschopnost byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 % tohoto rozdílu, mimo splátku úvěru. Dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databází, z jejichž obsahu věřitel dovodil, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Tato tvrzení nebyla žádným důkazem prokázána. 8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 13. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 14. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 15. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 16. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná. 19. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 20. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Předložení mzdového listu za