16 C 28/2021-30 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky v celkové výši 50 380 Kč společně s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec a číslo], a žalovanou dne [datum], na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč a služby spojené s poskytnutím úvěru ve výši 20 380 Kč. Současně žalobkyně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do 29. 11. 2019 a dále předmětné příslušenství pohledávky požadovala i od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Usnesením soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem posoudila právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy schopnost žalované jako spotřebitele splácet sjednané splátky úvěru v souladu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že při sjednání předmětného úvěru bylo vycházeno především z údajů uvedených samotnou žalovanou, která ve smlouvě prohlásila, že věřiteli poskytla před uzavřením smlouvy úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pouze z karty zákazníka vyplývá, že měla být tato tvrzení ověřena z bankovních výpisů žalované, z pracovní smlouvy a dokladů o mzdě. Tyto důkazy však nebyly soudu předloženy. Dále byla majetková situace žalované ověřena ve veřejných i neveřejných rejstřících s negativním výsledkem. Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná dosahovala měsíčního příjmu ve výši 14 000 Kč, žila v nájmu a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum], z předžalobní výzvy a z Karty zákazníka má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru pod [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být hrazen po dobu 78 týdnů ve splátkách po 737 Kč, poslední splátka ve výši 731 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že úvěr je úročen sazbou 21,27 % ročně, přičemž dále žalovaná uhradí administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč, aniž by bylo ve smlouvě specifikováno, za jaké služby věřitele má být administrativní poplatek uhrazen. Dále se žalovaná zavázala uhradit odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč a poplatek za pojištění úvěru ve výši 780 Kč, přičemž ani v tomto případě není žádným způsobem ve smlouvě určeno, jakým způsobem věřitel tyto poplatky a odměnu stanovil. Před uzavřením smlouvy byla s žalovanou vyplněna karta zákazníka, z jejíhož obsahu vyplývá, že žalovaná byla svobodná, bezdětná, byla zaměstnaná v řádném pracovním poměru, přičemž její příjem představoval 12 000 Kč a příjem z další činnosti – brigády částku 2 000 Kč. Z karty zákazníka vyplývá, že tyto příjmy měly být ověřeny pracovní smlouvou a mzdovým listem, avšak žalobkyně tyto listiny neoznačila ani nepředložila k důkazu. Další listinou ověřující majetkové poměry žalované měl být výpisu z účtu, aniž je specifikováno, za jaké období byl výpis pořízen a doklad nebyl k důkazu předložen. Výdaje žalované nebyly ověřovány žádným způsobem, přičemž ani v přehledu dokumentů, jimiž měla být majetková situace žalované prověřována, není uvedeno předložení nájemní smlouvy či jakéhokoliv dokladu o platbě nájemného. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku 7 100 Kč. Věřitel tyto platby započetl na příslušenství pohledávky, případně poplatky, jistina zůstala v nezměněné výši. Ke dni podání žaloby žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a dále dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 100 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, zůstatek poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 600 Kč a zůstatek poplatku za životní pojištění ve výši 680 Kč. Žalobkyně rovněž kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 11. 8. 2019 do 29. 11. 2019, což představuje částku 925 Kč, a sjednaný úrok z úvěru ve výši 21,27 % ročně ze stejné dlužné jistiny od 4. 8. 2019 do 29. 11. 2019, což představovalo částku 2 091,55 Kč Celkem tedy žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu včetně kapitalizovaného příslušenství požadovala zaplacení částky 53 396,55 Kč. Zákonný úrok z prodlení a sjednaný úrok z úvěru žalobkyně požadovala z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč i od 30. 11. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagovala. 6. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. 7. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná. 8. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnout. 9. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Především nebyla věřitelem zkoumány výdajové poměry žalované ačkoliv její příjem z řádného pracovního poměru činil jen 12 000 Kč a příjem z brigád nebyl žádným způsobem prověřen. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou. 10. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla před uzavřením smlouvy řá