16 C 51/2021-32 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 8 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem v [obec a číslo], a žalovaným dne [datum], na základě níž byl žalovanému poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky od 20. 11. 2017, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem v [obec a číslo], [IČO], a žalovaným byla dne [datum] elektronickými prostředky na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč s tím, že tyto prostředky budou vráceny do 19. 11. 2017. Ve smlouvě je uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 0 %, avšak v bodě 8 se konstatuje, že pevná zápůjční úroková sazba představuje 0,15 % s tím, že úrok z úvěru je zahrnut v platbě poplatků za poskytnutí úvěru. V bodě 9. smlouvy se konstatuje, že celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, představuje 8 000 Kč. Z dalšího důkazu předloženého žalobkyní však vyplývá, že do 19. 11. 2017 má žalovaný uhradit celkem 9 191 Kč. Rovněž z obsahu smlouvy samotné lze dovodit, že žalovaný je povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a úroky, jejichž bližší specifikace není ve smlouvě uvedena. Na písemnou výzvu soudu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla věřitelem posouzena pouze výpočtem mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr a dále lustrací veřejně dostupných databází. Žádné důkazy o prověření schopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy poskytnutý úvěr řádně uhradit nebyly žalobkyní navrženy ani předloženy. 5. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. 6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 7. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 8. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 9. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 15. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně. Podepsaná smlouva představuje smlouvu formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že žalobkyní zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí nulovou sazbu úroku, následně však ze smlouvy vyplývá, že žalovaný uhradí poplatek za poskytnutí úvěru, jehož výše není ve smlouvě specifikována. Z dalšího listinného důkazu vyplývá, že žalovaný by měl fakticky zaplatit za 30 dnů na místo částky 8 000 Kč částku 9 191 Kč bez bližšího objasnění. Pokud by soud vycházel z této částky, pak poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 191 Kč přepočtením představuje 181% roční úrok. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně, přičemž výše sjednaného úroku z úvěru či poplatku nemůže být zastírána neurčitými a nejasnými ujednáními ve smlouvě. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je neurčité a v rozporu s dobrými mravy. Rovněž má soud za to, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání, které má zjevně za cíl vyvolat ve spotřebiteli dojem sjednání nízké úrokové sazby jejím uvedením ve fixní sazbě, ačkoliv v typově srovnatelných závazcích jsou uváděny úrokové sazby v ročním intervalu. V tomto směru lze odkázat na § 6 o. z., kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Rovněž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 16. Dále soud konstatuje, že s přihlédnutím k § 576 o. z., a s odkazem na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008, lze z důvodu neplatnosti ujednání o úroku z úvěru považovat za neplatnou celou smlouvu. 17. Současně soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu s ustanovením § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nezkoumala faktické příjmy a výdaje žalovaného. 18. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky předána částka 8 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, výše bezdůvodného obohacení představuje poskytnutou částku. 19. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 8 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 11. 2017 do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č.177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidan