12 C 109/2021-22 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8.171,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč. Žalovaný svému závazku vrátit poskytnutou půjčku nedostál. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu byly v místě trvalého pobytu žalovaného vhazovány do domovní schránky. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout poučení ve smyslu ustanovení § 118a občanského soudního řádu. 4. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupila společnost [právnická osoba], [IČO] pohledávku ze smlouvy o půjčce za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], s účinností ke dni [datum]. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni [datum]. Žalovaný byl o změně věřitele informována přípisem ze dne [datum]. 5. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). 6. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 6.264 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 15.264 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 288 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil 7.092,96 Kč, platby byly použity v souladu s čl. 5 smluvních podmínek na úhradu souhrnného poplatku a části jistiny. Žalobkyně nárokuje celkovou částku 8.171,04 Kč představující jistinu pohledávky. Žalovaný zůstatek pohledávky neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem [datum]. 7. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanovením zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. 8. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Dle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Dle ustanovení § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit; c) věřitelem fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob. 11. Dle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. 12. Dle ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. 13. Dle ustanovení § 55 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. 14. Dle ustanovení § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 15. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 16. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 321/2001 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 657 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. V souladu se smlouvou věřitel (právní předchůdce žalobkyně) dlužníkovi poskytl peněžní prostředky a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek stanovený smlouvou. Dle smlouvy byl žalovaný povinen uhradit jistinu v částce 9.000 Kč a souhrnný poplatek v částce 6.264 Kč. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o půjčce a dluh nehradil řádně, uhradil toliko částku 7.092,96 Kč. 17. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou platnosti spotřebitelské smlouvy o půjčce z pohledu jejího obsahu. Při poskytnutí peněžité půjčky lze, v souladu s ustanovením § 658 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, sjednat úroky. V případě projednávané smlouvy byl sjednán poplatek v celkové výši 6.264 Kč, kdy při výši půjčky 9.000 Kč a 53 splátkách po 288 Kč týdně jde o smluvní úrok ve výši cca 98,55 % ročně (dle kalkulačky pixy.cz). 18. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně (poskytovatel půjčky), jako obchodní společnost podnikající v oblasti finančnictví a zejména poskytování nebankovních úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, vyvíjí svou činnost za účelem generování zisku. Půjčka byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta v rámci jeho podnikatelské činnosti, je tedy věřitelem ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Rovněž projednávaná smlouva o půjčce měla pro právního předchůdce žalobkyně generovat určitý zisk. Jsou to právě smluvní úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky, které mají představovat cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Sjednané smluvní úroky v sazbě 98,55 % ročně výrazně přesahující úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami v daném místě a čase, když v červenci roku 2008 byly úvěry na spotřebu běžně poskytovány s úrokovou sazbou okolo 14 % ročně, kreditní karty pak okolo 21 % ročně (dle databáze časových řad ARAD České národní banky). Značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je přitom způsobilá porušit souhrn etických obecně uznávaných zásad tak, jak jsou uznávány v demokratické společnosti. (viz argumentace vyjádřená v rozsudku Krajského soudu v Ostravě vydaného dne 18. 6. 2018 pod č. j. 8 Co 137/2018-99). Má-li žalovaný za půjčku ve výši 9.000 Kč zaplatit 15.264 Kč, jde fakticky o 69,6 % z poskytnuté částky, přitom smluvní úrok v této výši již lze mít za úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Posuzovanou smlouvu o půjčce lze z tohoto pohledu hodnotit jako právní jednání naplňující znaky nepoctivého jednání, tedy jednání v rozporu s dobrými mravy. 19. Soud má za to, že část smlouvy upravující souhrnný poplatek nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, nikoli podle reálně oddělitelnosti jednotlivých částí. Smyslem a účelem uzavření projednávané smlouvy bylo generování zisku, když právní předchůdce žalobkyně je obchodní společností s předmětem podnikání finančnictví. Bez sjednání poplatků by původní věřitel právní jednání neučinil, poplatek tak nelze oddělit od ostatních částí smlouvy (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 137