16 C 182/2022-61 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 10 800 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec a číslo], a žalovaným, dne [datum] pod [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 8 400,11 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 2 399,89 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zákonný úrok z prodlení. Současně žalobkyně požadovala sjednaný úrok z úvěru z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Aktivní legitimaci žalobkyně v řízení byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], z přehledu plateb žalovaného do [datum], z karty zákazníka ze dne [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 13 000 Kč. S žalovaným byla sepsána karta zákazníka, z jejíhož obsahu vyplývá, že žalovaný je svobodný, jeho vzdělání je učňovské a bydlí v nájmu. Žalovaný měl být zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou jako traktorista. Zaměstnání mělo být ověřeno telefonicky. V době uzavření smlouvy byl čistý příjem žalovaného 17 000 Kč. Výdaje žalovaného představovaly na bydlení částku 5 200 Kč, osobní výdaje činily 3 800 Kč, spoření či pojištění částku 700 Kč měsíčně, vyživovací povinnost částku 1 000 Kč měsíčně, splátky ostatních úvěrů 1 200 Kč měsíčně. Celkové výdaje byly stanoveny na částku 11 900 Kč. Žádné doklady, které by prověřovaly a osvědčovaly skutečnosti uvedené v kartě zákazníka, nebyly k důkazu předloženy. Dne [datum] byla uzavřena smlouva, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, které měly být uhrazeny v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Úroková sazba u tohoto počtu splátek představovala 32,15 % ročně. Současně měl žalovaný uhradit administrativní poplatek ve výši 20 % z výše jistiny, avšak z obsahu smlouvy není zřejmé, za jaké služby věřitele měl být poplatek uhrazen. Dále měl žalovaný zaplatit odměnu za hotovostní inkaso splátek, která v případě 60 splátek činila 40 % z výše jistiny. Výše této odměny není žádným způsobem přezkoumatelná z pohledu vynaložení těchto nákladů. Celkově měl žalovaný uhradit 23 400 Kč. Žalovaný fakticky uhradil do dne podání žaloby částku 12 600 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 7. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 8. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 9. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná. 16. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Žalobkyně žádné doklady, kterými by byla u žalovaného prověřena schopnost řádně úvěr splácet, nepředložila. Z obsahu pak vyplývá, že věřitel neověřoval výši vyživovací povinnosti, jakož i ostatní výdaje žalovaného. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou a vzhledem k této skutečnosti lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru. 18. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla žalobkyní řádně