16 C 76/2022-32 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši celkem 36 975 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu zápůjčky ve výši 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč, účelně vynaložené náklady s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 8 300 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou částky ve výši 26 175 Kč od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne [datum] vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla u žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce posouzena jeho schopnost řádně a včas uhradit předmětnou zápůjčku. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřen jen informacemi získanými od žalovaného a dvěma výpisy z jeho účtu za měsíce duben a květen 2020, neboť žalovaný byl [anonymizováno]. Z účtu vyplynulo, že v dubnu 2020 měl žalovaný zisk 195 000 Kč, v květnu pouze 19 521 Kč. Dle sdělení žalovaného byl ženatý, neměl dítě, měl vlastní bydlení a jeho měsíční výdaje představovaly 10 000 Kč. V evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku neměl záznam. [příjmení] výpisy z účtu žalovaného nebyl soudu předložen žádný důkaz k prověření majetkových a osobních poměrů žalovaného před uzavřením smlouvy. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], z všeobecných obchodních podmínek smlouvy, z výpisu z účtu žalovaného za duben a květen 2020, z výpisu z účtu žalobkyně a z předžalobní upomínky má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] elektronickými prostředky na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě níž byly žalovanému poskytnuty na jeho účet dne [datum] finančními prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal uhradit tyto prostředky do [datum] (do 30 dnů) společně s poplatkem ve výši 6 175 Kč. Po přepočtení tohoto poplatku na roční úrokovou sazbu představuje úrok 376 % ročně. Schopnost žalovaného uhradit částku 26 175 Kč do 30 dnů od jejího poskytnutí byla ze strany žalobkyně prověřena jen dvěma výpisy z účtu žalovaného, z nichž vyplýval výrazně rozdílný příjem. Ve smlouvě je sjednána částka 500 Kč za každou písemnou výzvu v případě urgence zaplacení dlužné částky, kdy v tomto případě bylo odesláno 5 výzev, žalobkyně tedy požadovala 2 500 Kč. Současně byla sjednána smluvní pokuta, kterou žalobkyně požadovala ve výši 8 300 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně upomenut k úhradě dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval. 6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 7. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 8. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 9. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 15. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná. 16. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Předložení pouze 2 výpisů z účtu žalovaného soud nepovažuje za splnění zákonné povinnosti věřitele vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou. 18. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla žalobkyní řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena před uzavřením smlouvy, pak má za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy. 19. Podepsaná smlouva představuje smlouvu o úvěru formulářového charakteru, pro kterou je typické její přije