16 C 24/2023-23 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 10 396 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [obec a číslo], a žalovaným dne [datum], na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr v původní výši 1 000 Kč, přičemž následně došlo k navýšení úvěru na částku 8 000 Kč, který měl být uhrazen nejpozději do [datum]. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru a dále úrok ve výši 2 396 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [obec a číslo], a žalobkyní dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně dalších dodatků o navýšení celkové jistiny úvěru ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum], z upomínek k úhradě dlužných částek a z dokladů o odeslání finančních prostředků na účet žalovaného má soud za prokázané, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, neúčelovém a splatném jednorázově, na základě něhož byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1 000 Kč s tím, že do 30 dnů žalovaný uhradí 1 290 Kč, když úroková sazba představovala 352,83 % ročně. Ještě téhož dne došlo k navýšení celkové jistiny úvěru na částku 1 900 Kč s tím, že celkem měla být uhrazena do [datum] částka 2 460 Kč, což představovalo roční úrokovou sazbu ve výši 358,6 %. Dne [datum] došlo k navýšení jistiny úvěru na částku 2 300 Kč s tím, že žalovaný byl povinen do [datum] uhradit částku 3 010 Kč, což představovalo zápůjční úrokovou sazbu ve výši 375,58 % ročně. Dne [datum] došlo k navýšení jistiny úvěru nejdříve na částku 5 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen zaplatit 6 584 Kč, což představuje roční úrok ve výši 385,44 % ročně, a následně byl úvěr navýšen na 6 000 Kč, celkově mělo být uhrazeno 7 864 Kč a zápůjční úroková sazba představovala 377,98 % ročně. Dne [datum] byla jistina úvěru navýšena na částku 7 000 Kč, přičemž žalovaný měl uhradit do [datum] částku 9 130 Kč a úroková sazba představovala 370,21 % ročně. Dne [datum] byla jistina úvěru navýšena na konečnou částku 8 000 Kč s datem splatnosti [datum], přičemž úroková sazba představovala 364,39 % ročně. Žalovaný na předmětnou částku ničeho neuhradil. Před podáním žaloby byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 7. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 8. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 9. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 15. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně. S přihlédnutí k poskytnutým částkám a poplatkům, které věřitel za poskytnutí finančních prostředků požadoval, se roční sazba úroků pohybovala v rozpětí od 352,83 % ročně do 377,98 % ročně. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. 16. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatná pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne [datum], v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze ji od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku v dané výši by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru. 17. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky předána částka 8 000 Kč na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, výše bezdůvodného obohacení představuje poskytnutou částku. Současně má soud za to, že žalobkyně žádným způsobem nedoložila, zda a jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu s ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 18. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 8 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl minimálně od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlen