16 C 41/2023-24 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 22 852 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum] pod [číslo] na základě níž poskytl věřitel žalovanému finanční prostředky v celkové výši 25 400 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží částku 22 852 Kč, když žalovaný provedl částečnou úhradu ve výši 36 828 Kč, která byla započtena na úhradu pohledávek žalobkyně v pořadí stanoveném smlouvou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], z výpisu k revolvingovém úvěru a z účtu věřitele, z předžalobní upomínky včetně kopie podacího archu, z fotokopie občanského průkazu žalovaného, ze zprávy banky ohledně majitele účtu a z dokladu o mzdě žalovaného za února 2021 a červenec 2021 má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla prostřednictvím elektronických prostředků na dálku uzavřena dne [datum] smlouva o revolvingovém úvěru pod [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky s tím, že žalovaný finanční prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni za čerpání úvěru úrok dle podmínek stanovených ve smlouvě. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nahlédla do veřejně přístupných rejstříků, záznamů a evidencí vedených státními orgány, a to do obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí a katastru nemovitostí, a to s negativním záznamem. Dále žalobkyně vycházela z údajů, které uvedl žalovaný ve své žádosti, a to, že dosahuje čistého příjmu ve výši 16 000 Kč, náklady na obživu činí 3 000 KČ, náklady na bydlení představují částku 2 000 Kč a ostatní náklady žalovaného částku 1 000 Kč. Příjem žalovaného byl uvěřen pouze mzdovým listem z února 2021, když předložený mzdový list za červenec 2021 je irelevantní, neboť v té době již závazek existoval. Ze mzdového listu z února 2021 vyplývá, že žalovaný měl základní mzdu pouze ve výši 13 800 Kč, další složky mzdy představovaly nenárokové složky, a to prémie ve výši 4 576 Kč, příplatek za přesčas a za práci v noci ve výši 516 Kč a dále částka 998 Kč za 1 den dovolené. Po započtení poplatku na stravenky činila čistá mzda částku 16 659 Kč. Další skutečnosti, které se týkaly osobní a finanční situace žalovaného, tedy jeho pravidelné výdaje na domácnost, počet vyživovaných povinností, náklady celé domácnosti apod. nebyly žalobkyní žádným způsobem prověřovány. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 400 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky uhradit v minimálních splátkách, které činily jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Žalovaný byl rovněž povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy celkem 5 080 Kč. Tento poplatek měl žalobkyni pokrýt náklady související se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobkyně, jejich rezervací pro úvěr a vyplacení žalovaného. Soud má za to, že vzhledem k poskytnuté jistině úvěru a službám věřitele, které měly být tímto poplatkem hrazeny, je tento poplatek neúměrně vysoký. Dále pak bylo sjednáno, že žalovaný je povinen zaplatit z dlužné částky úrok ve výši 20 % měsíčně, což představuje úrok ve výši 240 % ročně. Až v případě, že se stal dluh splatným dle čl. 6 smlouvy, byl povinen žalovaný platit úrok ve výši pevné sazby 8 % ročně. Dále se žalovaný zavázal uhradit dle bodu 6.6 smlouvy náklady spojené s vymáháním dlužné částky, které představovaly 3 × 121 Kč, celkem 363 Kč. Žalovaný fakticky uhradil na předmětný závazek částku 36 828 Kč. Žalobkyně tyto platby započetla v souladu s čl. 6 smlouvy nejdříve na příslušenství, poplatky, smluvní pokuty a následně až na jistinu úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 8. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků státních orgánů a předložení jednoho dokladu o mzdě žalovaného za únor 2021 nelze považovat za splnění povinnosti věřitele stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru a žalobkyni bylo možné přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru s příslušenstvím. 9. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný fakticky vyčerpal částku 25 400 Kč a uhradil 36 828 Kč. Je tedy nepochybné, že žalovaná j