16 C 70/2022-58 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne [datum] domáhala zaplacením částky ve výši 12 914 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] pod [číslo] na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr do sjednaného limitu ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 7 400 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 1 480 Kč, úroku z úvěru ve výši 8 097 Kč a smluvních pokut ve výši 605 Kč, přičemž započetla platby žalované ve výši 4 668 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o revolvingovém ze dne [datum], z výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne [datum], z přehledu úhrad ze strany žalované za období od října 2020 do srpna 2020, z výpisu z revolvingového úvěru žalované za období od srpna 2020 do června 2021, z výpisu z běžného účtu žalované za měsíce květen, červen a červenec 2020 a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne [datum] elektronickými prostředky na dálku smlouva o revolvingovém úvěru pod [číslo] na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr do sjednaného limitu ve výši 50 000 Kč. Současně byla sjednána úroková sazba ve výši 20 % měsíčně, což představuje 240 % ročně. Dále byla žalovaná povinna za každé čerpání úvěru uhradit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Vyčerpané prostředky měly být hrazeny v minimálních splátkách představujících jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Výše roční procentní sazby nákladů představovala 519 %. V rámci prověření schopnosti žalované hradit vyčerpané finanční prostředky byly předloženy výpisy z jejího běžného účtu za květen až červenec 2020. V květnu 2020 činil konečný zůstatek pouze 532,88 Kč, v červnu 2020 byl konečný zůstatek nulový a v červenci 2020 činil konečný zůstatek na účtu žalované 657,20 Kč. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že úvěruschopnost žalované dále prověřila nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, dále vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, kde byl konstatován čistý příjem ve výši 13 600 Kč a náklady na obživu 2 000 Kč. Pokud se týká výdajů domácnosti žalované, bylo vycházeno z údajů Českého statistického úřadu, nikoliv ze skutečných výdajů žalované. Fakticky žalovaná v období od srpna 2020 do prosince 2020 vyčerpala částku 7 400 Kč. Na úhradu vyčerpaných prostředků byla ze strany žalované zaplacena částka 4 668 Kč. Tuto částku přednostně žalobkyně započetla na část jistiny úvěru, smluvní pokutu, poplatek a úroky. Ke dni podání žaloby částka 12 914 Kč představovala neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 5 984 Kč, neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 400 Kč, smluvní úrok ve výši 6 167 Kč a smluvní pokutu ve výši 363 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagovala. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 8. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků státních orgánů, předložení výpisů z účtu žalované za 3 měsíce s minimálními či nulovými zůstatky a statistické údaj Českého statistického úřadu nelze považovat za splnění povinnosti věřitele stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru a žalobkyni bylo možné přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru s příslušenstvím. 9. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaná fakticky vyčerpala částku 7 400 Kč a uhradila 4 668 Kč. Výše neuhrazené jistiny úvěru představuje rozdíl těchto částek 2 732 Kč. 10. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 11. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 12. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 13. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jedná