Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 16. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.848 Kč se zákonným úrokem z částky 24.568 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení s tím, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně – , právnická osoba, , uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16.000 Kč a tento byl po sléze navýšen na částku 20.000 Kč, se splatností do 11. 6. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého dluhu dne 12. 6. 2025. Předmětem řízení byla nesplacená jistina ve výši 20.000 Kč, smluvní úrok ve výši 4.568 Kč a smluvní pokuta ve výši 1.280 Kč. Před poskytnutím úvěru původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného, žalovaný se seznámil s obsahem smlouvy, žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace žalovaného v databázích a tvrzení o příjmech a výdajích. Úvěr byl vyplacen na běžný účet žalovaného. Platby byly identifikovány variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby byl nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Přes předžalobní upomínku ze dne 20. 10. 2025 žalovaný nezaplatil ničeho.2. Podáním ze dne 27. 7. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1.280 Kč, odpovídající smluvní pokutě. Dále doplnila žalobu tak, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 4.000 Kč, přičemž tato částka byla započtena na poplatek za prodloužení splatnosti úvěru.3. Podáním ze dne 4. 8. 2026, doručeným soudu krátce před konáním nařízeného jednání, žalovaný uvedl, že má zájem řešit dluh, který chce uhradit, ale není tak schopen učinit jednorázově, požádal proto o možnost úhrady ve splátkách po 3.000 Kč měsíčně.4. Soud nařídil jednání na den 4. 8. 2026, z něhož se žalobkyně řádně omluvila, žalovaný svou neúčast na poslední chvíli taktéž písemně omluvil.5. Ze smlouvy o úvěru, z dodatku č. 1 a č. 2 ke smlouvě o úvěru, z výpisu z běžného účtu, z upomínek včetně dokladu o odeslání předžalobní upomínky věřitele, z potvrzení o finančních transakcích, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: žalovaný dne , datum, provedl verifikační platbu ve výši 0,01 Kč. Téhož dne pak , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský neúčelový, jednorázově splatný úvěr ve výši 16.000 Kč na dobu 30 dnů, kdy žalovaný se do 7. 3. 2025 zavázal vrátit celkem částku 19.680 Kč, kdy kapitalizovaný úrok ve výši 3.680 Kč odpovídá zápůjční úrokové sazbě 279,83 % ročně a RPSN 1.141,2 %. Smlouva obsahovala možnost prodloužení splatnosti. Sjednána byla také smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Téhož dne také byla vyplacena žalovanému na jeho účet částka 16.000 Kč. Dne 7. 2. 2025 byl mezi stejnými účastníky uzavřen dodatek č. 1 k úvěrové smlouvě, přičemž tímto dodatkem došlo k navýšení jistiny úvěru na částku 20.000 Kč, kdy tak měl žalovaný ve stejné lhůtě splatnosti uhradit 24.568 Kč, což odpovídalo úrokové sazbě 277,89 % ročně a RPSN 1.163,50 %. K vyplacení částky 4.000 Kč na účet žalovaného pak došlo téhož dne. Dodatkem č. 2 ze dne 8. 4. 2025 se účastníci dohodli na prodloužení splatnosti do 8. 5. 2025, kdy měl žalovaný uhradit dlužnou částku při nezměněném kapitalizovaném úroku, což odpovídalo úrokové sazbě 90,62 % ročně a RPSN 390,6 %. Celková doba splatnosti půjčky tak činila 92 Kč. Dodatek nabyl platnosti dne podpisu a účinnosti úhradou poplatku ve výši 4.600 Kč. K úhradě této částky ze strany žalovaného došlo dne 8. 4. 2025. Upomínkou ze dne 15. 3. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 24.758 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 6. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 25.948 Kč, zahrnující kromě jistiny ve výši 20.000 Kč, také smluvní úrok ve výši 4.568 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.280 Kč a poplatky za upomínku ve výši 100 Kč. Upomínka byla zaslána dne 11. 6. 2025 na adresu trvalého pobytu žalovaného. , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník, uzavřeli dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které , právnická osoba, jako postupitel postoupil žalobkyni pohledávky, které byly specifikovány v doloženém seznamu. V tomto seznamu je uvedena i pohledávka za žalovaným, specifikována číslem smlouvy, jménem, příjmením a rodným číslem žalovaného a výši dlužné částky, která u žalovaného činí 25.848 Kč. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 10. 2025, kdy stejný den byl také vyzván předžalobní upomínkou k zaplacení částky 35.026,87 Kč, s upozorněním na soudní řešení věci. Oba dokumenty byly odeslány dne 20. 10. 2025.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovaným byla řádně identifikována, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před konáním prvního jednání ve věci, nebylo částečné zpětvzetí žaloby vázáno na stanovisko žalovaného. Soud proto postupem dle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu řízení co do smluvní pokuty ve výši 1.280 Kč zastavil.13. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 16.000 Kč na dobu 30 dnů za sjednaný úrok. Následně došlo k navýšení úvěru na částku 20.000 Kč při stejné době splatnosti a poté k prodloužení termínu splatnosti do 8. 5. 2025. Smlouva je zároveň smlouvou spotřebitelskou, podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníků úvěr splácet, a to jak k ochraně samotných dlužníků, tak i věřitelů, a také k ochraně celé společnosti před zadlužováním. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že tvrzení žalobkyně o příjmech a výdajích žalovaného nevyplývají ze žádné z předložených listin, když ani úvěrová smlouva neobsahuje ani základní údaje k osobě žalovaného. Sama žalobkyně pak uvedla, že nemá žádné důkazy prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti. Za této důkazní situace tak soud dovodil, že původní věřitel nedostál svým povinnostem pramenícím z tohoto zákona a že tedy nastávají následky předvídané ustanovením § 87 odst. 1 téhož zákona, tedy neplatnost, a to neplatnost absolutní. Žalobkyni proto náleží toliko jistina úvěru, na kterou žalovaný zaplatil 4.600 Kč, tedy částka 15.400 Kč a také zákonný úrok z prodlení, když je nepochybné, že žalovaný se ocitl ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku marným uplynutím lhůty uvedené v předžalobní upomínce ze dne 11. 6. 2025. K tomuto datu pak byl stanoven úrok z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.14. S ohledem na již uváděnou neplatnost smlouvy tak bylo nutné žalobu zamítnout co do nároků majících původ v neplatné smlouvě, tedy co do úroku a částečně co do příslušenství, počítaného z jiných období, jak bylo vysvětleno výše.15. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř., přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Žalovaná částka s kapitalizovaným příslušenstvím ke dni rozhodování soudu činila 29.232,33 Kč (100 %), žalobkyně byla úspěšná co do částky 17.521,40 Kč (60 %) a neúspěšná co do částky 11.710,92 Kč (40 %), náleží ji proto náhrada nákladů řízení v poměru 20 %. Výše odměny vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni by proto při plném úspěchu náležel zaplacený soudní poplatek ve výši 1.034 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí věci a sepis podání) a tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč. Náklady řízení by celkem při plném úspěchu činily 2.534 Kč, poměru 20 % však odpovídá částka 506,80 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný požádal o možnost úhrady ve splátkách, které navrhl ve výši, jež umožní úhradu dlužné částky v průběhu 6 měsíců řádného splácení, akceptoval soud tento požadavek žalovaného. Splátky však byly povoleny pod ztrátou jejich výhody, což znamená, že nezaplacením, byť i jediné splátky řádně a včas, se znovu stane splatným celý dluh.