16 C 50/2023-33 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne 9. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 13. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě prvé uvedené smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 13 097 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 279 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení částku ve výši 7 360 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 910 Kč, to vše v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 2 759 Kč. Žalovaná nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, na svém dluhu uhradila toliko částku 9 592 Kč. Na základě druhé uvedené smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 21 181 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 656 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení částku ve výši 10 850 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 675 Kč, to vše v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4 008 Kč. Žalovaná opět nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, sjednané splátky nehradila řádně a včas, když na svém dluhu uhradila pouze částku 36 072 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, s datem účinnosti k témuž dni, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatila. 2. Žalobkyně podáním ze dne 14. 4. 2023 k výzvě soudu stran prověření úvěruschopnosti žalované doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dostála. Pro ověření úvěruschopnosti žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých žalovanou, které byly následně zaznamenány do zákaznických karet ze dne 9. 8. 2019 a dne 13. 11. 2018 s tím, že poskytnuté informace byly ověřeny doklady předloženými žalovanou. Dle tvrzení žalobkyně pak ze zákaznické karty ze dne 9. 8. 2019 vyplývá, že žalovaná je zaměstnána jako pomocná síla na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele v kartě uvedeného a její měsíční příjem činí 46 915 Kč, žije v nájmu. Ze zákaznické karty ze dne 13. 11. 2018 pak vyplývá, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako dělnice u zaměstnavatele v kartě uvedeného, její měsíční příjem činí 43 704 Kč a žije v nájmu. Uvedené skutečnosti byly ověřeny z pracovní smlouvy žalované, z výpisů z bankovního účtu a dále z insolvenčního rejstříku, z něhož bylo zjištěno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na uvedené skutečnosti pak právní předchůdkyně žalobkyně v obou případech vyhodnotila, že žalovaná je schopna zápůjčky splácet. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů, které byly žalovanou předkládané, neboť tyto se zástupci věřiteli pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Tento postup pokládá žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti klientů za dostačující, což ostatně vyplývá i ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020-97, na nějž odkázala. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud při jednání provedl písemné důkazní prostředky předložené žalobkyní, z nichž učinil tento závěr o skutkovém stavu. Z karty zákazníka s žádostí o spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč ze dne 13. 11. 2018 bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované činí 13 704 Kč, další příjem, blíže nespecifikovaný, 30 000 Kč. Žalovaná uvedla, že má zápůjčku u jiné společnosti. Běžné měsíční výdaje žalované tak spočívaly v externích splátkách zápůjček ve výši 4 000 Kč, interních splátkách ve výši 2 399 Kč a odhadované měsíční výdaje žalované činily 25 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že žije v nájmu, má 2 vyživovací povinnosti, vlastní automobil a je zaměstnaná jako dělnice u německého zaměstnavatele na hlavní pracovní poměr. K ověření finanční situace žalované byly označeny pracovní smlouva ze dne 20. 8. 2018 a výpisy z bankovního účtu za měsíce září, říjen 2018. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že tuto uzavřela dne 13. 11. 2018 společnost [právnická osoba] a žalovaná a na jejím základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 75 000 Kč, přičemž součástí smlouvy bylo ujednání o tom, že částka ve výši 21 715 Kč bude použita na dluh žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] zbývající částka ve výši 53 285 Kč bude vyplacena na účet žalované. Měsíční splátka zápůjčky činila 4 008 Kč. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná uhradila na tomto svém dluhu částku 36 072 Kč. 5. Z karty zákazníka s žádostí o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč ze dne 9. 8. 2019 pak bylo soudem zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované činí 25 375 Kč, další příjem, blíže nespecifikovaný, 21 540 Kč. Žalovaná uvedla finanční závazek u jiné společnosti. Běžné měsíční výdaje žalované tak spočívaly v externích splátkách zápůjček ve výši 4 000 Kč, interních splátkách ve výši 4 008 Kč a odhadované měsíční výdaje žalované činily 14 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že žije v nájmu, má 2 vyživovací povinnosti, vlastní automobil, je zaměstnaná jako pomocná síla u německého zaměstnavatele na hlavní pracovní poměr. K ověření finanční situace žalované byly i v tomto případě označeny pracovní smlouva, a to s poznámkou, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od 31. 7. 2019 do 31. 7. 2020, a výpisy z bankovního účtu za měsíce červen a červenec 2019. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 8. 2019 [číslo] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, měsíční splátka zápůjčky činila 2 759 Kč. Z přehledu plateb vyplynulo, že žalovaná uhradila částku 9 592 Kč. 6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou, které jsou předmětem tohoto řízení, byly postoupeny na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022, které bylo žalované zasláno dle podacího lístku dne 24. 2. 2022. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2022, která byla žalované zaslána dle podacího lístku dne 7. 6. 2022. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly dne 13. 11. 2018 a 9. 8. 2019 uzavřeny smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2390 a násl. o.z., které současně podléhají právnímu režimu ZoSÚ, neboť byly uzavřeny mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelkou, a předmětem smluv bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotných smluv. Ustanovení § 86 ZoSÚ pak ukládá poskytovali povinnost před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet, když právě této povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně v nyní projednávané věci nedostála. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela před poskytnutím zápůjček téměř výlučně z objektivně nepodloženého osobního prohlášení žalované o jejích poměrech. A k od