Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku s příslušenstvím uvedenou pod bodem II. a III. výroku tohoto rozsudku, tedy zaplacení částky 16 372 Kč složené jednak z nevráceného úvěru 6 532,35 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a jednak poplatků 4 839,65 Kč a smluvní pokuty 5 000 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 8 % z nevráceného úvěru 6 532,35 Kč za období od 5. 3. 2023 do zaplacení, který kapitalizovala do 22. 4. 2024, v částce 766,56 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 6 752,11 Kč Kč za období od 5. 3. 2023 do zaplacení, který kapitalizovala do 22. 4. 2024 v částce 1 488,78 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze Smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , (dále jen „úvěrující“) a žalovanou. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úvěrující dále souhrnný poplatek 8 592 Kč, to vše ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč do 4. 3. 2023. Žalovaná úvěrující dosud nezaplatil žalovanou částku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř. soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 o.s.ř.4. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.5. Podáním ze dne 12. 6. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 172,38 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 337,22 Kč. Výrokem I. tak bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . žalovanou, a na jejím základě se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni spolu s jistinou souhrnný poplatek ve výši 8 592 Kč, tedy celkovou částku 18 592 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 8 % a RPSN činí 270,48 %. Dle předmětné smlouvy byla výše úvěru, tedy částka 10 000 Kč, poskytnuta žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaná svým podpisem stvrdila. Z obsahu smlouvy dále vyplývá, že si smluvní strany pro případ prodlení žalované s úhradou úvěru sjednaly právo shora uvedené společnosti požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s vymáháním pohledávky ve výši od 250 Kč do 1 500 Kč. Z přehledu platebních transakcí vyplývá, že žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 7 220 Kč. Ze smlouvy o smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu postupovaných pohledávek, vyplývá, že pohledávky za žalovanou, které jsou předmětem tohoto řízení, byly s účinností ke dni , datum, , postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 2. 2026, která byla žalované zaslána téhož dne, jak vyplynulo z podacího lístku.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 8 592 Kč. Soud se zabýval povahou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, a tedy o úrok. Přestože je sjednaný poplatek (úrok) nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. A nelze opomenout ani právo právní předchůdkyně žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů s vymáháním pohledávky ve výši 250 Kč až 1 500 Kč. Soud s ohledem na extrémně vysoký úrok a další sankční ujednání, která smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.11. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní legitimace na podkladě shora uvedené postupní smlouvy, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, uhradila částku 7 220 Kč. Žalovanou nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradila více, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 2 780 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalované a částek již žalovanou zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 25. 2. 2026 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 9. 2. 2026 zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k plnění, přičemž tato byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 12. 2. 2026. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 24. 2. 2026. Od 25. 2. 2026 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.12. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.