18 C 122/2025-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 42 000 Kč s úrokem z prodlení a částky 10 800 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč vyplacený žalovanému dne , datum, a , datum, , a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se dle odst. , číslo, smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. , číslo, smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 15. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 15. 6. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 18. 6. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 19. 6. 2024. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. , číslo, Smlouvy. Pohledávka v celkové výši 42 000 Kč se skládá z nesplacené části jistiny ve výši 30 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč nejpozději splatných dne 19. 6. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. , číslo, písm. , písmeno, smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 18. 6. 2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den od data prodlení 19. 6. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 14. 6. 2025. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 10 800 Kč. Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou dne 14. 6. 2025, žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor, který následně řádně odůvodnil tím, že sice přijal od žalobkyně celkem částku 30 000 Kč, na tuto však již uhradil 27 667 Kč, smlouvu o úvěru považuje za neplatnou z důvodu, že žalobkyně v době uzavření smlouvy neprověřila řádně úvěryschopnost žalovaného, a dále z důvodu rozporu smlouvy s dobrými mravy spočívajícím v nepřiměřeně vysokém smluvním úrok.3. Dne 20. 1. 2026 proběhlo jednání, ze kterého se žalobkyně se svým právním zástupcem omluvila a nevyužila tak svého práva být poučena soudem podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř., při kterém bylo provedeno dokazování, ze kterého soud zjistil následující skutečnosti. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalovanému stanoven úvěrový limit 20 000 Kč, byla dohodnuta doba neurčitá do doby úplného splacení jistiny, úroková sazba 40 % p. m. (měsíčně), se způsobem placení vždy do 15. dne v měsíci má být uhrazen úrok přirostlý za minulé období s tím, že jistinu může dlužník uhradit zcela nebo zčásti kdykoliv, RPSN 5521,54 %. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, bylo zjištěno poskytnutí částky 20 000 Kč žalobkyní žalovanému, a dne , datum, částky 10 000 Kč. Přípisem ze dne 15. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého zbývajícího dluhu. Výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 6. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů, dle podacího lístku odesláno dne 14. 6. 2025. Dle výpisu z účtu žalovaného tento uhradil ve prospěch žalobkyně celkem částku 27 667 Kč platbami ze dne 14. 12. 2023, 15. 1. 2024, 15. 2. 2024, 31. 5. 2024 a 13. 12. 2024.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.6. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.7. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.10. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyní nebylo ani tvrzeno ani prokazováno prověření úvěryschopnosti žalovaného, když o možnost být řádně v tomto směru poučena soudem se připravila svou neúčastí na nařízeném jednání. Nadto má soud tuto smlouvu za neplatnou i z důvodu nepřiměřeně vysokého smluvního úroku, který je přímo ve smlouvě uveden ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu cca 9,89 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak mnohonásobně převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní nepožívá právní ochrany.11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro nevyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru a pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991