Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 15. 4. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru k účtu číslo , č. účtu, a dodatku k smlouvě o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč ze dne 1. 2. 2025, na základě níž dluží žalovaný žalobkyni 20 000 Kč s příslušenstvím.2. Platební rozkaz: Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 22. 4. 2026.3. Předžalobní výzva: Před podáním žaloby byla žalovanému řádně odeslána předžalobní výzva, a to dne 6. 3. 2026.4. Rozhodování bez nařízení jednání: Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.5. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli rámcovou smlouvou číslo , hodnota, ze dne 15. 6. 2019, na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet číslo , č. účtu, . Dne 1. 2. 2025 žalobkyně uzavřela s žalovaným dodatek číslo 36 k této rámcové smlouvě, na základě níž poskytla žalovanému kontokorent ve výši 20 000 Kč. Čerpání kontokorentu bylo 1. 2. 2025 umožněno na účtu číslo , č. účtu, . Kontokorent byl úročen smluvním úrokem 18,90 % ročně. Žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru požaduje od 3. 4. 2026 úrok ve výši 11,50 % ročně jako úrok z úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní dopis a předžalobní výzvu dne 6. 3. 2026, žalovaný poté dlužnou částku, byť i jen částečně neuhradil. Celková dlužná částka se skládá z nezaplacené jistiny poskytnutého kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Podle uzavřené smlouvy byl tento kontokorent úročen smluvním úrokem ve výši 18,90 % ročně, žalobkyně účtuje tuto výši jen po dobu 90 dní do 2. 4. 2026 ve smyslu § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Za dobu od 2. 1. 2026 do 3. 3. 2026 kapitalizovaná na částku 961, 79 Kč. Žalobkyně má právo na sjednaný úrok z úvěru ve výši 18,90 % ročně z částky 20 000 Kč i za následující období od 4. 3. 2026 do 2. 4. 2026, kdy končí zákonné 90denní období. Za následující období od 3. 4. 2026 do zaplacení žádá žalobce a má právo na úrok z úvěru ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč do zaplacení. Žalobkyně má právo také na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu na účtu ve výši 1 000 Kč.6. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalovaného za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalovaného a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu úvěruschopnost a její zkoumání řádným způsobem prokázala, když zkoumala příjmy žalovaného, které podle dokladu o zaměstnání společnosti , právnická osoba, ., když byly doloženy příjmy mzdy na účet žalobkyně u , právnická osoba, . 5. 11. 2024 ve výši 45 385 Kč a dne 3. 10. 2024 ve výši 46 193 Kč, kdy žalovaný ve svém prohlášení pro poskytování úvěru uvedl výši čistého měsíčního příjmu 46 500 Kč, což bylo v řízení prokázáno. Jako výdaje uváděl na bydlení, jídlo, léky a dopravy všech členů domácnosti pouze částku 5 000 Kč, tato částka neodpovídá obvyklým výdajům, žalobkyně proto vycházela ze svého matematického interního modelu pro stanovení minimálních výdajů domácnosti. Za této situace dospěl soud k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a poskytnuté splátky odpovídají jeho majetkovým poměrům. Žalovaný tak byl schopen poskytnutý úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud při posuzování zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 33 ICdo 27/2021, dle něhož „Při posuzování úvěruschopnosti dlužnice (spotřebitelky) postupovala žalobkyně (úvěrující) s odbornou péčí, nespokojila se jen s údaji, které úvěrovaná elektronicky vyplnila do žádosti o poskytnutí úvěru, ale jejich správnost si ověřila z vlastních i externích databází. Příjmy i výdaje posuzované posoudila v potřebném rozsahu, vycházela – mimo jiné – i z údajů běžného účtu, který pro dlužnici vedla. Náklady dlužnice zvýšila podle svého ekonomického modelu a dospěla k tomu, že by měla být schopna poskytnutý úvěr splácet.“.7. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný měl z titulu smlouvy o aktivovaném účtu , č. účtu, ze dne 15. 6. 2019 a na základě dodatku k této smlouvě číslo 36 ze dne 1. 2. 2025 právo čerpat kontokorent až do výše 20 000 Kč, který žalovaný vyčerpal, ovšem řádně tento kontokorent nesplatil. Žalobkyně má tak právo na zaplacení poskytnutého kontokorentu jistiny ve výši 20 000 Kč, dále na sjednaný úrok poskytnutého úvěru ve výši 18,90 % ročně, když za období od 2. 1. 2026 do 3. 3. 2026 byl tento úrok z jistiny 20 000 Kč ve výši 18,90 % ročně kapitalizován na částku 961,79 Kč. Od 4. 3. 2026 do uplynutí zákonného 90denního období 2. 4. 2026 má žalobkyně ještě nárok na sjednaný úrok z úvěru ve výši 18,90 % ročně z částky 20 000 Kč. Za následující období od 3. 4. 2026 do zaplacení má žalobkyně na místo sjednaného úroku z úvěru 18,90 % ročně právo na úrok z úvěru ve výši 11,50 % ročně (odpovídajícímu zákonnému úroku z prodlení) z částky 20 000 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně právo i na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení. Nepovolený debet na účtu žalovaného činí 1 000 Kč. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. Právní posouzení:9. Po právní stránce soud vychází z § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.12. Ve smyslu § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „U dluhu ze spotřebitelského úvěru, z jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši reprosazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došilo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.“13. Úrok z prodlení: Žalobkyně požaduje po žalovaném i zákonný úrok z prodlení z nezaplacené jistiny 20 000 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně. Nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., dle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řásně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb.“.14. Úrok z úvěru: Mezi žalobkyní a žalovaným byl ujednán úrok z úvěru ve výši 18,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Soud ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku dospěl k závěru, že toto právní jednání se nepříčí dobrým mravům, zákonu neodporuje. Soud přitom vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 33 Odo 234/2005, který konstatoval, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných běžnými ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ (Rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na https://www.nsoud.cz/). V posuzované věci je úrok sjednaný 18,90 % ročně v souladu s dobrými mravy, když obvyklá úroková sazba v době sjednání úvěru činila 8,37 % ročně. Trojnásobek by činil 25,11 %. Požadovaný úrok 18,90 % ročně tedy odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Soud proto podle § 577 o. z. vychází z úroku žádaného žalobkyní ve výši 18,90 % ročně. Žalobce přitom za prvních 90 dnů ve smyslu § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru žádala úrok ve sjednané výši 18,90 % ročně, za následující období potom úrok odpovídající výši úroku z prodlení.15. Náklady řízení: O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož „Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“.16. Ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. „Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupce podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Ve smyslu vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení (dále jen „NáhŘíz“) v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a podle § 2 odst. 3 „V případech neuvedených v odstavci 1 a 2 činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu as pro účely § 89 exekučního řádu 300 Kč za jeden úkon.“. Ve smyslu rozhodnutí nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 „Za procesní úkony učiněné po 1. 1. 2025 náleží v případech, na které by dopadal § 2 odst. 3 NáhŘíz, účastníku řízení, jenž není zastoupen zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o s. ř., paušální náhrada hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AP aplikovaného per analogiam.“.17. Za dva úkony (předžalobní výzva, podání žaloby) náleží žalobci 2 úkony po 450 Kč celkem 900 Kč. Zaplacený soudní poplatek činí 840 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně činí celkem 1 740 Kč, které jí soud jako účelně vynaložené náklady přiznal.18. Splatnost: Povinnost plnit do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř.