Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal zaplatit jí částku 35 941,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 512,25 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 812,11 Kč. Tvrdila, že se žalovaným dne 18. 5. 2025 distančním způsobem uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 16 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách spolu se sjednaným úrokem, poplatkem za vyplacení úvěru a úhradou za zvolené doplňkové služby. Podle žalobkyně však neuhradil ani první splátku splatnou dne 17. 6. 2025, a proto žalobkyně smlouvu dne 16. 9. 2025 vypověděla, čímž se celý dluh stal splatným. , adresa, 941,44 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvního úroku ve výši 19 429,19 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 318,40 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatku za informační SMS servis ve výši 28,85 Kč. Smluvní pokutu ve výši 812,11 Kč žalobkyně požaduje za prvních 90 dnů prodlení žalovaného, tedy za období od 18. 6. 2025 do 16. 9. 2025. Pro případ, že by nárok na vrácení jistiny nebyl shledán důvodným ze smlouvy, požaduje žalobkyně zaplacení částky 16 000 Kč rovněž z titulu vydání bezdůvodného obohacení.2. Dále žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za tím účelem si od žalovaného vyžádala údaje o jeho příjmech, pravidelných výdajích, počtu členů domácnosti a dalších osobních a majetkových poměrech, ověřila jeho čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč a provedla kontrolu v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a dalších databázích. Na základě takto získaných údajů dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet.3. Žalovaný se k podané žalobě po celé řízení nevyjádřil.4. Soud ve věci nařídil jednání na 9. 7. 2026 v 9:20 hod., k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě své zástupkyně, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.5. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:6. Z předpisu denních splátek bylo zjištěno, že pro čerpanou částku 16 000 Kč bylo stanoveno 541 denních splátek po 165,11 Kč, a to od 19. 5. 2025 do 10. 11. 2026. Každá splátka byla tvořena částí jistiny, úrokem a poplatkem ve výši 1,86 Kč. Na počátku splácení připadala převážná část splátky na úrok, konkrétně u splátky předepsané na 19. 5. 2025 činila splátka jistiny 0,69 Kč, úrok 162,56 Kč a poplatek 1,86 Kč. V průběhu splácení se podíl jistiny postupně zvyšoval a podíl úroku snižoval; poslední splátka předepsaná na 10. 11. 2026 zahrnovala jistinu 161,61 Kč, úrok 1,64 Kč a poplatek 1,86 Kč.7. Z informací pro spotřebitele bylo zjištěno, že žalobkyně nabízela revolvingový spotřebitelský úvěr „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ jako neúčelový a nezajištěný úvěr s pevnou úrokovou sazbou a denním úročením. Úvěr měl být splácen denními splátkami tvořenými splátkou jistiny, úroku a poplatků, přičemž žalobkyně doporučovala jejich úhradu v souhrnných měsíčních platbách. Za vyplacení tranše měl být účtován poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky; sjednání doplňkových služeb nebylo podmínkou poskytnutí úvěru. Spotřebitel byl oprávněn úvěr kdykoli bezplatně předčasně splatit. Podle téhož dokumentu žalobkyně pro posouzení žádosti o úvěr vyžadovala doklad totožnosti nebo ověření prostřednictvím služby BankID, doklad o příjmu, doklad o výdajích, potvrzení o existenci bankovního účtu a informace o výdajích žadatele členěné na závazky z půjček, náklady na bydlení, mandatorní a ostatní výdaje. Dokument dále uváděl, že v případě prodlení může žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky po splatnosti, zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok nejdéle do devadesátého dne prodlení. Možnost jednorázově požadovat nesplacenou dlužnou částku byla spojena mimo jiné s prodlením spotřebitele trvajícím alespoň 91 dnů.8. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů bylo zjištěno, že žalobkyně měla při posuzování žádosti zpracovávat též údaje o příjmech žalovaného a jejich zdroji, jeho zaměstnavateli, členech a výdajích domácnosti, bankovních účtech a platební historii, majetkové situaci a další údaje potřebné k posouzení jeho bonity, důvěryhodnosti a platební morálky. Posuzování úvěruschopnosti mělo probíhat rovněž automatizovaně prostřednictvím profilování a s využitím údajů získaných z veřejných zdrojů nebo od třetích osob, včetně úvěrových registrů. Listina je obecně formulovaným dokumentem účinným od 10. 9. 2024 a neobsahuje údaje individualizující žalovaného ani údaj o tom, kdy a jakým úkonem tento souhlas udělil.9. Z potvrzení o autorizaci bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla dne 18. 5. 2025 ověřena prostřednictvím služby BankID společnosti , právnická osoba, . Současně byl jako účet žalovaného ověřen bankovní účet č. , č. účtu, .10. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byl nabídnut bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s kreditním rámcem ve výši 16 000 Kč, čerpaný převodem na bankovní účet. Úvěr byl sjednáván s pevnou úrokovou sazbou 1,016 % denně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny. Roční procentní sazba nákladů činila 1 803,81 % za předpokladu, že žalovaný vyčerpá celý kreditní rámec v den uzavření smlouvy a úvěr řádně splatí v denních splátkách. Celková částka splatná žalovaným měla sestávat z čerpané jistiny, smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a případných úhrad za sjednané doplňkové služby. Sjednání pojištění ani jiné doplňkové služby nebylo podmínkou poskytnutí úvěru. Úvěr měl být splácen denními splátkami zahrnujícími část jistiny, úroku a poplatků, přičemž žalobkyně doporučovala jejich úhradu v souhrnných měsíčních platbách. Žalovaný byl oprávněn úvěr kdykoli zcela nebo zčásti předčasně splatit a od smlouvy odstoupit ve lhůtě čtrnácti dnů od jejího uzavření. Pro případ prodlení byla uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, zákonný úrok z prodlení a náhrada nákladů spojených s vymáháním.11. Ze všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru mohla být uzavřena online vyjádřením vůle žalovaného prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. První čerpání úvěru mělo být žalovanému poskytnuto převodem na jím určený bankovní účet po uzavření smlouvy a schválení výplaty žalobkyní. Za každé čerpání byl žalovaný povinen zaplatit poplatek za vyplacení tranše. Každá denní splátka se skládala ze splátky jistiny, smluvního úroku a poplatků a byla splatná dvacátý devátý den následující po dni, ke kterému byla vypočtena. Platby žalovaného, který nebyl v prodlení, měly být započítávány na denní splátky od nejstarší po nejnovější, v rámci každé splátky nejprve na úrok, poté na poplatky a nakonec na jistinu. V případě prodlení měly být úhrady započítávány podle splatnosti závazků, a to na náklady, jistinu, smluvní úrok, úrok z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a následně na smluvní pokutu. Žalobkyně mohla požadovat jednorázové zaplacení celého úvěru, byl-li žalovaný alespoň 91 dní v prodlení s jednou nebo více splátkami. Před tím byla povinna vyzvat jej k úhradě dlužných splátek a poskytnout mu lhůtu nejméně třiceti dnů. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení, a zákonný úrok z prodlení z nesplacených denních splátek jistiny. Volitelná služba „, Anonymizováno, “ představovala vyplacení peněžních prostředků do tří minut od schválení úvěru a byla zpoplatněna částkou 165 Kč za každou tranši. Informační SMS servis spočíval v upozorňování žalovaného prostřednictvím SMS a e-mailu na blížící se splátku a byl zpoplatněn částkou 0,96 Kč za každý den, po který byla služba aktivována. Sjednání těchto služeb nebylo podmínkou schválení úvěru.12. Přiložené formuláře , Anonymizováno, a všeobecné obchodní podmínky jsou obsahově totožné s již provedenými listinami, proto z nich nevyplynula další skutková zjištění.13. Z e-mailu žalobkyně ze dne 16. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému na adresu , e-mail, oznámila, že jeho nejstarší neuhrazená splátka je 91 dnů po splatnosti, smlouvu s okamžitou účinností vypověděla a vyzvala jej k zaplacení celkového dluhu ve výši 38 223,55 Kč.14. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že žije sám, nemá výdaje na jiné půjčky, na bydlení vydává 5 000 Kč měsíčně a jeho ostatní výdaje činí 10 000 Kč měsíčně. Jako svůj čistý měsíční příjem uvedl 21 000 Kč, zatímco žalobkyně zaznamenala ověřený čistý měsíční příjem ve výši 43 159 Kč. Disponibilní příjem žalovaného byl vyčíslen částkou 13 300 Kč a posouzení jeho úvěruschopnosti bylo uzavřeno jako úspěšné.15. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně dne 18. 5. 2025 odeslala pod variabilním symbolem , var. symbol, částku 16 000 Kč na účet č. , č. účtu, , který byl předtím prostřednictvím služby BankID ověřen jako účet žalovaného.16. Dle sdělení UniCreditBank výše uvedený účet patří žalovanému a dne 19. 5. 2025 na něj byla připsána částka ve výši 16 000 Kč.17. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že ji žalobkyně a žalovaný uzavřeli elektronicky dne 18. 5. 2025. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s kreditním rámcem do 43 400 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky. Úvěr byl sjednán s pevnou úrokovou sazbou 1,016 % denně, RPSN ve výši 1 803,81 % a poplatkem za vyplacení každé tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky. Podle smlouvy měla být první denní splátka splatná dne 17. 6. 2025 a úvěr měl být splacen nejpozději dne 9. 11. 2026. Smluvní úrok se počítal denně z nesplacené jistiny. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a možnost zesplatnit celý úvěr po alespoň 91 dnech prodlení, před jejímž využitím měla žalobkyně žalovaného vyzvat k úhradě dlužných splátek a poskytnout mu lhůtu nejméně 30 dnů. Žalovaný uvedl bankovní účet č. , č. účtu, a prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé informace o svých finančních závazcích. Smlouva obsahuje elektronická potvrzení obou stran ze dne 18. 5. 2025 a prohlášení žalovaného, že smlouvu přečetl a souhlasí s jejím obsahem.18. Z výpisu služby BankID bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím byly ověřeny identifikační a kontaktní údaje žalovaného, jeho adresa trvalého pobytu, e-mailová adresa, telefonní číslo , tel. číslo, bankovní účet č. , č. účtu, . Zjištění o ověření totožnosti a bankovního účtu se částečně překrývá s již provedeným potvrzením o autorizaci prostřednictvím BankID.19. Z potvrzení o ověření příjmů, která je výstupem žalobkyně, bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala ověřený čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 43 159 Kč, který měl být podle údaje v listině ověřen z příjmových transakcí obsažených v bankovním výpisu.20. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně při výpočtu vycházela z údajů o počtu členů domácnosti, příjmech, výdajích, závazcích a požadované výši úvěru. Příjmy měly být ověřovány zejména z bankovních výpisů nebo jiných dokladů a do výpočtu se měl zahrnout nižší z příjmu uvedeného spotřebitelem a příjmu ověřeného žalobkyní. U výdajů měla žalobkyně vycházet z vyšší částky, a to buď z výdajů sdělených spotřebitelem, nebo z minimálních výdajů vypočtených podle složení domácnosti, životního minima, regionálního koeficientu a stanovené rezervy. Podle metodiky měla žalobkyně úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud disponibilní příjem spotřebitele postačoval k jeho splácení. Při posuzování měla rovněž ověřovat totožnost žadatele, vlastnictví jeho bankovního účtu a údaje v externích registrech, zejména v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru neplatných dokladů. Metodika je obecně formulovaným dokumentem a neobsahuje údaje o konkrétním posouzení žalovaného.21. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 38 903,98 Kč do tří dnů a dále k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 5 920 Kč.22. Z potvrzení společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že zásilka adresovaná žalovanému na adresu , adresa, , byla podána u , právnická osoba, jako doporučená zásilka dne 30. 1. 2026 pod číslem , Anonymizováno, . Listina neobsahuje údaj o doručení zásilky žalovanému.23. Na základě zjištěných skutečností má soud za prokázaný tento skutkový stav:24. Soud má za prokázané, že žalovaný dne 18. 5. 2025 prostřednictvím služby BankID ověřil svou totožnost, kontaktní údaje a vlastnictví bankovního účtu č. , č. účtu, . Téhož dne uzavřel se žalobkyní elektronicky smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle níž mohl postupně a opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše kreditního rámce 43 400 Kč.25. Před uzavřením smlouvy žalobkyně shromáždila údaje o osobních a ekonomických poměrech žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije sám, nemá výdaje na splácení jiných půjček, na bydlení vydává 5 000 Kč měsíčně, jeho ostatní výdaje činí 10 000 Kč měsíčně a dosahuje čistého měsíčního příjmu 21 000 Kč. Žalobkyně ve svých interních záznamech evidovala jeho ověřený čistý měsíční příjem ve výši 43 159 Kč, vypočtené minimální výdaje ve výši 7 610 Kč a disponibilní příjem ve výši 13 300 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřela jako úspěšné.26. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně dne 18. 5. 2025 převedla žalovanému na jeho ověřený bankovní účet částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku splatit v denních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně, poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a cenou případných volitelných služeb. Roční procentní sazba nákladů činila 1 803,81 %. Ve vztahu k čerpané částce byl vyhotoven splátkový kalendář stanovující denní splátky ve výši 165,11 Kč. První z nich byla splatná dne 17. 6. 2025 a konečná splatnost úvěru byla stanovena na 9. 11. 2026.27. Žalovaný neuhradil první ani žádnou z následujících splátek. Nejstarší neuhrazená splátka byla dne 16. 9. 2025 celkem , hodnota, dnů po splatnosti. Žalobkyně proto téhož dne zaslala žalovanému na jeho e-mailovou adresu oznámení, kterým smlouvu s okamžitou účinností ukončila a vyzvala jej k zaplacení celého dluhu, tehdy vyčísleného částkou 38 223,55 Kč. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil, takže nesplacená jistina zůstala ve výši 16 000 Kč.28. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím své právní zástupkyně výzvou ze dne 28. 1. 2026 k zaplacení částky 38 903,98 Kč ve lhůtě tří dnů a k úhradě nákladů právního zastoupení. Výzva byla žalovanému odeslána doporučenou zásilkou dne 30. 1. 2026 na adresu jeho bydliště; její doručení žalovanému prokázáno nebylo. Žalovaný ani následně žalobkyni ničeho nezaplatil.29. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:30. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.31. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.32. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.33. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.34. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.35. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.36. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.37. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že smlouva mezi ní a žalovaným byla sjednána písemně a čerpání finančních prostředků proběhlo při uzavření smlouvy. Další povinností žalobkyně bylo prokázat, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a že žalovaný v době sjednání smlouvy úvěruschopný byl. Protože se žalobkyně k nařízenému jednání soudu nedostavila, zbavila se možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinna úvěruschopnost žalovaného ke dni sjednání smlouvy tvrdit a označit důkazy k prokázání svého tvrzení, jinak se vystavuje nebezpečí ztráty sporu.38. Věřitel musí při posouzení úvěruschopnosti přiměřeně zjistit a vyhodnotit příjmy i konkrétní výdaje spotřebitele, zejména náklady na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí a existující závazky. Nestačí vycházet pouze ze subjektivních tvrzení spotřebitele ani zkoumat jen příjmovou stránku jeho rozpočtu a výdaje předpokládat ve standardní výši. Rozhodné údaje je třeba objektivizovat doklady od třetích osob a porovnat je s veřejně dostupnými údaji, například o životním minimu a průměrných výdajích obyvatelstva. Věřitel však nemusí ověřovat pravost každého předloženého dokladu. Výsledkem posouzení musí být spolehlivý závěr, zda spotřebiteli při sjednané frekvenci a výši splátek zůstanou prostředky na běžné životní potřeby. Tento postup musí být uplatňován vůči všem žadatelům bez nedůvodných rozdílů, neboť ani vyšší příjem sám o sobě nevylučuje vysoké výdaje.39. V projednávané věci byl úvěr sjednán s pevnou smluvní úrokovou sazbou ve výši 1,016 % denně z nesplacené jistiny, přičemž v předsmluvních informacích i ve smlouvě byla uvedena roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 1 803,81 %. Takto nastavené cenové podmínky vedly k tomu, že i čerpání úvěru ve výši 16 000 Kč bylo spojeno s mimořádně vysokou finanční zátěží pro žalovaného jako spotřebitele, zcela neúměrnou výši poskytnuté jistiny.40. Soud hodnotil smlouvu jako celek, tedy nejen z hlediska sjednaného úroku a extrémně vysoké RPSN, ale rovněž s přihlédnutím k povaze revolvingového úvěru na dobu neurčitou, absenci reálného umořování jistiny, sankčním ujednáním pro případ prodlení a k postavení žalovaného jako spotřebitele, který neměl reálnou možnost obsah smlouvy ovlivnit. V tomto kontextu dospěl soud k závěru, že sjednané cenové podmínky představují zjevně nepřiměřenou a nadměrnou cenovou zátěž, která podstatně přesahuje obvyklé náklady spotřebitelských úvěrů v době uzavření smlouvy, a to i při zohlednění vyšší míry rizikovosti tohoto segmentu trhu.41. Takové nastavení smluvních podmínek zakládá výrazně nerovnocenný právní vztah mezi profesionálním poskytovatelem úvěru a spotřebitelem a vede k hrubému nepoměru ve vzájemných plněních. Ujednání o úroku a celkových nákladech úvěru je proto v rozporu s dobrými mravy a současně naplňuje znaky lichvy ve smyslu § 1796 odst. 1 občanského zákoníku.42. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná i podle § 1796 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor s dobrými mravy v důsledku sjednání nepřiměřeného, resp. lichvářského úroku, a to nezávisle na neplatnosti dovozované z porušení § 86 a § 87 ZoSÚ.43. Porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele způsobuje neplatnost smlouvy; spotřebitel pak vrací pouze jistinu podle svých možností. Je-li o způsobu jejího splacení spor, určí jej soud podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Do prodlení se spotřebitel dostane až tehdy, nesplatí-li jistinu ve stanovené době, a teprve od tohoto okamžiku může věřiteli vzniknout nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Smyslem této úpravy je chránit spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním a lichvářskými praktikami.44. V projednávané věci žalobkyně vycházela z údajů o čistém měsíčním příjmu žalovaného 21 000 Kč, nákladech na bydlení 5 000 Kč, ostatních výdajích 10 000 Kč a absenci dalších úvěrových závazků. Současně evidovala ověřený příjem 43 159 Kč a disponibilní příjem 13 300 Kč. Nepředložila však prvotní doklad o ověření příjmu ani výsledky prověření žalovaného v registrech a nevysvětlila výrazný rozdíl mezi uvedeným a údajně ověřeným příjmem. Neprokázala proto, že úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila ani že byl schopen splácet úvěr bez nepřiměřeného zatížení. Smlouva o spotřebitelském úvěru je proto absolutně neplatná. Vypořádání poskytnutého plnění se neřídí obecnou úpravou bezdůvodného obohacení, nýbrž zvláštním ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni náleží pouze nesplacená jistina bez smluvních úroků a poplatků, kterou je žalovaný povinen vrátit v době přiměřené svým možnostem.45. Žalobkyně žalovanému poskytla 16 000 Kč a žalovaný z této částky nic neuhradil. Je proto povinen žalobkyni vrátit celou jistinu ve výši 16 000 Kč.46. Ve zbývající části předmětu řízení představované úroky z úvěru, sjednanými poplatky i zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.47. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.