Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 18.5.2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 894 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 177,41 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 323,40 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 19 813,57 Kč od 25.11.2025 do zaplacení a úrokem ve výši 8% ročně z částky 18 981,04 Kč od 25.11.2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 27.4.2024 se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč, jejichž převzetí potvrdil podpisem smlouvy. Součástí smlouvy byl předpis splátek, podle něhož se žalovaný zavázal splatit celkovou dlužnou částku 40.894 Kč, sestávající z jistiny úvěru, sjednaného úroku ve výši 1 116 Kč a poplatků za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 780 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 038 Kč a úhradu za umožnění platit v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 3 960 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, s konečnou splatností dne 27. 6. 2025. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, přičemž poslední platbu ve výši 3.000 Kč uhradil dne 10. 8. 2024. V důsledku prodlení se stala splatnou celá zbývající dlužná částka, která činila 18 981,04 Kč na jistině, 832,53 Kč na smluvním úroku, 9 082 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 2 604,14 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a 3 394,29 Kč za umožnění hotovostních splátek v místě bydliště žalovaného. Po tomto datu žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Neuhrazená jistina je od 28. 6. 2025 úročena smluvním úrokem ve výši 8 % ročně a současně vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny a neuhrazeného smluvního úroku. Žalobkyně dále uplatňuje nárok na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Ke dni podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil, a žalobkyně proto požaduje zaplacení částky 45.894 Kč, tvořené dlužnou jistinou ve výši 18 981,04 Kč, smluvního úroku za dobu poskytnutí úvěru ve výši 832,53 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 9 082 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 604,14 Kč, úhrady za možnost hradit splátky hotovostně ve výši 3 394,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, úroku vyčísleného od 28.6.2025 z dlužné jistiny ve výši 1 323,40 Kč a zákonného úroku z prodlení od prodlení do 24.11.2025 ve výši 2 177,41 Kč a dále smluvního úroku 8 % ročně z jistiny 18.981,04 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19.813,57 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2026, avšak bez výsledku. Žalobkyně dále uvedla, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 25.07.2024 (dále jen „Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaný uvedl, že je od 02.05.2022 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, (, právnická osoba, ., IČ , IČO, , že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 25 922,00 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 8 360,00 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 17 562,00 Kč. Žalovaný dále v Žádosti uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z Pracovní smlouvy, Výplatních pásek a Mzdového výměru. Příjmy žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobce dle výplatních pásek, pracovní smlouvy a mzdového výměru a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27.4.2024 č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . (dále jen věřitel) a žalovaným byla uzavřena dne 27.4.2024 smlouva, ve které se věřitel zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1 116 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 3 038 Kč a za inkaso plateb v hotovosti poplatek ve výši 3 960 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč s tím, že právní splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další, až do úplného splacení celkové dlužné částky, do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Dle ustanovení smlouvy pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku dle této smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, ohledně níž je v dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující pod ni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v max. výši 500 Kč. Součástí smlouvy byl i předpis splátek.5. Z potvrzení o platbách v hotovosti žalovaný uhradil dvě platby po 3 000 Kč a to dne 28.4.2024 a 10.8.2024.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . jako postupitel a společnost , Jméno žalobkyně, . jako postupník podepsali dne 10.12.2025 smlouvu, v níž se dohodli, že postupitel postoupí za podmínek stanovených touto smlouvu v souladu s článkem 1 veškeré pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, . Z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, pod číslem , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, .7. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že žalobkyně zaplatila společnosti , právnická osoba, . cenu za postoupené pohledávky dle smlouvy ze dne 10.12.20258. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 9.3.2026 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení částky 50 531,17 Kč nejpozději do 24.3.2026 z titulu neuhrazené pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . s tím, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dne 6.1.2026 , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky (dluhu ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 27.4.2024) ze společnost , právnická osoba, .. na žalobkyni. Součástí oznámení byly i informace o zpracovávání osobních údajů.10. Z podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal dne 9.3.2026 žalovanému zásilku.11. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán v , Anonymizováno, , právnická osoba, . se mzdou ve výši 25 922 Kč a náklady na bydlení 3 500 Kč, náklady na jídlo, doprava ve výši 4 860 Kč. Dále uvedl, že svobodný a bydlí u rodičů, nemá žádné děti a má základní vzdělání.12. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl od 2.5.2022 zaměstnán v , Anonymizováno, (, právnická osoba, ., na dobu neurčitou s hrubou mzdou ve výši 19 400 Kč.13. Z výplatních pásek soud zjistil, že za měsíc březen 2024 mu byla vyplacena mzda ve výši 28 411 Kč, za měsíc únor 2024 ve výši 21 930 Kč a za měsíc leden ve výši 25 519 Kč.14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav :Společnost , právnická osoba, . uzavřela dne 27.4.2024 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 116 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 3 038 Kč a za inkaso plateb v hotovosti poplatek ve výši 3 960 Kč, v pravidelných 14. měsíčních splátkách po 2 921 Kč, přičemž právní splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 6 000 Kč. Pohledávka za žalovaným z neuhrazeného úvěru byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, smlouvou ze dne 10.12.2025 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Společnost , právnická osoba, .. si od žalovaného před uzavřením smlouvy vyžádala informace o jeho příjmech, výdajích, přičemž ačkoliv příjem žalovaného ověřila, jeho výdaje již nikoliv, a byť uvedla, že vycházela z bankovních výpisů, tyto soudu nepředložila. Soud tak uzavřel, že se ve vztahu k výdajů spokojila se skutečnostmi uvedenými žalovaným, tj. výdaje na bydlení a životním minimem, aniž by ověřila, přičemž žalobkyně ani nedoložila tvrzené ověřování ve veřejně dostupných rejstřících.1. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.2. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.3. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.4. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.5. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Uzavřený právní vztah je nutné posoudit dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice uvedla, že se původní věřitel před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak dle soudu zcela nedostatečně. Byť věřitel ověřoval příjem žalovaného za několik měsíců (3), pak výdaje žalovaného kromě výše nákladů na bydlení a životního minima nijak nezjišťovala. Zkoumání výdajové strany tak soud považuje za zcela nedostatečné, a to právě za situace, že právě poskytnutý úvěr má být hrazen ve výši téměř 3 000 Kč, což nelze považovat za zanedbatelnou částku. Zkoumání výdajové stránky je v případě poskytování úvěru nezbytné a musí být individuální, neboť ačkoliv má někdo vysoký příjem, může mít též vysoké výdaje, které pak neumožňují případný úvěr řádně splácet. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů uváděných klienty. Již Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 25.7.2018, 33 Cdo 2178/2018 uzavřel, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, pokud nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Jelikož se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, nemohla být poučena o povinnosti prokázat svá tvrzení týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tedy zejména zda původní věřitel ověřoval jeho výdaje. Soud proto uzavřel, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno na základě spolehlivých a dostatečných informací ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je tak uzavřenou úvěrovou smlouvu považovat za neplatnou a posoudit ji podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od původního věřitele částku 22 000 Kč, na které uhradil 6 000 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni, na kterou byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávka za žalovaným postoupena, rozdíl mezi těmito částkami, tj. 16 000 Kč . Co do zbývající částky a úroků pak soud z důvodu neplatnosti smlouvy tyto částky nepřiznal. Soud nepřiznal žalobkyni ani úrok z prodlení, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru odst. 1, věty třetí je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se jedná o speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má žalobkyně nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení (viz. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož se žalovaný s žalobkyni nijak nedohodl, ani se nedostavil k nařízenému jednání, tak aby mohl soud posoudit jeho možnosti splatit dluh, ani o tomto právu poučit, žalovaný se nedostal do prodlení, a soud proto žalobu co do požadovaného příslušenství zamítl, přičemž ve vztahu k žalovanému nároku stanovil soud k plnění obvyklou lhůtu dle § 160 odst.1 o.s.ř.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl v převážné části úspěšný a příslušela by mu poměrná část nákladů řízení, avšak žádné prokazatelné náklady řízení žalovanému nevznikly.