Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 13 380,57 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným shora ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „, právnická osoba, ), dne 28. 3. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem 12 % ročně po 3,2 % čerpané částky a 100 % úroků měsíčně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že dlužné úroky a poplatky budou po uplynutí splatnosti součástí jistiny. Žalovaný žádné splátky neuhradil, , právnická osoba, tedy dluh zesplatnila ke dni 10. 9. 2025. Předmětná pohledávka byla , právnická osoba, postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2025. Žalovaný dále uzavřel se , právnická osoba, dne 8. 3. 2025 smlouvu o účtu, k němuž byla následně dne 4. 4. 2025 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru s limitem 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně. Ani v tomto případě žalovaný své povinnosti řádně neplnil, ke dni 1. 8. 2025 tedy byl úvěr zesplatněn, když dlužná jistina činí 5 265,06 Kč, úrok 78,75 Kč a úrok z prodlení 5,82 Kč. I v tomto případě byla pohledávka , právnická osoba, postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2025. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.2. Žalobce v doplnění ze dne 27. 5. 2026 uvedl, že se , právnická osoba, při uzavírání smluv řádně zabývala schopností žalovaného splácet úvěr. Žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdily svým podpisem. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9.3.2021 pokud nejsou uvedeny výdaje spotřebitele, lze užít ekonomického modelu.3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 4. 4. 2025 elektronicky mezi , právnická osoba, a žalovaným vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí kontokorentního úvěru do 5 000 Kč k níže uvedenému účtu, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,9 % ročně. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 3. 2025 elektronicky mezi , právnická osoba, a žalovaným vyplynulo, že jejím předmětem byl poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Ze smlouvy ze dne 8. 3. 2025 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi , právnická osoba, a žalovaným ohledně poskytování finančních služeb včetně vedení účtu č. , č. účtu, . Jako součást smluv byla sjednány další listiny předložené žalobcem, a sice Oznámení o úrokových sazbách, Ceník pro soukromou klientelu a obchodní podmínky.5. Dále žalobce doložil dvě listiny vyhotovené , právnická osoba, a nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dnů 28. 3. 2025 a 4. 4. 2025. , právnická osoba, zde uvedla svou argumentaci stran zkoumání úvěruschopnosti svých klientů s podrobnými odkazy na judikaturu vyšších soudů. Dále uvedla, že zjistila příjem žalovaného ve výši 16 000 Kč, resp. 17 000 Kč, měsíčně, po odečtení předpokládaných splátek daného úvěru žalovanému zbývalo k úhradě životních nákladů 15 820 Kč, resp. 16 590 Kč. Z žádosti ze dne 28. 3. 2025 vyplynulo, že žalovaný tímto elektronicky požádal o úvěr 6 000 Kč, resp. zřízení kartového účtu. V listině jsou uvedeny parametry daného úvěru.6. Dále žalobce doložil výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 10. 2024 do 31. 3. 2025. Z tohoto vyplývá, že v říjnu 2024 činil počáteční zůstatek 250,68 Kč a konečný zůstatek 110,42 Kč, žalovaný v daném měsíci obdržel 10 500 Kč. V listopadu 2024 činil konečný zůstatek 100,48 Kč, žalovaný v daném měsíci obdržel 33 341 Kč. V prosinci 2024 činil konečný zůstatek 0,33 Kč, žalovaný v daném měsíci obdržel 55 227 Kč. V lednu 2025 činil konečný zůstatek -39,23 Kč, žalovaný v daném měsíci obdržel 27 760 Kč. V únoru 2025 činil konečný zůstatek 0 Kč, žalovaný v daném měsíci obdržel 52 226 Kč. , Anonymizováno, . Činnost společnosti , Anonymizováno, soud považuje za obecně známou s ohledem na její masívní marketingovou kampaň.7. Z výpisu čerpání a splátek vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s úvěrem ze dne 28. 3. 2025 čerpal 6 000 Kč. Stejná skutečnost vyplynula i z výpisu z kartového účtu za období od 28. 3. 2025 do 10. 9. 2025. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, z období od 30. 4. 2025 do 2. 10. 2025 vyplynulo, že konečný zůstatek činil 5 265,06 Kč po připočetení úroku, bez této položky činil záporný zůstatek 5 104,93 Kč.8. Dále žalobce doložil několik upomínek adresovaných , právnická osoba, žalovanému, a sice upomínku ohledně dluhu z kreditní karty ze dne 16. 7. 2025 a 10. 9. 2025 a předžalobní výzvu ohledně kontokorentu ze dne 3. 8. 2025.9. Z písemnosti ze dne 15. 12. 2025 vyplynulo, že tato byla adresována žalovanému, přičemž se jednalo o oznámení o postoupení předmětných pohledávek vyhotovené , právnická osoba, a žalobcem. Dle připojeného podacího lístku byly písemnosti dne 16. 12. 2025 žalovanému odeslány. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 23. 2. 2026 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 11. 2025 mezi žalobcem a , právnická osoba, bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: , právnická osoba, uzavřela s žalovaným shora specifikované smlouvy, na jejichž základě žalovaný čerpal 6 000 Kč a 5 104,93 Kč. Pohledávky z předmětných smluv byly následně postoupeny žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno. , právnická osoba, před poskytnutím úvěrů disponovala výpisem z bankovního účtu žalovaného.12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak je shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný čerpal celkem 11 104,93 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o úvěru.14. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tomuto závěru však soud nepřisvědčil. , právnická osoba, sice po formální stránce učinila určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila, resp. tato jsou zcela nedostatečná. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.15. Dle doložených důkazů , právnická osoba, disponovala jediným podkladem dokládajícím poměry žalovaného (ani žádost o úvěr žádné, byť jednostranné, údaje o poměrech žalovaného neobsahuje), a sice výpisem z jeho bankovního účtu za období šesti měsíců. V obecném pohledu se jistě jedná o velmi spolehlivý podklad pro zjištění poměrů každé osoby, období šesti měsíců pak již také dostatečně vylučuje možný exces v příjmech a výdajích, ať již v jakémkoliv směru. Z doložené výpisu však vyplývá závěr opačný, než jaký dovodila , právnická osoba, . Z výpisu je patrno, že žalovaný dosahoval v podstatě nulových zůstatků, a to vždy již ke konci měsíce, kdy příjmové platby nedocházely k začátku měsíce dalšího. Již z tohoto pohledu nelze dovodit, že žalovaný byl osobou, která má unést další finanční závazky, byť nikterak vysoké. , Anonymizováno, , a to výrazně, což je samozřejmě další silný argument proti závěru o jeho schopnosti úvěry splácet. Na základě výše uvedených podkladů tedy nebylo možné shledat, že se právní předchůdce žalobce dostatečně zabýval schopností žalovaného úvěry splácet, když z doložených dokladů vyplýval závěr zcela opačný. Soudu tak nezbylo, než předmětné úvěrové smlouvy kvalifikovat jako neplatné dle § 87 zákona o úvěru.16. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 11 104,93 Kč. Soud pak ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, zaslání upomínky apod.).17. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast u jednání soudu, na nějž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu (§ 14b odst. 3 tarifu). Dle § 7 bod 5 tarifu zde náleží odměna ve výši 1 660 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu. Úkon spočívající ve stručném doplnění žaloby soud neshledal účelně vykonaným, když žalobci ničeho nebránilo tuto obecnou argumentaci uvést již v podané žalobě či při jednání soudu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 759 Kč, když soud ověřil, že advokát žalobce je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 5 369 Kč (1 000 + 3 x 400 + 3 x 100 + 1 660 + 450 + 759). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 11 104,93 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 5 172,57 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 16 277,50 Kč tak představuje úspěch žalobce 68 %, úspěch žalovaného 32 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 36 % svých nákladů, z částky 5 369 Kč tedy ve výši 1 933 Kč.