Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 15 393,29 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že účastníci řízení uzavřeli dne 3. 6. 2025 smlouvu o spotřebitelskému revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalobce se před poskytnutím úvěru zabýval úvěruschopností žalované. Tuto lustroval v příslušných registrech, zjistil od ní potřebné informace – počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje a příjmy. Informace poskytnuté žalovanou pak dále ověřil, posouzení provedl dle metodiky ČNB. Dále žalobce podrobně popsal proces uzavření smlouvy, která byla uzavřena elektronicky. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem 26 294 Kč, tyto se zavázala vrátit spolu s úroky a také poplatky, a to ve výši 2 805 Kč za službu Presto a dále poplatkem za SMS informační servis ve výši 62,40 Kč. Žalovaná závazek řádně neplnila, uhradila pouze 19 614,35 Kč. Žalobce tedy předmětnou smlouvu vypověděl ke dni 12. 1. 2026. Dluh žalované představuje dlužnou jistinu ve výši 6 700 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 133,37 Kč, smluvní úrok ve výši 6 921,20 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 1 320 Kč a poplatek za SMS informační servis ve výši 28,80 Kč.2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Žalobce doložil úvěrovou smlouvu uzavřenou elektronicky mezi stranami sporu, jak je shora uvedeno. K této připojil rovněž formulář souhlasu se zpracováním osobních údajů, formulář informací o žalobci jakožto poskytovateli úvěru, formulář s informacemi o úvěru a všeobecné obchodní podmínky. Žalobce rovněž doložil rozsáhlý soubor listin nazvaný Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti, kde popisuje principy svého fungování. Z výpisu čerpání a splátek vyplynulo, že žalobce v době od 3. 6. 2025 do 12. 9. 2025 vyplatil žalované celkem 26 294 Kč, k čemuž doložil též výpis z bankovní identity žalované. Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, vyplynulo, že v této jsou zaznamenány údaje o žalované s tím, že tato má výdaje 19 186 Kč měsíčně. Ověřený čistý měsíční příjem žalované činí 92 987 Kč, sama žalovaná uvedla čistý příjem 27 000 Kč měsíčně. Žalovaná žije v domácnosti s jedním dalším člověkem, oba mají příjem. Disponibilní příjem žalované činí 7 814 Kč. Z prohlášení žalobce označeného jako Identifikované příjmy vyplynulo, že žalobce se zabýval příjmovými transakcemi žalované. V lednu 2025 měla žalovaná v celkem 13 transakcích obdržet 40 804 Kč, v prosinci 2023 pak ve 16 transakcích celkem 57 085 Kč, v listopadu 2023 pak v celkem 32 transakcích obdržela 79 435,39 Kč. Obdobné závěry pak vyplývají u z dalších období zpětně až do února 2023. Žalobce rovněž předložil předžalobní výzvu, z níž je v kombinaci s rovněž doloženým poštovním archem zřejmé, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce na základě smlouvy uzavřené s žalovanou této postupně zaslala 26 294 Kč, jak je shora uvedeno, žalovaná zaslala zpět 19 614,35 Kč. Žalobce disponoval shora uvedenými údaji o žalované, této odeslal předžalobní upomínku před podáním žaloby.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, čemuž soud nepřisvědčil. Žalobce nedoložil jedinou objektivní listinu či jiný důkaz o majetkových poměrech žalované či provedených šetřeních, jediným důkazem je jednostranně vyhotovený záznam žalobce a není zřejmé, že zde uvedené skutečnosti uvedla skutečně žalovaná. Listiny doložené žalobcem a jím vyhotovené jsou navíc vnitřně rozporné, kdy žalovaná má uvádět, že její příjmy jsou 27 000 Kč měsíčně, ač její příjmy zjištěné žalobcem mají být zhruba čtyřikrát vyšší. Je zcela nelogické, aby žalovaná tajila své nadstandardní příjmy v řádech i mnoha desítek tisíc Kč měsíčně a uváděla do žádosti příjem ve výši pouhého zlomku této částky. Zdroj jednotlivých příjmů z listiny žalobce nevyplývá, s ohledem na četnost a menší výši jednotlivých plateb nelze vyloučit, že se jedná např. o další půjčky, výhry se sázení apod. Pokud měl žalobce k dispozici výpisy z účtu žalované, je pak otázkou, proč nezjišťoval a následně i soudu nedoložil zjištění o výdajích žalované. Jeví se také jako zcela nelogické, aby žalovaná s příjmy ve výši vyšších desítek tisíc Kč, které po úhradě deklarovaných výdajů má běžně zbývat několik desítek tisíc Kč k volnému užití, měla potřebu uzavírat předmětnou úvěrovou smlouvu, a to ještě za poměrně nevýhodných podmínek. Shora uvedené úvahy a zjištění, jakož i shledání listin doložených žalobcem jako neúplných či nevěrohodných, soud vedly k závěru, že předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23. 5. 2012).7. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 26 294 Kč ponížených o dosavadní splátky ve výši 19 614,35 Kč na výsledných 6 679,65 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musela být žalovaná vědoma již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalované, jež však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani ze spisového materiálu nevyplývají.