Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 17 865 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 15. 12. 2025 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že dne 17. 12. 2024 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “), smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě Smlouvy poskytlo , právnická osoba, žalovanému úvěr ve výši 20 700 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši do 14. 12. 2025. Smlouva byla sjednána prostřednictvím internetu, což žalobce dále zevrubně popsal. Žalovaný úvěr řádně nehradil, celková pohledávka, která byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025, činí 17 865 Kč, z toho 13 985 představuje jistinu a 3 880 Kč smluvní úrok. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky ze strany žalobce. Žalobce dále uvedl, že se , právnická osoba, před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy zabývalo schopností žalovaného úvěr splácet, tato byla lustrována v registrech CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI, CBCB a CNCB. Žalovaný v rámci obchodních podmínek prohlásil, že není v prodlení se zaplacením jakéhokoliv dluhu.2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z výpisu z bankovního účtu , právnická osoba, vyplynulo, že na účet , č. účtu, odeslalo dne 7. 5. 2025 částku 1 000 Kč, dne 17. 12. 2024 částku 14 000 Kč, dne 11. 8. 2025 částku 1 600 Kč, dne 3. 3. 2025 částku 1 900 Kč, dme 22. 4. 2025 částku 700 Kč, dne 10. 7. 2025 částku 700 Kč a dne 22. 1. 2025 částku 800 Kč. Z potvrzení o transakcích vystaveného , právnická osoba, vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou uhradil celkem 13 796 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 12. 2024 bylo zjištěno, že tuto uzavřel žalovaný se , právnická osoba, ohledně poskytnutí revolvingového úvěru do výše 14 000 Kč. Dále žalobce doložil tři upomínky, které adresovalo , právnická osoba, žalovanému, všechny bez dokladu jejich doručení či odeslání. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a , právnická osoba, , která svědčí o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku a oznámení o postoupení předmětné pohledávky, obě adresované žalovanému právní zástupkyní žalobce včetně podacího lístku svědčícího o jejich odeslání.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: , právnická osoba, na základě úvěrové smlouvy uzavřené s žalovaným poskytlo tomuto bezhotovostně celkem 20 700 Kč, jak je shora uvedeno. Žalovaný v dané souvislosti neuhradil celkem 13 796 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, jak je shora uvedeno.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak velmi obecně argumentoval tím, že se , právnická osoba, schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývalo, tedy postupovalo v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, k čemuž nicméně nedoložil žádné důkazy. Soudu tak nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se , právnická osoba, jako právní předchůdce žalobce zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nezabývalo, resp. tuto skutečnost žalobce nijak nedoložil, a tedy že předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23. 5. 2012).7. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 20 700 Kč poníženou o dosavadní splátky ve výši 13 796 Kč na výsledných 6 904 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru či zaslání předžalobní výzvy).8. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.