26 C 21/2026-51 – Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 23 593,49 Kč s příslušenstvím. V rámci odůvodnění žaloby uvedla, že dne 5. 3. 2023 s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jíž se zavázala poskytnout mu peněžní prostředky do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce 22 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit jí takto poskytnuté peněžní prostředky, včetně sjednaného úroku, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, s tím, že splatnost jednotlivých splátek byla určena vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Během úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 54 913,05 Kč a žalobkyni dosud uhradil jen 41 530 Kč. Jelikož žalovaný řádně neplnil své povinnosti plynoucí ze smlouvy, žalobkyně celý úvěr zesplatnila k 9. 9. 2025 a vyzvala ho k úhradě dluhu. Žalovaný na výzvu žalobkyně nijak nereagoval a zůstal jí dlužen celkem částku 23 593,49 Kč, jež představuje neuhrazenou úvěrovou jistinu ve výši 21 993,49 Kč, náhradu nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně vůči žalovanému uplatila úrok ve výši 12 % ročně z částky 21 993,49 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 26,28 % z částky 21 993,49 Kč od 10. 9. 2025 do 15. 12. 2025 v částce 3 626,97 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení v (zákonné) výši 604,15 Kč za dobu od 24. 9. 2025 do 15. 12. 2025 a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % částky 23 593,49 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného ověřila v rozsahu úvěrové karty, lustrací žalovaného v dostupných registrech a metodou výpočtu MLS. Dále o žalovaném zjistila, že měsíčně platí 4 886 Kč na jiný úvěr. Žalovaný svůj dluh z předmětné smlouvy řádně splácel od dubna 2023 do května 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci jednal dne 8. 6. 2026. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu.4. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; při tom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Při jednání soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti: Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní osobnost žalobkyně a dále zjistil, že do jejího předmětu podnikání náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Z listiny označené „, Anonymizováno, účet – smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “ plyne, že dne 5. 3. 2023 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru s možností opakovaného čerpání, jíž žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet žalobkyni vyčerpané peněžní prostředky (s úrokem v sazbě 26,28 % ročně) v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky (nejméně však 400 Kč), splatných k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. První čerpání z úvěrového rámce bylo sjednáno ve výši 21 078 Kč a bylo určeno na nákup zboží na splátky (pračky a televize). V textu smlouvy je u žalovaného uvedeno, že je svobodný, má , Anonymizováno, vyživovací povinnosti, dosáhl středoškolského vzdělání, bydlení má zajištěné v podnájmu, od června 2017 je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , s měsíčním příjmem 27 487 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 15 000 Kč. Součástí smlouvy byly formou odkazu učiněny úvěrové podmínky žalobkyně, které podrobněji upravují další obsah právního vztahu mezi účastníky. V listině označené „Ověření bonity MLS“ je uvedeno, že žalobkyně ke zjištění, zda jsou její klienti schopni poskytnutý úvěr splácet, využívá metodu MLS (maximální limit splátky), jež vychází z dostatečných údajů získaných od klienta a jejich porovnání se statistickými údaji. Z listiny označené „Karta klienta“ zpracované žalobkyní vyplývá, že žalovaný v rámci sjednávání úvěru uvedl shodné informace jako ve smlouvě o revolvingovém úvěru, s tím rozdílem, že jsou zde navíc zmíněny „měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti“, a to jako nulové, a upřesnil vyživovací povinnost údajem o , Anonymizováno, dětech. V této listině (karta klienta) je dále uvedeno, že žalobkyně lustrovala žalovaného v databázích dlužníků a v databázi MVCR. Z listiny označené jako „Úvěrová zpráva“ je patrné, že žalobkyně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy s žalovaným zjistila, že žalovaný by měl mít jeden doposud nesplacený úvěr ve výši 45 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 4 886 Kč (nesplaceno na jistině 41 872 Kč). Dále z listiny plyne, že žalovaný dne 14. 10. 2022 splatil osobní úvěr ze dne 14. 3. 2022 v původní výši 15 000 Kč a také, že ve dnech 18. 3. 2022 a 4. 1. 2023 mu nebyly schváleny osobní úvěry v částkách 50 000 Kč a 50 000 Kč, a že dne 14. 10. 2022 odvolal svou žádost o osobní úvěr ve výši 30 000 Kč. Z listiny označené „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ vyplývá, že žalovaný postupně vyčerpal z úvěrového rámce celkem 54 913 Kč a dosud žalobkyni zaplatil v součtu 41 530 Kč. Z dopisu z 1. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy (vyčísleného v částce 26 171,60 Kč) ve lhůtě do 8. 10. 2025; zároveň jej upozornila, že v opačném případě již přistoupí k zahájení soudního řízení. Tento dopis odeslala žalovanému žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou dne 2. 10. 2025 (což je zřejmé z podacího archu z téhož dne).6. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 5. 3. 2023 účastníci uzavřeli písemnou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému, (na dobu neurčitou) opakované čerpání peněžních prostředků až do výše úvěrového rámce 22 000 Kč a žalovaný se oproti tomu zavázal vyčerpané prostředky žalobkyni splácet dohodnutým způsobem, včetně dohodnutých souvisejících plnění (úroku). Žalovaný z úvěrového rámce postupně čerpal celkem 54 913 Kč a žalobkyni doposud uhradil 41 530 Kč. První čerpání (ve výši 21 078 Kč) bylo určeno na nákup zboží (pračky a televize). Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně náležitě nevyhodnotila, zda je žalovaný schopen budoucí úvěr dlouhodobě splácet (a nakonec i celý splatit).7. Po právní stránce soud poměr mezi účastníky, který byl založen písemnou smlouvou ze dne 5. 3. 2023, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále též jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání).8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1 věta první ZSÚ).11. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při