Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, domáhá po žalované zaplacení částky 64 891 Kč s příslušenstvím sestávající ze dvou nároků.2. První nárok představoval dlužnou částku 42 576,20 Kč (30 537,95 Kč jistina a 12 038,25 Kč poplatek) a kapitalizovaný úrok ve výši 2 043,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 936,50 Kč, a úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 30 537,95 Kč od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 537,95 Kč od , datum, do zaplacení. Dle žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 30 měsíčních splátkách po 2 115 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná poslední splátku uhradila dne , datum, , celkem žalovaná na úvěr uhradila 19 035 Kč. Ke dni , datum, provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 30 537,95 Kč a dlužný poplatek částku 12 038,25 Kč.3. Druhý nárok představoval dlužnou částku 22 315 Kč (20 542,91 Kč jistina a 1 772 Kč poplatek) a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 050 Kč, kapitalizovaný úrok 5 627,90 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 20 542,91 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 542,91 Kč od , datum, do zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, úvěr ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit ve 24měsíčních splátkách po 5 579 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Poslední splátku uhradila dne , datum, , celkem žalovaná na úvěr uhradila 111 580 Kč. Ke dni , datum, činila dlužná jistina částku 20 542,91 Kč a dlužný poplatek částku 1 772,09 Kč.4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.5. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.6. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne , datum, . Přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena téhož dne.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku společně s poplatkem za poskytnutí finančních prostředků ve výši 23 448 Kč sestávající z úroku ve výši 14 816 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, částku 7 132 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení splatit ve 30 měsíčních právní předchůdkyni žalobkyně po 2 115 Kč. Ve smlouvě byla specifikována RPSN 3 241 %.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč s tím, že poskytnuté finanční prostředky budou použity na refinancování zůstatku dlužné částky žalované ze smlouvy č. , hodnota, , který činí 5 508 Kč. Žalované tak byla vyplacena částka snížena o tento zůstatek, tj. částka 94 492 Kč. Za poskytnutí finančních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 30 799 Kč sestávající z úroku ve výši 29 289 Kč a částky 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru ve 24měsíčních splátkách po 5 579 Kč. Ve smlouvě byla specifikována RPSN 3 091 %.9. Úvěruschopnost žalované byla u úvěru z , datum, zkoumána z výplatních pásek žalované za prosinec 2021 a leden 2022.10. Předžalobní výzvou ze dne , datum, odeslanou téhož dne žalované na adresu , adresa, , vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě 81 711,17 Kč do , datum, .11. Na základě listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyni ve 30měsíčních splátkách po 2 115 Kč. Žalovaná doposud vrátila 19 035 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 24měsíčních splátkách po 5 579 Kč. Doposud vrátila částku 111 580 Kč.12. Podle § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Po právní stránce soud v prvé řadě posuzoval, zda účastníky řízení uzavřené smlouvy nebyly uzavřeny v rozporu s ustanovením § 547 občanského zákoníku.18. Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v únoru 2022 byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrnou úrokovou sazbou 7,96 % ročně a v lednu 2023 s průměrnou úrokovou sazbou 9,72 %. V případě smlouvy ze dne , datum, představovala sjednaná úroková sazba 29,76 % ročně a v případě smlouvy ze dne , datum, výši 39,35 % ročně.19. Soud dospěl k závěru, že v obou posuzovaných úvěrových smlouvách byla odměna za poskytnutí peněžních prostředků sjednána v nepřiměřené výši. Úrok představuje cenu za přenechání peněz k užívání a zahrnuje nejen sjednanou úrokovou sazbu, ale i veškeré další platby, které je dlužník povinen uhradit, aby mohl úvěr čerpat. U smlouvy ze dne , datum, proto nelze za samostatné služby považovat poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ani úhradu za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, neboť tyto platby fakticky představují další odměnu za poskytnutí úvěru a zastírají skutečnou cenu užívání peněžních prostředků. Po jejich zohlednění činí celková úroková sazba 39,35 % ročně. Obdobně u smlouvy ze dne , datum, nelze přehlédnout, že její účel spočíval mimo jiné v refinancování předchozího závazku žalované vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Také v tomto případě byla sjednána vysoká odměna za poskytnutí finančních prostředků, když úroková sazba dosahovala 29,76 % ročně. Sjednané úrokové sazby, respektive celková odměna za poskytnutí úvěrů, v obou případech převyšuje obvyklé úrokové sazby v době uzavření smluv a překračují více než trojnásobně běžnou míru odměny za poskytnutí úvěru (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Rovněž lze uvést, že by zjevně bez ujednání o úroku a dalších úhradách k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo, neboť jednání žalobkyně zjevně vykazuje snahu o získání finančních prostředků v nadstandardní výši.20. Co se týče nároku žalobkyně z úvěrové smlouvy za dne , datum, lze nad rámec uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované spokojila toliko s tvrzením žalované ohledně její majetkové situace a předložením dvou výplatních pásek žalované za prosinec 2021 a za leden 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně si při zkoumání úvěruschopnosti nezachovala potřebnou míru opatrnosti, přičemž vůbec nevzala v potaz skutečnost, že žalovaná poskytnuté finanční prostředky užije na refinancování závazků z již dříve uzavřené smlouvy o úvěr, když tato skutečnost schopnost úvěruschopnosti žalované podstatně snižuje. Popsaným jednáním právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 a neplatnost této smlouvy lze shledat i z těchto důvodů, přičemž závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.21. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatných smluv a na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná doposud vrátila částku 19 035 Kč (ve vztahu k prvému nároku žalobkyně) a částku 111 580 Kč (ve vztahu k druhému nároku žalobkyně), celkem tedy 130 615 Kč. Zbývá tak žalobkyni vrátit částku 9 385 Kč.22. Žalobkyně zaslala žalované první upomínku na adresu dle jejího výběru dne , datum, (viz podací lístek). Ta byla doručena dle zákonné fikce ve smyslu § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den, tj. dne , datum, . Žalovaná byla vyzvána k plnění do tří dnů, a tudíž měla plnit do , datum, a ode dne následujícího po splatnosti, tj. od , datum, , je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Výše úroků z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.23. Soud proto výrokem I žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení částky 9 385 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.24. Ve zbývajícím rozsahu žaloby, tj. v částce 55 506,20 Kč včetně veškerého požadovaného úroku z prodlení, soud výrokem II tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť v této části není žaloba důvodná.25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Přitom soud vyšel, Anonymizováno, z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015, dle kterého musí soud při zvažování úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a současně též z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.