Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 77 269,24 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (smlouva č. , hodnota, ) ze dne 3.12.2023 a č. , hodnota, (smlouva č. , hodnota, ) ze dne 6.3.2024, uzavřených mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, (dále i jen banka), dle které poskytla banka v hotovosti, po přezkoumání úvěruschopnosti žalované zhodnocením informací získaných od žalované, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit vyčerpané prostředky společně s poplatky, a to v měsíčních splátkách. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně, ze smlouvy č. , hodnota, zaplatila 7 200 Kč a ze smlouvy č. , hodnota, zaplatila 1 160 Kč, zbytek dosud neuhradila. Žalobkyně po žalované požaduje vrácení jistin ve výši 17 600 Kč a 14 529,38 Kč, včetně úroků a zákonných úroků z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 21.10.2025 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usneseními ze dne 21.7.2026 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.4. Listinami označenými jako Žádosti o spotřebitelský úvěr s daty 3.12.2023 a 6.3.2024 včetně listin nazvaných Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 3.12.2023 a č. , hodnota, ze dne 6.3.2024, má soud v řízení za prokázáno, že se v těchto listinách jsou upraveny podmínky pro poskytnutí úvěru žalované ve výši 20 000 Kč a 15 000 Kč včetně úpravy úroků, splácení, přičemž v obou listinách žalovaná prohlásila, že předmětné částky převzala v hotovosti. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 21.10.2025, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že se společnost , právnická osoba, písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, včetně pohledávky za žalovanou a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 16.1.2026 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzývala žalovanou o úhradu dlužných částek.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že dle písemných úvěrových smluv převzala žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně částky 20 000 Kč a 15 000 Kč, na tyto zaplatila 7 200 Kč a 1 160 Kč, nic dalšího nezaplatila. Úvěruschopnost žalované si banka neověřovala. Předmětné pohledávky vůči žalované byly postoupeny se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částky 20 000 Kč a 15 000 Kč, jsou strany povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 20 000 Kč a 15 000 Kč, přitom žalovaná zaplatila 7 200 Kč a 1 160 Kč, žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku celkem 26 640 Kč, proto bylo v této části žalobě vyhověno. Pro další žalovaná plnění byla tedy žaloba pro neplatnost zamítnuta. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu ve vztahu k úrokům z prodlení zamítl.13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení byla úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedené ve výroku III.