Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 12 447,23 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky, i postupně a/nebo opakovaně, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 12 500 Kč (viz čl. 4.2. smlouvy o úvěru). Žalovaný v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpal celkem částku ve výši 12 500 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle čl. 10 elektronicky. Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru (viz čl. 5.1. smlouvy o úvěru). Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši 625 Kč. Žalovaný porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne , datum, . I přes zaslání několika upomínek nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena minimální měsíční splátka úvěru splatná dne , datum, . Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru v souladu s čl. 5.5. smlouvy o úvěru. Žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 12 410 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku v celkové výši 1 774,49 Kč, nákladů na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, , zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 37,23 Kč. Před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě nejpozději do , datum, .V podání ze dne , datum, žalobkyně doplnila, že žalovaný uhradil 4 splátky ve výši celkem 2 500 Kč, naposledy dne , datum, .Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při hodnocení vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z transakční historie bankovního účtu získané prostřednictvím PSD2, z informací registrů SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a z analýzy provedené společnostmi , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Z bankovních dat zjistila průměrný měsíční příjem ve výši 40 259 Kč, přičemž pravidelný příjem ze zaměstnání činil přibližně 35 300 Kč měsíčně. Současně byly zjištěny pravidelné měsíční výdaje na domácnost ve výši 8 796 Kč, náklady na bydlení deklarované žalovaným ve výši 12 000 Kč a finanční závazky ve výši 9 267 Kč měsíčně. Žalobkyně dále ověřila, že proti žalovanému nebyla vedena exekuce ani insolvenční řízení a že podle registru SOLUS vykazoval dobrou platební morálku. Na základě provedeného posouzení dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný disponoval měsíčním finančním přebytkem ve výši 638 Kč, který postačoval k úhradě sjednané měsíční splátky úvěru ve výši 625 Kč, aniž by tím měla být nepřiměřeně dotčena jeho dosavadní životní úroveň.2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.3. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: smlouva o úvěru ze dne , datum, , doložka elektronického podpisu, potvrzení o zaplacení verifikační platby, předsmluvní informace, potvrzení o platbě ze dne , datum, , upomínky, Předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, vč. dokladu o odeslání (, datum, ), kopie občanského průkazu, kopie řidičského průkazu, datový výstup z , jméno FO, , bankovní historie žalovaného - JSON data.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli elektronicky dne , datum, smlouvu o úvěru (doložka elektronického podpisu, potvrzení o zaplacení verifikační platby, předsmluvní informace), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr až do limitu ve výši 12 500 Kč, oproti povinnosti žalovaného úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, RPSN činilo 76,18 %. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, na jeho účet částku ve výši 12 500 Kč (potvrzení o platbě ze dne , datum, ). Předžalobní upomínkou ze dne , datum, žalobkyně smlouvu o úvěru zesplatnila z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek – prodlení žalovaného s úhradou splátek (upomínky 1,2). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do , datum, . Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, ověřila jeho totožnost (kopie občanského průkazu, kopie řidičského průkazu). Z datového výstupu z , jméno FO, soud zjistil, že ke dni , datum, nemá žalovaný záznam v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS. Z bankovní historie žalovaného soud zjistil, že za období od , datum, do , datum, byla jeho finanční situace nestabilní a dlouhodobě závislá na jiných zdrojích než na příjmu ze zaměstnání. Žalovaný pobíral pravidelnou mzdu v průměrné výši přibližně 35 300 Kč měsíčně čistého, přičemž za sledované období obdržel ze zaměstnání celkem 70 614,94 Kč. Současně však realizoval výdaje v celkové výši 239 505,74 Kč, což několikanásobně převyšovalo jeho pracovní příjmy. K pokrytí svých výdajů žalovaný využíval vedlejší zdroje financování, zejména: nemocenské dávky od ČSSZ, daňový přeplatek od finančního úřadu, opakované finanční převody od osoby , jméno FO, , a především opakované nebankovní půjčky. Ve sledovaném období si žalovaný sjednal a čerpal nové půjčky nejméně v celkové výši 64 000 Kč (společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, ), přičemž na splátkách uhradil pouze přibližně 15 000 Kč. Jeho zadlužení se tak v průběhu sledovaného období dále zvyšovalo. Na konci sledovaného období činil zůstatek na účtu pouze 35,17 Kč, což svědčí o absenci finančních rezerv. Bankovní historie neprokazuje tvorbu úspor ani dlouhodobější disponibilní finanční prostředky.5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.15. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice tvrdila opak, avšak k prokázání této skutečnosti doložila pouze osobní doklady žalovaného, datový výstup , jméno FO, , bankovní historii – soubor obsahující JSON data. Žalobkyně tvrdila, že si od žalovaného vyžádala kompletní výpis z bankovního účtu za poslední tři měsíce formou analýzy úvěruschopnosti od společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Výpisy z bankovního účtu žalovaný předal na úrovni banka-poskytovatel služby prostřednictvím API rozhraní. Z těchto dat po procesu vyhodnocení a kategorizace vychází žalobkyně při sestavení profilu úvěruschopnosti klienta. První část JSON dat je věnována hromadné kategorizaci ověřovaných transakcí a druhá část je věnována jednotlivým transakcím. Pokud žalobkyně vychází, co se týče příjmů žalovaného z reálných příjmů na účtu žalovaného, je pravdou, že žalovaný disponoval pravidelným příjmem ze zaměstnání. Tento příjem však nebyl dostatečný k úhradě jeho běžných výdajů. Finanční potřeby řešil opakovaným čerpáním krátkodobých úvěrů a dalšími mimořádnými příjmy, což nasvědčuje omezené majetkové situaci, nedostatku vlastních finančních rezerv a zvýšené míře zadlužení. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 2. 7. 2025, právo na vrácení toho, co bylo plněno, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 12 500 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil 2 500 Kč, soud proto zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč.17. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160. Jelikož žalovaný žalobkyni plnil naposledy dne 15. 10. 2025, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit.18. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst.1 o.s.ř. Nárok na další žalobou uplatněné nároky (smluvní pokuta, smluvní úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky), nemá oporu v provedeném dokazování. Ve zbytku proto byla žaloba zamítnuta.19. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Z požadovaných částek a obsahu výroků I. a II. vyplývá, že žalobkyně byla ve sporu úspěšná co do 74 %, žalovaný co do 26 %. Žalovaný je tak povinen hradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 %. Jedná se o soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), částku 300 Kč za 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za provedené úkony právní služby. Soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu, jelikož byly splněny všechny podmínky pro jeho použití. Z úřední činnosti je soudu známo, že ve skutkově i právně obdobných věcech, uplatňuje žalobkyně své nároky opakovaně formou ustáleného vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, když současně byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení ve výši celkem 1 200 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne , datum, , když uvedené skutečnosti měly být součástí žaloby samotné.20. Podle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., soud ve výroku IV. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek, resp. doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, když ve věci nebyl vydán platební rozkaz.