Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 874,95 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 5. 2024, na základě které původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen původní věřitel), poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 9 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel před poskytnutím úvěru zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Z obsahu smlouvy o úvěru č. B0019770601157798 ze dne 23. 5. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému – spotřebiteli – úvěr do výše 9 500 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 30 dnů. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v jedné splátce, úroková roční sazba byla stanovena ve výši 40 %. Žalovaný uvedl ve smlouvě číslo účtu pro čerpání úvěru , č. účtu, .5. Z potvrzení o provedení úhrady bylo zjištěno, že dne 23. 5. 2024 byla poskytnuta částka 9 500 Kč, a to na účet, který žalovaný ve smlouvě pro čerpání úvěru označil.6. Původní věřitel neevidoval úhradu částky 9 500 Kč ve smluveném termínu.7. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky a z oznámení o postoupení pohledávky.8. Z upomínek a výzev k zaplacení soud zjistil, že původní věřitel i žalobkyně vyzývali žalovaného k zaplacení dlužné částky.9. Nebylo zjištěno a prokázáno, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků zkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet.10. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl na účet, který žalovaný ve smlouvě o úvěru označil, peněžní prostředky v celkové výši 9 500 Kč, aniž s odbornou péči posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Úrok ve výši 40 % ročně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je neplatná, pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni.11. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.12. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet (86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), smlouva o úvěru je tudíž neplatná.13. Soud shledal i další důvody neplatnosti úvěrové smlouvy.14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.17. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.18. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo věřitele k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by bez úroku v této výši byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavřena. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.19. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu v roce 2024 v bankovním sektoru úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů nepřesáhla 10 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou 40 % ročně, přípustná tolerance byla tedy překročena.20. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 občanského zákoníku.21. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.22. Přijetím částky 9 500 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a bylo jeho povinností bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni, které byla pohledávka postoupena dle § 1879 občanského zákoníku. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Počátek doby prodlení byl vázán na výzvu k zaplacení.23. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl24. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch účastníků ve věci.25. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.26. Platební rozkaz nebyl vydán v aplikaci CEPR, soud však neshledal důvody pro doměření soudního poplatku (výrok IV).