Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 911,35 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 9. 4. 2025, na základě které původní věřitel, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ., dále jen původní věřitel), poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 19 911,35 Kč. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel před poskytnutím úvěru zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Z obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru dne 15. 4. 2025 bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému – spotřebiteli – úvěr do výše 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím v pravidelných splátkách, úroková denní sazba byla stanovena ve výši 0,4026 %.5. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaný čerpal postupně peněžité částky, celkem čerpal 15 347 Kč, dále bylo zjištěno, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku celkem 31 632,35 Kč.6. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky.7. Z upomínek a výzev k zaplacení soud zjistil, že původní věřitel i žalobkyně vyzývali žalovaného k zaplacení dlužné částky.8. Nebylo zjištěno a prokázáno, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků zkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet.9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl na účet, který žalovaný ve smlouvě o úvěru označil, peněžní prostředky v celkové výši 15 347 Kč, aniž s odbornou péči posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Úrok ve výši 0,4026 % denně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je neplatná. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. V době rozhodování soudu žalovaný nebyl na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacen.10. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.11. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet (86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), smlouva o úvěru je tudíž neplatná.12. Soud shledal i další důvody neplatnosti úvěrové smlouvy.13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.16. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.17. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo věřitele k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by bez úroku v této výši byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavřena. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.18. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu v roce 2025 v bankovním sektoru úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů nepřesáhla 10 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou 0,4026 % denně, přípustná tolerance byla tedy překročena.19. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 občanského zákoníku.20. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.21. Přijetím částky 15 347 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a bylo jeho povinností bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni, které byla pohledávka postoupena dle § 1879 občanského zákoníku. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku 31 632,35 Kč, a tudíž neměl povinnost další částku žalobkyni hradit. Výrokem rozsudku pod bodem I soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.22. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovaný se žalobě ubránil, náklady spojené s řízením mu však nevznikly.23. Platební rozkaz nebyl vydán v aplikaci CEPR, soud však neshledal důvody pro doměření soudního poplatku (výrok III).