Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 250 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že původní věřitel (spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřel dne 18. 9. 2024 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky původního věřitele , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 22 250 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to dne 18. 9. 2024 platbou ve výši 10 000 Kč, dne 23. 9. 2024 platbou ve výši 10 000 Kč a dne 3. 10. 2024 platbou ve výši 2 250 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit tyto prostředky včetně příslušenství. Žalovaný se však dostal s úhradou úvěru do prodlení a poskytnutý úvěr původnímu věřiteli nehradil řádně a včas, byť byl opakovaně upomínán. Pohledávka za žalovaným byla prvně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2026 na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . IČO: , IČO, a následně byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2026 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva, ani na tu však žalovaný nereagoval. V tomto řízení pak žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu jistiny dluhu ve výši 22 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, když žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Závěrem žalobkyně soudu navrhla, aby v případě, že by soud neměl její nárok z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, jej posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil, nesporoval skutková tvrzení uvedená v žalobě.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání ve věci, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:5. Ze všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o spotřebitelském úvěru (revolvingový úvěr) uzavřené se společností , právnická osoba, . a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne 18. 9. 2024 uzavřel žalovaný s původním věřitelem , právnická osoba, ., IČO , IČO, smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru na dobu neurčitou s úvěrovým limitem 22 250 Kč. Smlouvou byla stanovena roční úroková sazba ve výši 457,50 %, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 4 678,99 % a smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného ve výši 0,10 % denně z dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového rámce na účet vedený na jméno žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách. Z čestného prohlášení, jež je součástí smlouvy, byly zjištěny kontaktní údaje žalovaného, číslo jeho občanského průkazu a také, že žalovaný dosahuje příjmů ze zaměstnání, kdy jeho hlavní měsíční příjem činí 57 400 Kč, měsíční výdaje domácnosti pak činí 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů 15 000 Kč. Současně z čestného prohlášení vyplývá, že žalovaný žije v nájmu.6. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že předmětný úvěr je spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 22 250 Kč, sjednaný na dobu neurčitou, s denní úrokovou sazbou 1,25 % a RPSN 4 678,99 %. Předpokládaná celková částka k úhradě činila 103 473,75 Kč při čerpání celého úvěrového limitu.7. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že dne 18. 9. 2024 byla žalovanému vyplacena částka 10 000 Kč, dne 23. 9. 2024 částka 10 000 Kč a dne 3. 10. 2024 částka 2 250 Kč, vše na bankovní účet číslo , č. účtu, .8. Z oznámení o zesplatnění smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 12. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel (spol. , právnická osoba, .) přistoupil k předčasnému zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2026 bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek na jejímž základě byla pohledávka vůči žalovanému postoupena spol. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . Následně byla tatáž pohledávka postoupena na žalobkyni, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2026 a seznamu postoupených pohledávek.10. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno, že jeho dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2026 postoupen společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2026 na žalobkyni. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu a nákladů právního zastoupení žalobkyně do tří dnů od doručení, s upozorněním na možné soudní řízení a exekuci. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 30. 6. 2026, jak vyplývá z podacího lístku.11. Soud neprovedl další žalobkyní navržené důkazy, neboť skutkový stav měl za spolehlivě prokázaný na základě již provedeného dokazování.12. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 22 250 Kč, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a uhradit úroky a poplatky, přičemž smlouva stanovila roční úrokovou sazbu 457,50 % a RPSN ve výši 4 678,99 %. Pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2026 postoupena na spol. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2026 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovanému byla rovněž dne 30. 6. 2026 zaslána předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky spolu s náklady právního zastoupení žalobkyně do tří dnů od doručení. Žalovaný neuhradil žalobkyni ani jejím právním předchůdcům ničeho.13. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, po právní stránce jako právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, neprokázal, že před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Z provedených důkazů vyplynulo pouze to, že žalovaný při sjednání úvěru poskytl právnímu předchůdci žalobkyně určité osobní a ekonomické údaje, nebylo však prokázáno, jaké konkrétní podklady měl v době uzavření smlouvy k dispozici, zda údaje o příjmech, pravidelných výdajích, dalších závazcích a způsobu splácení dosavadních dluhů ověřil z objektivních a spolehlivých zdrojů a jak je vyhodnotil z hlediska schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil s tvrzením o výši měsíčních příjmů žalovaného v tvrzené výši, aniž by toto tvrzení podrobil dalšímu zkoumání, např. vyžádáním výplatních pásek žalovaného. Obdobně tomu bylo u zkoumání výdajů žalovaného, které vyčíslil žalovaný v čestném prohlášení na 4 000 Kč měsíčně. Předmětné výdaje nemají reálný základ, zejména při zohlednění skutečnosti, že žalovaný bydlí v nájmu, což ostatně rovněž uvedl v čestném prohlášení. Právní předchůdce žalobkyně tak vycházel pouze z nepodloženého tvrzení žalovaného, aniž by vyžádal podklady k výdajům žalovaného na bydlení a živobytí. Posouzení úvěruschopnosti tak nebylo založeno na nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích, jak vyžaduje § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. Jelikož byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu ustanovení § 588 o. z., neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, při jejím uzavření porušil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu.14. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky celkem ve výši 22 250 Kč, které představují částku poskytnutou právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 18. 9. 2024 částku 10 000 Kč, dne 23. 9. 2024 částku 10 000 Kč a dne 3. 10. 2024 částku 2 250 Kč jako čerpanou tranši úvěru. Žalovaný na tento závazek ničeho neuhradil. Práva a povinnosti mezi účastníky soud, jak je již výše uvedeno, posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného podle výše citovaného § 2993 o. z., neboť žalovaný obdržel plnění z absolutně neplatného právního jednání. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu, tj. částku 22 250 Kč. Soud žalovaného výrokem I. tohoto rozhodnutí zavázal k zaplacení částky 22 250 Kč, odpovídající rozsahu bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 7. 7. 2026. Při určení prodlení žalovaného s plněním soud vycházel z ust. § 1958 odst. 2 o.z., který stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 30. 6. 2026, doručena mu pak byla dne 3. 7. 2026. V předžalobní výzvě stanovila žalobkyně žalovanému lhůtu k plnění tři dny, žalovaný tedy mohl řádně plnit do 6. 7. 2026. Žalovaný ničeho neplnil a tedy dnem 7. 7. 2026 se ocitl v prodlení s plněním dluhu. Výši zákonných úroků z prodlení soud stanovil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s ohledem na výše uvedenou splatnost dluhu. Ve zbytku požadovaných zákonných úroků z prodlení pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Ve věci měla téměř plný úspěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 890 Kč a náklady na právní zastoupení, přičemž při posouzení odměny advokátky soud postupoval dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když je soudu z úřední činnosti známo, že žalobkyně se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Odměna advokátky činí dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu 400 Kč/úkon. Advokátka učinila celkem 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění a sepis podání, tj. žaloby) za které jí náleží odměna ve výši celkem 1 200 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátce náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 6 citované vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Náklady žalobkyně za zastoupení advokátkou tak dosahují výše 1 500 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 890 Kč. Náklady řízení v celkové výši 2 390 Kč jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně, a to dle § 149 o.s.ř.17. Lhůty k plnění, dle výroků I. a II., byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.