Žalobkyně se žalobou, podanou k nadepsanému soudu dne 31. 3. 2026, domáhala zaplacení částky 21 063 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně Zaplo finance s.r.o. se žalovaným uzavřela dne 16. 5. 2025, distančním způsobem (prostřednictvím webové stránky www.zaplo.cz) smlouvu o úvěru na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Téhož dne byla žalovanému vyplacena částka 14 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit tyto prostředky spolu se smluvním úrokem 7 063 Kč, tj. celkem 21 063 Kč. Žalovaný úvěr do data splatnosti, tj. 23. 8. 2025 nesplatil a dostal se do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025. Žalovanému byla rovněž dne 20. 1. 2026 zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně, ani na tu však žalovaný nereagoval. V tomto řízení žalobkyně požaduje v souladu se smlouvou po žalovaném úhradu dlužné jistiny ve výši 14 000 kč a smluvní úrok ve výši 7 063 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne 24. 8. 2025. Žalobkyně rovněž soudu navrhla, aby v případě, že by soud neměl její nárok za prokázaný, jej posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.Žalovaný se k žalobě, přes výzvu soudu, nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o.s.ř.) ve spojení s ust. § 101 odstavec 4 o.s.ř.Z listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne 16. 5. 2025 uzavřel žalovaný s původním věřitelem Zaplo finance s.r.o., IČO , IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru (č. , hodnota, ) na dobu určitou v délce 12 měsíců s úvěrovým rámcem 14 000 Kč. Smlouva stanovila minimální měsíční platbu ve výši 5 % jistiny plus úrok přirostlý za předchozích 30 dnů. Smlouvou byla stanovena zápůjční roční úroková sazba na 279,83 %, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 1 141 %, poplatky za upomínky a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení.Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, (potvrzení o provedené platbě) a z potvrzení o finančních transakcích soud zjistil, že dne 16. 5. 2025 byla žalovanému vyplacena částka 14 000 Kč na bankovní účet číslo , č. účtu, , vedený na jméno žalovaného. Transakce byla provedena pod variabilním symbolem , var. symbol, . Dále bylo zjištěno, že původní věřitel obdržel dne 9. 7. 2025 od žalovaného, z jeho účtu č. , č. účtu, , příchozí platbu ve výši 3 978 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 a z oznámení o postoupení soud zjistil, že mezi společností Zaplo finance s.r.o., IČO , IČO, a žalobkyní , Jméno žalobkyně, . byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému.Z výzev k úhradě bylo zjištěno, že žalovaný byl původním věřitelem upomenut k úhradě měsíční splátky, k jejíž úhradě nedošlo. Následně původní věřitel zaslal žalovanému výzvu k úhradě zesplatněného úvěru ve výši celkem 20 447 Kč. Předžalobní výzvou odeslané dne 20. 1. 2026 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky do tří dnů na účet žalobkyně.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně, společnost Zaplo finance s.r.o., na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 5. 2025 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a uhradit úroky, příp. poplatky a penále, přičemž smlouva stanovila roční úrokovou sazbu 279,83 %, RPSN ve výši 1 141 % a minimální měsíční splátku ve výši 5 % jistiny plus úrok přirostlý za předchozích 30 dnů. Celková dlužná částka ke dni splatnosti činila 21 063 Kč, sestávající z jistiny 14 000 Kč a smluvního úroku 7 063 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni na dluh celkem 3 978 Kč. Pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 postoupena na žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., což bylo žalovanému oznámeno. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva dne 20. 1. 2026, ve které byl vyzván k zaplacení dlužné částky celkem 27 433,89 Kč (22 793,89 Kč jistina + 4 640 Kč náklady právního zastoupení) do tří dnů na účet žalobkyně, s upozorněním na možné soudní řízení a exekuci. Žalovaný k této výzvě ničeho neuhradil.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná, po právní stránce jako právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), když žalobkyně, resp. její předchůdce, neprokázal, že před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Z provedených důkazů nevyplývá, že by byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, nebylo prokázáno, jaké konkrétní podklady měl v době uzavření smlouvy původní věřitel k dispozici, tj. zda disponoval údaji o příjmech, pravidelných výdajích, dalších závazcích a způsobu splácení dosavadních dluhů žalovaného, případně zda tyto údaje ověřil z objektivních a spolehlivých zdrojů a jak je vyhodnotil z hlediska schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Posouzení úvěruschopnosti tak nebylo založeno na nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích, jak vyžaduje § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. Jelikož byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná ex tunc (od počátku) jako celek, a to absolutně, ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 o.z., neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, při jejím uzavření porušil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu.Soud se také zabýval i dalšími možnými vadami smlouvy a shledal ji neplatnou rovněž z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 576, § 577 a § 588 o.z. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a poplatky, přičemž celkové roční náklady úvěru dosáhly 1 141 %. Takové ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravné, když odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 7 až 10 %, dle údajů ČNB. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , v nichž byla shledána neplatnost a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši již i jen 60 % ročně.)V řízení bylo tedy zjištěno, že žalovaný přijal peněžní prostředky celkem ve výši 14 000 Kč. Žalovaný na tento závazek žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, uhradil 3 978 Kč. Práva a povinnosti mezi účastníky soud, jak je již výše uvedeno, posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného podle ust. § 2993 o.z., neboť žalovaný obdržel plnění z absolutně neplatného právního jednání. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu v dosud neuhrazeném rozsahu, tj. částku 10 022 Kč. Soud proto žalovaného zavázal, výrokem I., k zaplacení částky 10 022 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 24. 1. 2026, když soud vycházel z okamžiku, kdy byla žalovanému doručena předžalobní výzva za pomoci domněnky doby dojití dle § 573 o.z. Předžalobní výzva byla žalobkyní odeslána 20. 1. 2026 a žalovanému došla, dle § 573 o.z., dne 23. 1. 2026. Vzhledem k tomu, že žalovaný k výzvě ničeho neplnil, dostal se 24. 1. 2026 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. od stanoveného data prodlení. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Výrokem II. pak soud žalobu s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy ve zbytku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky platně sjednány platby úroků ani smluvních pokut. Současně soud zamítl žalobou v rozsahu, v jakém již žalovaný na uvedený dluh plnil (3 978 Kč).Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 022 Kč z uplatněné částky 21 063 Kč, tedy v rozsahu 47,58 %, zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu 52,42 %. Procesně úspěšnějšímu žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Lhůtu k plnění výroků I. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.