23 C 101/2021-86 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 357 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 9. 2020, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení včetně úroku ve výši 59,84 % ročně, a to v celkem 24 měsíčních splátkách ve výši 3 740 Kč. Mezi stranami byla dále uzavřena i pojistná smlouva týkající pojištění schopnosti splácet úvěry, na základě které se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 121 Kč měsíčně, které je ve splátce již zahrnuto. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení po dobu více jak 65 dnů, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 4. 2021. Dlužná částka sestává z nové jistiny úvěru ve výši 51 697,17 Kč (původní dlužná jistina úvěru ve výši 45 150,10 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 547,07 Kč), smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (za prodlení žalovaného s úhradou 3., 5. a 6. splátky po dobu delší než 30 dnů), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč (za prodlení u 2., 3., 5. a 6. splátky o délce 15 dnů), smluvní pokuty ve výši 11 218,90 Kč (stanovené ve výši 0,1 % denně z částky 51 697,17 Kč od 27. 4. 2021 do 29. 11. 2021) a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 59,84 % ročně z částky odpovídající původní dlužné jistině ve výši 45 150, 10 Kč od 27. 4. 2021 do 18. 5. 2021 ve výši 1 590,60 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 8,25% p. a. z částky 45 150,10 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 104 227 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne 23. 6. 2022 se nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav. Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, podepsala s žalovaným dne 16. 9. 2020 návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 740 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 59,84 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal vrátit 86 856 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Pro případ, že žalovaný v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká mu také povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Žalovanému byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a informace ohledně zprostředkovatele úvěru. K úvěrové smlouvě (jejímu návrhu) byl dne 18. 9. 2020 dále podepsán dodatek, na základě kterého žalovaný požádal o uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. 4. Vedle úvěrové smlouvy samotné byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena i pojistná smlouva týkající se pojištění schopnosti splácet úvěry, a to na základě přihlášky žalovaného ze dne 16. 9. 2020 O podmínkách pojištění byl dle Informačního dokumentu o pojistném produktu žalovaný řádně informován. Z přihlášky k pojištění a z přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pak vyplývá, že žalovaný byl povinen platit pojistné ve výši 121 Kč, které již bylo zahrnuto do splátky úvěru ve výši 3 740 Kč. 5. Dopisem ze dne 21. 9. 2020 žalobkyně informovala žalovaného, že schválila jeho žádost o úvěr a současně mu poskytla splátkový kalendář, z něhož plyne, že v každé splátce byla zahrnuta jistina i úrok, přičemž jejich vzájemný poměr se postupně měnil. Tento dopis si žalovaný nevyzvedl. 6. Dle formuláře hodnocení klienta měl žalovaný pravidelný čistý měsíční příjem 24 007 Kč. Výdaje byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 7 360 Kč, kdy částka 3 860 Kč připadala na životní minimum a 3 500 Kč na bydlení. Volné zdroje žalovaného tak představují částku 15 647 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný a žije v pronájmu. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) získal žalovaný CBS skóre 404, což dle vysvětlivek znamená, že klient představuje nižší riziko. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný ke dni lustrace žádný další závazek. Žalovaný také předložil žalobkyni historii pohybů na svém běžném účtu, ze kterého vyplývá pouze skutečnost, že žalovanému byla na jeho účet připisována mzda. 7. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky dne 18. 9. 2020 na jeho účet (doklad o vyplacení úvěru, smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 7. 6. 2018 uzavřená s [právnická osoba]). Dle karty klienta žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 14 960 Kč, přičemž již od zaplacení druhé splátky byl v prodlení s placením. 8. Výzvami ze dne 18. 1. 2021, 22. 3. 2021, 19. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne 25. 4. 2021 žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě částky 54 357 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 11. 2021 byl žalovaný vyzván opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalovanému dle podacího archu odeslána téhož dne. 9. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz občanským a řidičským průkazem žalovaného a technickým popisem uzavření smlouvy a jejího podpisu, neboť tyto důkazy pokládal za nadbytečné, které na výsledku řízení nemohly nic změnit. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. 16. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Žalobkyni tak vznikla povinnost stanovená zák. č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úře