14 C 185/2022-39 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 54 160 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. Ta před sjednáním smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jím poskytnutých dokladů a informací, jejichž pravdivost stvrdil podpisem zákaznické karty. Žalobkyně rovněž poukázala, že ani případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Nadto je žalobkyně přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 9. 2019 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se za to zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 4 080 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 080 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 680 Kč, a to vše v 80 týdenních splátkách po 582 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradil jen 5 300 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 24 000 Kč, úrok ve výši 381 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 079 Kč Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 788,51 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 507 Kč a dále úroků ve výši 20,74 % ročně a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně, a to vždy z částky 24 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Na základě druhé smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 5. 2019 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se za to zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradil jen 14 600 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 10 033,33 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 866,67 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 667,68 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 866,67 Kč a dále úroků ve výši 24,69 % ročně a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně, a to vždy z částky 10 033,33 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 30. 5. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] – [anonymizována dvě slova], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč, ve smlouvě specifikované jakožto peněžitá zápůjčka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč (úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 32,15 % ročně), poplatkem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. 4. Ze zákaznické karty klienta ze dne 30. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že žije v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost. Je v invalidním důchodu s příjmem 28 135 Kč měsíčně, mezi jeho výdaje patří výdaje na bydlení ve výši 7 000 Kč, na osobní výdaje (telefon, doprava, oblečení) vynakládá 4 700 Kč měsíčně. Použitelná částka tak činila 16 435 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaný předložil svůj občanský průkaz, složenky a doklad o nájmu. 5. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 26. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] – [anonymizována dvě slova], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky v hotovosti ve výši 24 000 Kč, ve smlouvě specifikované jakožto peněžitá zápůjčka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 4 080 Kč (úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 20,74 % ročně), poplatkem ve výši 4 080 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 680 Kč, splatit v pravidelných 80 týdenních splátkách ve výši 582 Kč. 6. Ze zákaznické karty klienta ze dne 26. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že žije s rodiči, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a měsíčně splácí předchůdkyni žalobkyně 2 025 Kč. Je v invalidním důchodu s příjmem 29 860 Kč měsíčně, mezi jeho výdaje patří výdaje na bydlení ve výši 7 000 Kč, na osobní výdaje (telefon, doprava, oblečení) vynakládá 6 000 Kč měsíčně a na splátky zápůjček 2 025 Kč. Použitelná částka tak činila 14 835 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaný předložil svůj občanský průkaz a složenky. 7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byly pohledávky za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost, společně s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů, oznámena dopisem ze dne 3. 2. 2022, odeslaným dne 4. 2. 2022. 8. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2022, odeslanou dne 19. 4. 2022. 9. Dle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Soud má s ohledem na předložené listinné důkazy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dvě smlouvy o úvěru, a to dne 30. 5. 2019 a 26. 9. 2019, na základě kterých žalovaný v den podpisu obdržel v hotovosti zápůjčku ve výši 15 000 Kč a 24 000 Kč. 16. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo proto povinností předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Soud s ohledem na žalobní argume