23 C 139/2022-76 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 098,78‬ Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 8. 2021, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se k jeho řádnému splácení včetně úroku ve výši 59,78 % ročně, a to v celkem 48měsíčních splátkách ve výši 662 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 19. 4. 2022. Dlužná částka sestává z nové jistiny úvěru ve výši 12 163,77 Kč (původní dlužná jistina úvěru ve výši 11 723,47 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 740,30 Kč, kdy na tyto částky byla započítána platba žalované ve výši 1 300 Kč), smluvní pokuty ve výši 747 Kč (za prodlení žalované dle bodu 6.1. smlouvy), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 388,78 Kč (za prodlení žalované dle bodu 6.5. smlouvy) a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 59,78 % ročně z částky odpovídající původní dlužné jistině ve výši 11 723,47 Kč od 21. 4. 2022 do 14. 5. 2022 ve výši 450 Kč a úroku ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 723,47 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 4. 2022 dosáhne částky 38 131 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že si vyžádala údaje o žalované, dále čerpala z dat různých registrů (Solus, NRKI, insolvenční rejstřík apod.). Konkrétní informace o výši výdajů od žalované nezjišťovala, vyšla z výpisů z účtu doložených žalovanou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu dne 18. 5. 203 se nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav. Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, předložila žalované návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázal splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 662 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 59,79 % ročně. Celkem se žalovaná zavázala vrátit 31 776 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 249 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů (odst. 6.2.). Pro případ, že žalovaná v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká jí také povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny (odst. 6.5.). Žalované byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a informace pro klienta. Oznámením ze dne 25. 8. 2021 byl návrh na uzavření smlouvy o úvěru žalobkyní schválen. Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 12 000 Kč žalované vyplacena dne 25. 8. 2021. 4. Dle karty klienta žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 3 948 Kč, přičemž již od zaplacení první splátky byla v prodlení s placením. 5. Výzvami ze dne 14. 12. 2021, ze dne 16. 3. 2022 a ze dne 13. 4. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne 19. 4. 2022 žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 10. 2022 byla žalovaná vyzvána opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalované dle podacího archu odeslána téhož dne. 6. Na prokázání splnění povinnosti s řádnou péči posoudit úvěruschopnost žalované žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalované, výpis z registru SOLUS, výpis z registru NRKI a výpisy z účtu žalované za měsíce duben až červenec roku 2021. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že na tento účet je každý měsíc žalované připisovaná mzda v průměrné výši 12 415 Kč. V měsíci dubnu 2021 přišlo na účet žalované 14 453 Kč a odešlo z něj 10 181,90 Kč, v měsíci květnu 2021 přišlo na účet žalované 18 858 Kč a odešlo z něj 23 977 Kč, v měsíci červnu 2021 přišlo 13 974 Kč a odešlo 12 439 Kč, v červenci 2021 pak přišlo na účet žalované 11 763,97 Kč a odešlo 20 711,66 Kč. Disponibilní zůstatek na účtu žalované byl v červenci 2021 2 155,31 Kč. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) získala žalovaná CBS skóre 385, což představuje nižší riziko. Dle výpisu z registru SOLUS neměla žalovaná ke dni lustrace žádný další závazek. 7. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB a tzv. důkazem o umístění dokumentů do klientské zóny, neboť tyto důkazy pokládal za nadbytečné, které na výsledku řízení nemohly nic změnit. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. 14. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Žalobkyni tak vznikla povinnost stanovená zák. č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Ostatně i v rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, bylo jasně konstatováno, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce neplatnosti uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle Soudní