Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 12 294,74 Kč spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 23. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku včetně smluvního příslušenství, zejména úroku z úvěru sjednaného ve výši 16,9 % a poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný povinnost ze smlouvy – splácet úvěr – porušil, dostal se do prodlení se splátkou po dobu delší než tři měsíce, opakované výzvy žalobkyně k zaplacení zůstávaly ze strany žalovaného bez odezvy. Proto žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a úvěr ke dni 29. 3. 2025 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho okamžité úhradě. Žalovaný ani přes zaslanou předžalobní upomínku žádnou částku nezaplatil.2. Žalobkyně doplnila, že pokud jde o úvěruschopnost tak, vycházela z toho, že žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši 23 560 Kč měsíčně, který byl ověřen z jeho výpisu z účtu. Z jeho mzdy nebyly prováděny žádné srážky. Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení. Dále žalobkyně prováděla kontrolu přes systém CBCB, kde bylo zjištěno, že žalovaný se nenachází v prodlení s žádnou ze splátek. Žalovaný byl již v době uzavírání smlouvy zatížen úvěrem, který však řádně splácel.3. Postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodl soud se souhlasem účastníků o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Žalovaný žádné důkazy nepředložil ani neoznačil a k věci samé se nevyjádřil.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 10. 2019 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli tuto smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr do ve výše limitu 10 000 Kč, který mohl být opakovaně čerpán. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 16,9 % ročně. Úvěr byl veden pod úvěrovým účtem č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku měsíčně splácet v pravidelných splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná v měsíci následujícím po uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky smlouvy a sazebník poplatků.5. Výpisem z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal.6. Dopisem ze dne 25. 2. 2025 žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení aktuální dlužné částky 3 302 Kč z předmětného úvěru do 29. 3. 2025. Výzva obsahuje upozornění, že pro případ, že dluh nebude zaplacen do uvedeného data, banka přistoupí k zesplatnění úvěru, jehož dlužná výše byla 11 875 Kč.7. Soud danou věc posuzoval dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle něhož se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěr byl žalovanému poskytnut po prověření jeho úvěruschopnosti podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 10. 2019 úvěrovou smlouvu, na základě, které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr do výše 10 000 Kč, který mohl čerpat opakovaně. Žalovaný se zavázal spolu s příslušenstvím úvěru zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy. Žalovaný závazek vůči bance neplnil, proto žalobkyně po marných výzvách k doplacení dluhu úvěr ke dni 29. 3. 2025 zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný povinnost ze smlouvy přesto nesplnil a ke dni rozhodnutí soudu žalobkyni dluží 9 999,74 Kč na jistině úvěru, 2 295 Kč na poplatcích, na řádném úroku z úvěru 1 666,60 Kč kapitalizovaný je dni 30. 11. 2025 z dlužné jistiny úvěru, na zákonném úroku z prodlení 832,16 Kč kapitalizovaný ke dni 30. 11. 2025 a dále úrok z prodlení a úrok od 1. 12. 2025 do zaplacení.8. Úrok z úvěru žalobce požadovaném požaduje v souladu s § 2395 o.z.9. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení má oporu v ustanovení § 1968 občanského zákoníku, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.10. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení od 1.1.2014 je stanovena ve vlád. nař. č. 351/2013 Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 294,74 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.