225 C 215/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruchopnost žalované. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně účtovala žalované smluvní pokuty za prodlení se splátkami i za odeslání upomínky. Následně došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Žalovanou částku tvoří zůstatek jistiny ke dni zesplatnění ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a [částka] a kapitalizovaný úrok ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], dluh však neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] ze dne [datum] včetně smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely v písemné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované převodem na její účet dne [datum] částku [částka], což bylo potvrzeno dokladem o vyplacení úvěru. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 30 měsíčních splátkách po [částka] společně s úrokem ve výši 111,33 % ročně. Dle přehledu plateb žalovaná žalobkyni zaplatila cekem částku [částka]. V souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalované bylo soudu doloženo oznámení ČSSZ, ze kterého plyne, že žalovaná byla poživatelkou starobního a vdovského důchodu v celkové výši [částka] měsíčně. Dle neúplného výpisu z účtu žalované za období od [datum] do [datum] (chybí přehled transakcí od [datum] do [datum]) byl konečný zůstatek na účtu žalované ke dni [datum] ve výši [částka], tedy nižší než výše sjednané měsíční splátky dle smlouvy. Výsledek vyhledávání žalované v Centrální evidenci exekucí byl ke dni [datum] negativní. Dále žalobkyně předložila úvěrovou zprávu NRKI – BRKI, ze které bylo zjištěno, že žalovaná splácí již několik úvěrů se zbývající dlužnou částkou ve výši [částka] s tím, že v období od srpna do listopadu 2019 jí bylo odmítnuto poskytnutí 4 úvěrů. 4. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně (viz aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 6. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů vyplývá, že žalobkyně sice příjmy a výdaje žalované týkající se jejích základních potřeb částečně ověřovala, když z judikatury vyplývá (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), že poskytovatelé úvěrů jsou povinni údaje o úvěrových schopnostech spotřebitelů nejen shromáždit, posoudit, ale i náležitým způsobem ověřit, avšak získané údaje nebyly úplné a s odbornou péčí vyhodnocené. Z výpisu z běžného účtu vyplývá, že žalovaná v měsíci předcházejícím uzavření úvěrové smlouvy neměla dostatek disponibilních prostředků na účtu, aby byla schopna zaplatit splátku úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná čerpala nejméně čtyři jiné úvěry, které byla povinna splácet, žalobkyně neučinila žádné zjištění, jaké je její celkové úvěrové zatížení a jaká je tedy její reálná schopnost své závazky řádně splácet. 7. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 8. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 občanského zákoníku). Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.). 9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná žalobkyni dle nerozporovaného tvrzení žalobkyně zpětně zaplatila částku [částka], přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Platby soud zohlednil při výši bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná takto plnila ze stejné kauzy a vůle účastníků vztahu směřovala k umoření dluhu, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně (popř. právní předchůdkyně žalobkyně) a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. 13. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od požadovaného data, avšak pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu ž