Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 64 908 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele, společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , která je českou obchodní společností, jejímž předmětem činnosti je poskytování spotřebitelského úvěru. Tato společnost uzavřela se žalovaným dne 14. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím webových stránek www.avafin.cz, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů, k čemuž byl povinen doložit fotokopii občanského průkazu a dalšího dokladu totožnosti. V rámci žádosti o úvěr byl dále vyzván původním věřitelem k prokázání vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnosti prostřednictvím on-line služby společnosti , Anonymizováno, , která disponuje licencí AISP, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Alternativně byl žalovaný povinen doložit výpisy z bankovního účtu za poslední 3 měsíce. Jednotlivé platby byly prováděny formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 16. 7. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě dluhu. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 17. 7. 2024. Žalovaný se dle smlouvy zavázal zaplatit původnímu věřiteli smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, které žalobkyně požadovala pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný uhradil splátky ve výši 14 052 Kč. Výše nároku I. žalobkyně se sestává z nesplacené jistiny ve výši 40 000 Kč, smluvního úroku ve výši 16 000 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 000 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení a nárok II. žalobkyně činí 8 908 Kč z titulu kapitalizované smluvní pokuty, která byla dle tvrzení žalobkyně sjednána mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, když žalovaný se dostal do prodlení následující den po zesplatnění úvěru, který nastal 16. 7. 2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 17. 7. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 10. 2. 2026 v kapitalizované výši 8 908 Kč po zohlednění úhrad žalovaného v částce 14 052 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 postoupena na žalobkyni. K úhradě dlužné částky byl žalovaný marně upomínán. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně posouzení nároku v části jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací ve veřejně dostupných databázích, a to v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázích SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu, není si vědom, že by byl evidován v žádné databázi dlužníků nebo databází pro torbu úvěrové historie. Na základě lustrace původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Smlouvu o úvěru uzavřel původní věřitel prostřednictvím internetových stránek, kde si žalovaný sám zvolil výši úvěru a dobu splatnosti, vyplnil požadované osobní údaje, seznámil se s potřebnou dokumentací a následně klik na tlačítku „Požádat“, čímž žádost potvrdil. Poté obdržel na své telefonní číslo SMS kód, který vložil do příslušeného pole na internetových stránkách, čímž znovu potvrdil svou žádost a odeslal ji původnímu věřiteli.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil a ani se neomluvil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Na základě žalobkyní předložených listin („Smlouvy o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek, výpisů z účtu vedeného na právní předchůdkyni žalobkyně, zprávy banky ze dne 9. 7. 2026, potvrzení o platbě, kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2026 včetně potvrzení o podání zásilky, smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2026 včetně potvrzení o podání zásilky a předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2026 včetně potvrzení o podání zásilky) soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci.6. Původní věřitel poskytl žalovanému ve dnech 14. 3. 2024 a 23. 3. 2024 bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , hodnota, částku ve výši 20 000 Kč a částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky původnímu věřiteli nevrátil a pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2026. Žalovaný byl současně vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Žalovaný však na dlužnou částku zaplatil pouze částku 14 052 Kč. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 14. 3. 2024 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na jejímž základě se žalovaný zavázal jistinu ve výši 40 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 16 000 Kč splatit, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit mu částku ve výši 40 000 Kč s úrokem za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.7. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.10. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.11. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.12. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.13. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.14. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.15. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Na podkladě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalovaného (úvěrovaného) byla tímto elektronickým podpisem předložená smlouva o úvěru platně podepsána.20. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.21. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které však žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný původnímu věřiteli plnit, tíží žalobkyni.22. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. , spisová značka, ).23. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské [žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a původní věřitel byl poskytovatelem podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatel (§ 420 o. z.) měl poskytnout spotřebitelský úvěr] by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda původní věřitel ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétně původní věřitel příjmy a výdaje žalovaného posuzoval. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní k povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.24. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od původního věřitele převzal částku ve výši 40 000 Kč, přičemž na dlužnou částku zaplatil toliko 14 052 Kč; žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 25 948 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 17. 2. 2026, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 10. 2. 2026, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů, tj. do 16. 2. 2026. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.25. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 948 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 948 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku I. a co do nároku II. soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch žalobkyně a úspěch žalovaného v řízení je v zásadě stejný, resp. rozdíl mezi nimi je pouze nepatrný, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).