Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 293,91 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Emma´s credit s.r.o., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 25. 1. 2025 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , spisová značka, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Splatnost byla sjednána na 24. 2. 2025. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za sjednání úvěru, který dle smlouvy činil 5 879,75 Kč a smluvní úrok, který dle smlouvy činil 414,25 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. Smlouva o úvěru byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek www.creditgo.cz, kde si žalovaný nejprve zvolil výši úvěru a dobu splatnosti, následně se zaregistroval zadáním svých osobních údajů a po dokončení registrace zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy, který žalovaný odsouhlasil autorizačním SMS kódem 72463 zaslaným na jeho mobilní telefon. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Úvěr byl žalovanému poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0,09 Kč činí 20 293,91 Kč a skládá se z nesplacené jistiny ve výši 14 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 879,75 Kč a úroku ve výši 414,16 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2026 postoupena na žalobkyni. K úhradě dlužné částky byl žalovaný marně upomínán. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně posouzení nároku v části jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.2. Podáním ze dne 6. 8. 2026 žalobkyně upřesnila, že dle smlouvy žalovaný souhlasil s posouzením úvěruschopnosti. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dle záznamu právní předchůdkyně žalobkyně o úvěruschopnosti žalovaného bylo zdrojem příjmu žalovaného zaměstnání, kdy příjem žalovaného činil 48 973 Kč a výdaje 17 000 Kč. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když žalovaný prostřednictvím svého uživatelského účtu na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně odeslal žádost o spotřebitelský úvěr, na základě této žádosti mu byl přidělen autorizační kód, který mu právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na telefonní číslo, které uvedl při registraci a které je následně uvedeno ve smlouvě. Po ověření úvěruschopnosti řádně úvěr splácet mu právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na e-mailovou adresu, kterou uvedl při registraci, písemné znění smlouvy o úvěru a žalovaný následně k této smlouvě připojil unikátní autorizační kód 49716 a takto podepsanou smlouvu vložil do klientské zóny ve svém uživatelském účtu. Smlouva o úvěru byla tímto uzavřena.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil a ani se z něj neomluvil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a o odročení jednání nežádala. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).4. Z listin předložených žalobkyní (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěruschopnost klienta k půjčce, listina nazvané „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, “, zpráva banky, potvrzení o provedení transakce, rámcová smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky včetně potvrzení o podání doporučené zásilky a předžalobní výzva včetně potvrzení o podání zásilky) soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci.5. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 25. 1. 2025 bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil a pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 4. 2026. Žalovaný byl současně vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Nebylo zjištěno, že by žalovaný něčeho zaplatil. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 25. 1. 2025 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na jejímž základě se žalovaný zavázal jistinu ve výši 14 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 5 879,75 Kč a smluvním úrokem ve výši 414,25 Kč splatit do 24. 2. 2025, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , spisová značka, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 14 000 Kč s úrokem a poplatkem za sjednaných podmínek. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.6. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.9. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.10. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.11. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.12. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.13. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.14. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Smlouva o úvěru č. , spisová značka, “ vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Na podkladě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalovaného (úvěrovaného) byla tímto elektronickým podpisem předložená smlouva o úvěru platně podepsána. Na místě očekávaném pro podpis žalovaného je uvedeno jméno a příjmení žalovaného, jeho rodné číslo a dále informace o tom, že si dokument přečetl a s obsahem souhlasí. Na důkaz toho měl být proveden podpis s uvedením konkrétního data a elektronického kódu 49716.19. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.20. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které však žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně plnit, tíží žalobkyni.21. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).22. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské [žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr] by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná konkrétní tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétně příjmy a výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala. Uvedla pouze částku příjmů a výdajů, které doložila dokumentem nazvaným „Úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “. Jedná se toliko o interní dokument vyhotovený právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž údaje v něm uvedené nelze nijak ověřit. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní k povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.23. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku ve výši 14 000 Kč, přičemž nebylo prokázáno, že by na dlužnou částku něčeho uhradil; žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 14 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 8. 5. 2026, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 28. 4. 2026 ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů, tj. do 7. 5. 2026. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.24. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 8. 5. 2026 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 954,69 Kč, přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše 2 515 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,02 %). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 015 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 20 293,91 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Za podání ze dne 6. 8. 2026, které bylo soudu doručeno dne 10. 8. 2026, soud náhradu nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění tvrzení a důkazů, které měly být obsaženy již v žalobě. Soud nepřiznal náhradu nákladů ani za podání ze dne 6. 8. 2026 doručené soudu téhož dne, neboť nedosahuje kvality úkonu právní služby (jde o prostou omluvu z jednání).26. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.