Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 331 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 15. 9. 2025 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 528 Kč, úvěr by sjednán na 24 měsíců. K uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně uvedla, že k ní mohlo dojít pouze prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , Anonymizováno, v chráněném internetovém prostředí, kde zájemce vyplní požadované údaje a po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žádost schválena, objeví se na internetových stránkách text smlouvy a na telefonní číslo, které zájemce uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zájemce zadá na webové stránce, je smlouva uzavřena. Totožnost zájemce je ověřována ze strany žalobkyně prostřednictvím kopie dokladů totožnosti. Při uzavírání smlouvy je ověřeno vlastnictví k účtu zájemce. V případě vyplacení úvěru na účet musí být ze strany zájemce odeslána 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Další možností ověření je BankID. V tomto případě žalovaný zaslal ověřovací poplatek ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Schválená výše úvěru ve výši 16 000 Kč byla dne 15. 9. 2025 odeslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, . V rámci druhé až osmé splátky vynáší úrok pevnou částkou 784 Kč a v rámci deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. V případě zesplatnění úvěru přirůstají vynesené a nesplacené úroky k jistině. Úroky byly účtovány dne 15. 12. 2025 ve výši 784 Kč, dne 15. 1. 2026 ve výši 784 Kč, dne 15. 2. 2026 ve výši 784 Kč, dne 15. 3. 2026 ve výši 784 Kč, dne 10. 4. 2026 ve výši 784 Kč. Žalovaný si jedenkrát prodloužil splatnost splátky o jeden měsíc, tzv. korunovým odkladem. Za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1 584 Kč, splatnost poplatku je vždy se splatností následující splátky. Ke korunovému odkladu došlo dne 15. 10. 2025, kdy byla uhrazena částka 1 Kč. Žalovaný dále hradil dne 11. 12. 2025 částku ve výši 3 579 Kč a dne 29. 12. 2025 částku ve výši 1 751 Kč. Dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván k jeho úhradě. Žalovanému byla rovněž účtována smluvní pokuta dne 3. 12. 2025 ve výši 500 Kč, dne 16. 2. 2026 ve výši 500 Kč, dne 30. 1. 2026 ve výši 500 Kč, dne 19. 3. 2026 ve výši 500 Kč a účelně vynaložené náklady, a to dne 24. 11. 2025 ve výši 300 Kč, dne 22. 12. 2025 ve výši 300 Kč, dne 20. 1. 2026 ve výši 300 Kč, dne 23. 2. 2026 ve výši 300 Kč, dne 19. 3. 2026 ve výši 300 Kč, dne 10. 4. 2026 ve výši 130 Kč. Jednotlivé předpisy smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů vyplývají ze splátkového kalendáře. Výše byla sjednána ve smlouvě. Dne 23. 2. 2026 byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu. Ke dni 10. 4. 2026 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru včetně smluvní pokuty. Při uzavírání smlouvy žalobkyně hodnotila schopnost žadatele splácet, kdy zkoumala, zda žadatel má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťovala, zda v případě, že nějaké jiné závazky má, tyto hradí, a to prostřednictvím SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobovala žadatele důslednému credit scoringu, posuzovala jejich příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumávala několik ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Pohledávka ve výši 20 331 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 14 665 Kč, úroků ve výši 3 136 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1030 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 121,71 Kč od 22. 5. 2026 do 9. 6. 2026 (tj. od 15. dne od odeslání předžalobní výzvy), zákonný úrok z prodlení z částky 20 331 Kč ve výši 11,5 % ročně od 10. 6. 2026 do zaplacení. Dlužnou částku žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.2. K výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného doplnila, že limit nejvyšší měsíční splátky (MLS) se vypočítává vždy jak na klienta, tak na jeho domácnost, přičemž do výpočtu se započítávají částky životního minima spolu se splátkovou zátěží. V daném případě žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmu ve výši 63 116 Kč, od kterého odečetla částku životního minima na žalovaného 4 860 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 27 301 Kč, výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč. Mimo to žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, CRIBIS a ISIR bez negativního záznamu. Dle zprávy z registru NRKI se žalovaný za dobu trvání závazků nedostal do prodlení se splácením svých závazků, měsíční splátka věřitelům činí 27 301 Kč. K ověření příjmů žalovaného si žalobkyně vyžádala výpis za poslední měsíc před sjednáním úvěrové smlouvy, ze kterého je patrný příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, . Na výdajové straně jsou z výpisu patrné běžné životní náklady. Z bankovního výpisu nejsou patrné žádné pravidelné platby nájemného, tato skutečnost odpovídá tomu, že žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bytě/domě a nemá vlastní nájemní závazek. Výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši 6 000 Kč a v této výši byly zahrnuty do výpočtu MLS. Žalobkyně dále mimo jiné odkázala na judikaturu Soudního dvora EU, obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví k posouzení úvěruschopnosti a komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru a zdůraznila, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má být zohledněn princip přiměřenosti s tím, že není určen jediný ideální způsob posouzení úvěruschopnosti a rozhodně jím není dokladování příjmů a výdajů spotřebitele, nýbrž je dáno na uvážení poskytovatele úvěru, zda disponuje lepší odbornou znalostí a zkušeností a je schopen využít jiné zdroje informací, které mohou vést k lepší predikci úvěruschopnosti spotřebitele. Ohledně uzavření smlouvy odkázala na to, že webové rozhraní žalobce je obdobou internetového bankovnictví. Vlastnictví účtu žalovaného bylo ověřeno prostřednictvím BankID a jeho totožnost byla ověřena prostřednictvím kopie občanského průkazu a výpisu z bankovního účtu.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.5. Z úvěrové smlouvy ze dne 15. 9. 2025 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, mezi stranami byly sjednány i poplatky požadované žalobkyní (poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 528 kč, poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů ve výši 1 584 Kč), účelně vynaložené náklady a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Úroková sazba byla uvedena jako pevná částka, kdy první měsíc byl bezúročný, od druhého do osmého měsíce trvání bude úrok 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč a od devátého měsíce trvání úvěru až do dne splatnosti byl bezúročný. Sjednáno bylo 24 splátek. Součástí smlouvy jsou i údaje o poplatcích.6. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný má dva existující splátkové kontrakty, 1 nesplátkový kontrakt, 2 kreditní karty, kdy měsíční splátky činí 27 301 Kč. Zbývalo mu uhradit celkem 83 945 Kč. Ukončených kontraktů měl evidovaných cekem 9.7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 15. 9. 2025 byla na účet č. , č. účtu, odeslána platba ve výši 16 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .8. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje kopií identifikačního dokladu žalovaného.9. Ze sazebníku bylo zjištěno, že ověřovací poplatek činí 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činí 33 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek za korunový odklad pak činí 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč úvěru do 30 000 Kč. Mezi náklady úvěru patří účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které činí 300 Kč na měsíc, dále smluvní pokuta ve výši 500 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši.10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že úvěr činí 16 000 Kč. Dlužná jistina činí částku 14 665 Kč, smluvní pokuta 1 500 Kč, úrok 3 136 Kč a účelně vynaložené náklady 1 030 Kč. Žalovaný vyčerpal jistinu celkem 16 000 Kč a uhradil na úvěr celkem 5 331 Kč. Úvěr byl zesplatněn dne 10. 4. 2026.11. Z karty klienta a z dokumentu nazvaného „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ bylo zjištěno, že žalobkyně před procesem uzavírání smlouvy posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když vyšla z údajů získaných od žalovaného a dále z dostupných registrů a databází. Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný nemá žádné dítě, příjem má ze zaměstnání ve výši 55 000 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti činí 0 Kč měsíčně a splátky jiným společnostem činí 10 000 Kč měsíčně. Jako zdroj příjmů byl uveden zaměstnavatel , právnická osoba, a jako druh bydlení byl uveden vlastní dům/byt. Úvěruschopnost ověřovala v registru SOLUS, NRKI, CRIBIS, ISIR. Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně prověřovala prostřednictvím výpočtu tzv. limitu nejvyšší měsíční splátky, což je částka, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru. K jejímu výpočtu žalobkyně využila statistický model, kdy je přezkoumávána spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. dále se zjišťuje částka životního minima klienta, jakožto i členů domácnosti, částku nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků klienta dle údajů v NRKI.12. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 27. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je českou akciovou společností a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.13. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 8. 2025 do 31. 8. 2025 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 23 734,81 Kč a konečný zůstatek činil 14 085,84 Kč. Celkové příjmy v tomto období činily 122 180,62 Kč a výdaje činily 131 829,59 Kč. Příjem žalovaného od společnosti , právnická osoba, činil 37 893 Kč a 25 223 Kč.14. Z výstupu z BankID bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . totožnost žalovaného.15. Z dohledání informací o činnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně evidovala činnosti na klienta-žalovaného, kdy elektronický podpis byl proveden SMS kódem , Anonymizováno, .16. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky s upozorněním na možné zesplatnění. Výzva byla dle podacího archu odeslána dne 24. 2. 2026.17. Z výzvy ke splacení celé půjčky bylo zjištěno, že žalobkyně měla žalovaného vyzvat k zaplacení částky ve výši 20 331 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla dle podacího archu odeslána dne 13. 4. 2026.18. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2026 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do 21. 5. 2026. Výzva byla odeslána dne 11. 5. 2026.19. Soud neprovedl důkaz dotazem na příslušnou finanční instituci, neboť jím mělo být prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, což však měl soud za prokázané již z ostatních předložených listin. Takové dokazování by tak bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.20. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný dne 15. 9. 2025 uzavřeli úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal řádně a včas splácet včetně poplatků a smluvních sankcí v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky, když vyšla z údajů patrných z výpisu z účtu žalovaného o tom, že má příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 63 116 Kč měsíčně a dále vyšla z úvěrové zprávy NRKI s tím, že žalovaný má jiné splátky ve výši 27 301 Kč měsíčně, které řádně splácí. Ohledně dalších informací vycházela z údajů sdělených žalovaným, tj. že nemá žádné dítě a že bydlí ve vlastním domě/bytě. Žalobkyně rovněž učinila dotazy na registry bez negativního nálezu, kromě výše uvedeného registru NRKI. Tyto údaje porovnala z pohledu jejich věrohodnosti s veřejně dostupnými informacemi. Na základě uvedeného dospěla žalobkyně k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Žalovaný celkem načerpal částku 16 000 Kč a na úvěr uhradil jen 5 331 Kč. Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěr zesplatnila. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný před podáním žaloby marně upomínán.21. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).22. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.23. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.25. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.26. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.27. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).28. Podle názoru soudu nelze považovat posouzení úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné, jestliže žalobkyně vycházela toliko z bankovního výpisu žalovaného za jeden měsíc a z jím tvrzených údajů. Byť statistický model má svou relevanci a umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat, informace od žalovaného, které slouží jako vstupní data pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet, je však třeba řádně doložit a prokázat. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, „to, že banka využila interní a externí datové zdroje statistického modelu, ale zároveň vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, nájemní bydlení, počet osob v domácnosti…), výši splátek konsolidovaných úvěrů a počítala i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného“. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře (karty) k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 27 Co 27/2023).29. Za situace, kdy žalovaný opakovaně využíval spotřebitelské úvěry k financování svých potřeb, nebylo možné na základě výpisu za jediné období v délce pouhého jednoho měsíce spolehlivě ověřit jím tvrzené výdaje ani učinit kvalifikovaný závěr o výši jeho průměrného měsíčního příjmu; k takovému posouzení by bylo namístě vycházet alespoň z výpisů za tři po sobě jdoucí měsíce (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 74 Co 160/2024). Současně nelze přehlédnout, že celková výše výdajů v posuzovaném období převyšovala dosažené příjmy, přičemž na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že zůstatek na účtu vykazoval kladnou hodnotu. Nadto je třeba zohlednit, že předložený výpis se vztahoval k jinému bankovnímu účtu, než na který byl následně poskytnut předmětný úvěr, což naznačuje, že finanční transakce nebyly zkoumány komplexně. Za těchto okolností nelze uzavřít, že žalobkyně provedla úplné a dostatečně komplexní posouzení úvěruschopnosti žalovaného v rozsahu vyžadovaném právními předpisy. O správnosti tohoto závěru ostatně svědčí i následný průběh splácení úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení již s úhradou první splátky; ačkoli ji později spolu s druhou splátkou doplatil, třetí splátka již uhrazena nebyla. Tato skutečnost přinejmenším podporuje pochybnosti o tom, zda byla jeho schopnost úvěr řádně splácet před uzavřením smlouvy posouzena s náležitou péčí.30. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy a identifikace žalovaného v rámci kontraktačního procesu a zejména označila důkazy ke svým tvrzením. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).31. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s dostatečnou péčí. Nedostatečné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet pak způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.32. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bez platného právního důvodu finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný dosud na dlužnou částku uhradil pouze 5 331 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 10 669 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 11. 5. 2026 a žalovanému stanovila lhůtu k plnění do 21. 5. 2026. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.33. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 669 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 669 Kč od 22. 5. 2026 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch žalobkyně a úspěch žalovaného v řízení je v zásadě stejný, resp. rozdíl mezi nimi je pouze nepatrný, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).