Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 904 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 6. 2025 se společností , právnická osoba, ., která ji nabyla od společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč. Žalovaný své závazky řádně neplnil a po započtení jeho úhrad ve výši 14 000 Kč evidovala žalobkyně dluh ve výši 13 904 Kč. Pro případ, že by soud nárok neshledal důvodným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 2. 2024, potvrzení o provedených platbách, potvrzení , právnická osoba, . ze dne 15. 7. 2026, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025, předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 a doručenky ze dne 23. 7. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne 12. 2. 2024 částku 10 000 Kč a dne 21. 4. 2024 částku 6 000 Kč. Z potvrzení , právnická osoba, . soud zjistil, že účet, na který byly tyto částky zaslány, náležel žalovanému a žalovaný byl jeho jediným majitelem a disponentem. Žalobkyně sama tvrdila, že žalovaný na dluh uhradil celkem 14 000 Kč.4. Soud právní vztah účastníků posoudil jako vztah ze spotřebitelského úvěru podle občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných a spolehlivých informací. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona je smlouva uzavřená v rozporu s uvedenou povinností neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.6. Žalobkyně neprokázala, jaké konkrétní údaje o příjmech, výdajích, majetkových poměrech a stávajících závazcích žalovaného byly při posuzování jeho úvěruschopnosti zjišťovány a vyhodnocovány. Nebyly předloženy podklady dokládající rozsah a výsledek posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto uzavřel, že řádné splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nebylo prokázáno.7. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Ze shromážděných důkazů však bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč a že žalovaný na tento závazek uhradil částku 14 000 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak představuje rozdíl mezi přijatým plněním a uhrazenými platbami, tedy částku 2 000 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná. Ve zbývající části, v níž žalobkyně požadovala plnění převyšující rozsah bezdůvodného obohacení, soud žalobu zamítl.9. Splatnost dluhu z bezdůvodného obohacení nastala výzvou věřitele podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 20. 7. 2025, která mu byla doručena dne 23. 7. 2025. Ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění tří dnů. Tato lhůta uplynula dne 26. 7. 2025 a žalovaný se dostal do prodlení dne 27. 7. 2025. Od tohoto dne vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, a zásadně by mu tak vůči žalobkyni náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalovanému v řízení vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nebyl zastoupen advokátem a nevznikly mu ani jiné prokazatelné náklady spojené s uplatňováním nebo bráněním práva. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.