Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 552,60 Kč s příslušenstvím z důvodů, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , s ním dne , datum, uzavřela smlouvu č. , Anonymizováno, , na jejímž základě mu téhož dne poskytla na jeho bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit poplatek za jejich poskytnutí ve výši 6 552,60 Kč, to vše nejpozději do 25. 4. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek společnosti , právnická osoba, ., na adrese www., Anonymizováno, .cz, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svého jména, data narození, rodného čísla, adresy bydliště, telefonního čísla a e-mailové adresy, požádal o poskytnutí konkrétní výše peněžních prostředků s konkrétní lhůtou pro vrácení a smlouvu podepsal pomocí kódu , Anonymizováno, , jenž mu byl zaslán prostřednictvím SMS na telefonní číslo , tel. číslo, ve formuláři žadatele o poskytnutí peněžních prostředků. Společnost , právnická osoba, ., prověřila schopnost žalovaného splatit požadované peněžní prostředky na základě lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do ujednaného dne nevrátil. Pohledávka vůči žalovanému byla společností , právnická osoba, ., na základě smlouvy ze dne 2. 10. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalobkyní požadovaná částka 12 552,60 Kč se skládala z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 6 000 Kč a z nezaplaceného poplatku za jejich poskytnutí ve výši 6 552,60 Kč. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k plnění upomínkou ze dne 20. 10. 2025. Jako příslušenství žalobkyně po žalovaném požadovala úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 552,60 Kč, a to od 26. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud věc projednal při jednání dne 24. 8. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně svou neúčast na jednání předem omluvila (č. l. 42). Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání a žaloba mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 20. 7. 2026 (č. l. 36–38). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.4. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, (č. l. 10–13) soud zjistil, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeni společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaný. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného, namísto toho obsahovala pouze údaje o SMS kódu. Vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného nebyl opatřen ani formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 7–9). Vzhledem k chybějícímu podpisu žalovaného soud z uvedených písemností nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci.5. Z výpisu z běžného účtu (č. l. 6) soud zjistil, že dne 27. 3. 2024 byla z účtu společnosti , právnická osoba, ., číslo , č. účtu, provedena platba ve výši 6 000 Kč označená variabilním symbolem , var. symbol, ve prospěch účtu číslo , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného.6. Dále soud z rámcové smlouvy o postupování pohledávek včetně jejích příloh č. 1 až 3 ze dne 14. 6. 2023 (č. l. 17–22), z dodatku č. , hodnota, ze dne 2. 10. 2025 (č. l. 5), z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 (č. l. 4) včetně její přílohy 1 – seznamu pohledávek (č. l. 23–25) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 (č. l. 14) zjistil, že na základě smlouvy ze dne 2. 10. 2025 společnost , právnická osoba, ., postoupila pohledávku vůči žalovanému související se smlouvou číslo , Anonymizováno, na žalobkyni, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 16. 10. 2025.7. Konečně z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 (č. l. 14 p. v.) včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 20. 10. 2025 (č. l. 15) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 20. 10. 2025 advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovaného k zaplacení částky 18 914,41 Kč související se smlouvou uzavřenou se společností , právnická osoba, ., dne 26. 3. 2024, a to nejpozději do 3 dnů.8. Soud neměl za prokázané, že by se žalovaný seznámil s obsahem písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, natož že by projevil vůli být obsahem této písemnosti vázán. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalovaného a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 297/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovaným jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaný osobně aktivně učinil úkon mimo písemnost, který by se v písemnosti nepřímo projevil například zobrazením jeho jména, stále by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaný popsaným způsobem podepsal, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že společnost , právnická osoba, ., případně ověřovala totožnost žalovaného, nevypovídá nic o tom, zda sám žalovaný projevil vůli uzavřít se společností , právnická osoba, ., smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaný hodlal řídit.9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost , právnická osoba, ., poskytla dne 27. 3. 2024 ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Pohledávka vůči žalovanému byla společností , právnická osoba, ., postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Advokátka zastupující žalobkyni dopisem datovaným 28. 1. 2026 odeslaným dne 30. 1. 2026 vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 3 dnů.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z. „[b]ezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“11. Podle § 2993 věty první o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“12. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaný získal na úkor společnosti , právnická osoba, ., majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 6 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byl žalovaný povinen vrátit uvedené společnosti vše, co mu tato společnost plnila, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, ., vůči žalovanému byla podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn podle § 1882 odst. 1 o. z. Co do částky 6 000 Kč proto soud žalobě vyhověl.13. Žalovaný byl povinen plnit na výzvu žalobkyně, ve lhůtě, kterou žalobkyně určila, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně v dopise určila lhůtu v délce 3 dnů, přičemž dopis odeslala dne 20. 10. 2025. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka obsahující danou výzvu odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 23. 10. 2025. Poslední den výše uvedené 3denní lhůty počítané od dojití zásilky tak s ohledem na § 607 o. z. připadl na 27. 10. 2025. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dne 28. 10. 2025 dostal do prodlení podle § 1968 o. z., čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení v sazbě 11,5 % ročně odpovídající počátku prodlení žalovaného až ve druhém kalendářním pololetí roku 2025.14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.15. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu podepsal nebo jinak projevil vůli být jí vázán. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalovaného platit jakékoliv poplatky.16. Avšak i v případě, pokud by mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by uvedená společnost před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Žalobkyně k prokázání takových skutečností neoznačila ani žádné důkazy. I v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by žalovaný byl povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez poplatků.17. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).18. Co do zbytku, tedy v rozsahu poplatků a v rozsahu úroku z prodlení nad rámec přiznaného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.19. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný měl ve věci větší částečný úspěch než žalobkyně, jelikož soud žalobu proti žalovanému v rozsahu nadpoloviční většiny předmětu řízení zamítl, a žalovaný by tak měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi poměrem úspěchu žalovaného a poměrem úspěchu žalobkyně, žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.