Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 156 338 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 5. 2. 2025 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně na jeho bankovní účet poskytla částku 100 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách po 8 270 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 78,08 % ročně. Podle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena, a to kontrolou databází SOLUS a NRKI, žalobkyně vycházela dále z listin a informací od žalovaného, tj. z prohlášení žalovaného a dokladů o příjmech. Žalovaný podle žalobkyně ve dnech 10. 4. 2025 a 7. 5. 2025 uhradil částky 8 270 Kč, tj. celkem 16 540 Kč. Poté žalovaný přestal úvěr splácet. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to dne 16. 7. 2025. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 117 499,11 Kč (tzv. nová jistina). V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, náhrady nákladů za vymáhání ve výši 800 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 35 015 Kč a dále podle Přílohy č. 1 úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 2 026 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok za poskytnutí úvěru 78,08 % ročně z částky 98 450,81 Kč od 18. 7. 2025 do 10. 8. 2025 ve výši 4 902 Kč, úrok ve výši 12 % z částky 98 450,81 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19. 2. 2025 dosáhne 313 502,4 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 121 323 Kč od 18. 7.2025 do zaplacení. Dne 2. 7. 2025 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět s tím, že nadále po žalovaném požaduje dlužnou jistinu ve výši 83 640 Kč, dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 2 026 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 85 486 Kč od 18. 7. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 22. 7. 2026. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB bylo soudem zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.6. Předložena byla listina označená jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, , kde je jako poskytovatelka úvěru uvedena žalobkyně a jako klient žalovaný, listina datovaná je dnem 5. 2. 2025 (dále jen „smlouva o úvěru“), dále dodatek č. 1, předsmluvní formulář, informační dokument o pojistném produktu, informace po pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěr, přihláška do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěr, Příloha č.1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr a předpis splátek. Předmětem listin mělo být poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 100 000 Kč s tím, že žalovaný měl částku vrátit prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši 8 270 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaný žalobkyni zaplatit, činila 261 552 Kč, úroková sazba činila 78,08 % ročně, RPSN činila 113,07 %. V bodě 6.1 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení. V bodě 6.2 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, u níž se žalovaný dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. V bodě 6.3 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. V bodě 6.4 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. V bodě 6.5 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že žalobkyně má právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Dále měl být sjednán poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 013 Kč měsíčně. Mělo se jednat o bezhotovostní úvěr, vyplacený na bankovní účet č. , č. účtu, . Žádná z listin nebyla žalovaným podepsána vlastnoručně ani opatřena uznávaným či kvalifikovaným elektronickým podpisem, na místě podpisu žalovaného je jen číselný kód.7. Předložena byla listina označená jako „podpis na dálku“, kde je popsán postup podepisování uznávaný žalobkyní.8. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 6. 2. 2025 spolu s dodejkou ze dne 11. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému byl schválen úvěru ve výši 100 000 Kč. Celkem měl žalovaný zaplatit 261 252 Kč. Listina byla žalovanému odeslána dne 11. 2. 2025.9. Z listiny nazvané základní informace o klientovi bylo zjištěno, že u žalovaného je uveden e-mail , e-mail, a bankovní účet č. , č. účtu, .10. Z potvrzení a z informace o vyplacení ze dne 5. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému potvrdila platbu ve výši 1 Kč.11. Z dokladu o vyplacení částky a výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala dne 5. 2. 2025 na bankovní účet č. , č. účtu, částku 100 000 Kč.12. Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne 8. 1. 2024 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný.13. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 4. 2. 2025 neplynuly z tohoto výpisu žádné informace o žalovaném. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni 4. 2. 2025 finančně exponován v částce 1 188 356 Kč a byl zařazen do kategorie III. Žalovaný celkem podal žádost o 11 úvěrů a byl tedy zařazen do kategorie V., představující vyšší riziko. Limit úvěrového rámce byl stanoven na 202 000 Kč. Žalovaný již měl dluhy po splatnosti.14. Z hodnocení klienta, které nebylo žalovaným podepsané, bylo zjištěno, že je tam uveden pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 32 000 Kč, výdaje 10 860 Kč (4 860 Kč jako životní minimum, 6 000 Kč jako výdaje na bydlení, přičemž žalovaný bydlí v obecním bytě). Ostatní výdaje žalovaného byly 0 Kč, a to včetně výdajů na půjčky. Rezerva byla 1 000 Kč. Volné zdroje tak jsou 20 140 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný má středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou, je zaměstnaný ve společnosti Kabelové bedny a bubny, s. r. o., přičemž pracovní poměr je uzavřen na dobu neurčitou. Žalovaný je svobodný.15. Z přehledu transakcí za období od 9. 10. 2024 do 9. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem v průměrné výši 32 225,50 Kč.16. V kartě klienta bylo uvedeno, že žalovaný čerpal 100 000 Kč a v období od 12. 3. 2025 do 12. 4.2025 řádně hradil splátky po 8 270 Kč. Celkem zaplatil 16 540 Kč.17. Z výzev ze dne 12. 6. 2025, 14. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek splatných dne 12. 5. 2025, 12. 6. 2025 a 12. 7. 2025. Žalovaný byl zároveň upozorněn na možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru.18. Z oznámení ze dne 16. 7. 2025 bylo zjištěno, že úvěr byl ke dni 16. 7. 2025 zesplatněn, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více než 65 dnů. Žalovanému byla zároveň vyčíslena tzv. nová jistina ve výši 121 323 Kč.19. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 4. 2026 a z podacího archu ze dne 20. 4. 2026 bylo zjištěno, že dne 20. 4. 2026 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě celého dluhu, a to nejpozději do 15. dne od data odeslání předžalobní výzvy.20. Z prohlášení klienta a fotokopie občanského průkazu žalovaného nebyly zjištěny žádné další relevantní skutečnosti.21. Soud posoudil věc zejména dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.22. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.23. Podle § 110 odst. 1 SpÚ, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.24. Podle § 86 odst. 1 a 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.25. Podle § 87 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.26. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu SpÚ neplatná absolutně (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18)27. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.28. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.29. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka sjednala úvěrovou smlouvu se žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru.30. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice kroky v tomto směru učinila, ovšem omezila se pouze na formální ověřování, neboť podrobnosti výdajů žalovaného nezkoumala téměř vůbec. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech, přičemž již ze samotné lustrace v NRKI bylo zřejmé, že úvěrové schopnosti žalovaného nejsou nijak dobré. Žalovaný měl již evidováno celkem 11 žádosti o úvěr a byl zařazen do rizikové kategorie. Stejně tak podezřelá byla i celková expozice žalovaného ve výši 1 188 356 Kč. Navíc je nutné přihlédnout k tomu, že některé z jeho závazků již byly po splatnosti. Dále žalobkyně předložila listiny, ze kterých je patrné, že na bankovní účet č. , č. účtu, , jež je ve vlastnictví žalovaného, byl pravidelně poukazován příjem (mzda) v průměrné výši 32 225,50 Kč. Žalobkyně však nepředložila žádnou pracovní smlouvu žalovaného, a není tedy postaveno na jisto, jestli se jedná o příjem stálého rázu, jednorázové odměny či zda pracovní poměr žalovaného již zanikl. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný měl výdaje ve výši 4 860 Kč jako životní minimum a dále 6 000 Kč na nákladech na bydlení, jejichž výše však nebyla doložena. Žádné jiné výdaje nebyly v tvrzeny ani doloženy s tím, že podle žalobkyně ostatní výdaje žalovaného byly ve výši 0 Kč. Tomuto tvrzení však lze těžko uvěřit, neboť náklady vyúčtování za telefonní služby, internet, dopravu či volnočasové aktivity má většina obyvatel. Dále lze stěží uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný měl výdaje na půjčky ve výši 0 Kč, neboť z výpisu NRKI plynou opačné skutečnosti, tj., že žalovaný měl již dluhy po splatnosti. Posouzení se podle § 87 odst. 1 SpÚ sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).31. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovaného v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.32. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.33. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný zpětně uhradil 16 540 Kč. Tuto skutečnost žalovaný v průběhu řízení nerozporoval, netvrdil ani neprokazoval, že by uhradil žalobkyni více. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnutých a nevrácených peněžních prostředcích, tj. co do částky 83 460 Kč, a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni také vydat.34. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného dopisem sepsaným dne 20. 4. 2026 odeslaným stejného dne k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání, tj. do 5. 5. 2026. Dopis byl doručen v souladu s § 573 o. z. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí SpÚ). Počínaje dnem 6. 5. 2026 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.35. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 83 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 83 460 Kč od 6. 5. 2026 do zaplacení. Lhůta k plnění je určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.36. S ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec shora uvedené částky včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II.37. Podáním ze dne 2. 7. 2026 žalobkyně vzala žalobu co do částky 35 837 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 837 Kč od 18. 7. 2025 do zaplacení, částky 35 015 Kč, úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 95 450,81 Kč od 18. 7. 2025 do 10. 8. 2025 a úroku ve výši 12 % ročně z částky 98 450,81 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 7. 2025 dosáhne částky 313 502,40 Kč částečně zpět. Soud proto ve věci postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení v této časti zastavil.38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že je nepřiznal žádnému z účastníků. Při posouzení míry úspěchu ve věci soud vycházel nejen z výše přiznané jistiny, ale také z přiznaného příslušenství, neboť i to tvoří součást předmětu řízení (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010). Dále bylo nutné přihlédnout k částečnému zpětvzetí žaloby, ke kterému došlo dne 2. 7. 2026, žalobkyni totiž nic nebránilo v tom, aby tyto částky nepožadovala již v samotné žalobě, jedná se tedy o zaviněné zpětvzetí stran žalobkyně. Ve věci byl celkově úspěšnější žalovaný, jelikož mu však žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, soud jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.