107 C 397/2025-57 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 8. 2025, upřesněnou podáním z 16. 12. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 000 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 2. 2025 uzavřené mezi účastníky prostřednictvím klientské zóny, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s úroky v měsíčních splátkách po 7 500 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Před uzavřením smlouvy žalobkyně činila nezbytné kroky k ověření úvěruschopnosti žalovaného, porovnala jeho příjmy a výdaje, zda je schopen hradit pravidelné splátky, využila služeb společností Sokordia , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, registru SOLUS a ověřila transakce žalovaného na účtu za období od 1. 11. 2024 do 31. 12. 2024 a informace, které poskytl v žádosti (příjem 40 000 Kč, výdaje na bydlení 9 000 Kč, výdaje na potraviny a chod domácnosti 2 000 Kč) . Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15. 3. 2025. Dále žalobkyně požaduje náklady upomínání za 2 upomínky tj. 1 000 Kč v souladu se smlouvou a v důsledku prodlení s peněžitým závazkem také zákonný úrok z prodlení. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně od uzavření smlouvy do 16. 12. 2025 ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále také jen „o. s. ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Ze smlouvy č. , hodnota, z 25. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit spolu s úrokem ve výši 90 000 Kč, tj. celkem 140 000 Kč, byl stanoven měsíční úrok 15 % (RPSN 436 %), dále byl sjednán poplatek za písemnou upomínku ve výši 500 Kč.5. Z předsmluvní informace ze dne 25. 2. 2025 soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty základní informace ke smlouvě o úvěru.6. Z detailu pohybu z účtu č. , č. účtu, na č. , č. účtu, z 26. 2. 2025 (50 000 Kč) soud zjistil, že dne 26. 2. 2025 byla připsána platba ve výši 50 000 Kč z účtu , č. účtu, na účet č. , č. účtu, se zprávou pro příjemce „, Anonymizováno, úvěr“ a s poznámkou „, jméno FO, úvěr“, VS , var. symbol, .7. Z detailu pohybu z 25. 2. 2025 soud zjistil, že dne 25. 2. 2025 byla připsána platba ve výši 1 Kč z účtu , č. účtu, na účet č. , č. účtu, s poznámkou „, Jméno žalovaného, “, VS , var. symbol8. Z upomínky č. , hodnota, z 20. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila výzvu žalovanému k úhradě částky 8 000 Kč se splatností 15. 3. 2025 (dlužná částka 7 500 Kč + 500 Kč [1. upomínka]).9. Z upomínky č. , hodnota, z 20. 3. 2025 – email soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila výzvu žalovanému k úhradě částky 8 000 Kč se splatností 15. 3. 2025 (dlužná částka 7 500 Kč + 500 Kč [1. upomínka]) a zaslala jej na adresu , e-mail, .10. Z upomínky č. , hodnota, z 5. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila výzvu žalovanému k úhradě částky 8 500 Kč (dlužná částka 7 500 Kč + 500 Kč [1. upomínka] + 500 Kč [2. upomínka])11. Z upomínky č. , hodnota, z 5. 4. 2025 – email soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila výzvu žalovanému k úhradě částky 8 000 Kč se splatností 15. 3. 2025 (dlužná částka 7 500 Kč + 500 Kč [1. upomínka] + 500 Kč [2. upomínka]) a zaslala jej na adresu , e-mail, .12. Z předžalobní výzvy a zesplatnění ze dne 28. 7. 2025 vč. podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím zástupce k úhradě částky 91 325,16 Kč ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 2. 2026 do 11. 8. 2025.13. Z datového výstupu z Credit info CEE z 25. 2. 2025 soud zjistil, že ke dni 25. 2. 2025 žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku, registru SOLUS, evidenci exekucí.14. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období prosinec 2024 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 0,48 Kč, konečný 68 630,94 Kč, příjem ze zaměstnání činil 28 124 Kč, dále je zde neoznačená příchozí platba 200 000 Kč.15. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období listopad 2024 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 58,57 Kč, konečný 0,48 Kč, příjem ze zaměstnání činil 14 770 Kč a 17 465 Kč.16. Z občanského průkazu č. , hodnota, a evropského průkazu zdravotního pojištění č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy.17. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle §§ 1 824 a 2 395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný je měl vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 90 000 Kč (15 % měsíčně). Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, mj. lustrací v insolvenčním rejstříku, CEE, SOLUS, výpisy z bankovního účtu za 2 předcházející měsíce (což i doložila a bylo provedeno k důkazu), přezkoumala údaje uvedené žalovaným, avšak zjištěné údaje neověřovala. Co se týče výdajů, žalobkyně sice měla k dispozici údaje z běžného účtu žalovaného týkající se příjmových transakcí, avšak neměla žádnou informaci o faktických základních výdajích žalovaného. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně vynaložila odbornou péči u zkoumání výdajové stránky, neboť kromě zjištění, že nemá záznamy ve veřejně dostupných rejstřících neměla žalobkyně žádné relevantní informace o jeho individuálních pravidelných výdajích. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb. dospěl k závěru, že smlouva o úvěru sjednaná mezi účastníky je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 50 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy uhradil žalobkyni (0 Kč). Soud proto přiznal žalobkyni částku 50 000 Kč. S ohledem na ochranu spotřebitele stanovenou v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy má žalovaný vrátit poskytnuté plnění v době přiměřené jeho možnostem, závisí doba splatnosti nikoliv od výzvy věřitele, ale od možnosti dlužníka. Nárok na úrok z prodlení z přiznané částky dle § 1 970 o. z. (z důvodu prodlení s plněním peněžitého závazku) vzniká žalobkyni, vzhledem k tomu že nedošlo k dohodě o splatnosti mezi účastníky, až po uplynutí pariční lhůty (do tří dnů od právní moci rozsudku). Žalovaný byl proto zavázán k zaplacení částky 50 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a teprve pokud svou povinnost nesplní ve stanovené lhůtě, tak od čtvrtého dne je povinen zaplatit peněžitý závazek spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Ve zbývající části nároky, tj. co do částky 1 000 Kč (poplatcích za upomínky) a zákonného úroku z prodlení jako nedůvodné zamítl, neboť nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Lhůta k plnění byla uložena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro její prodloužení.18. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 88 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 6 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 94 %. Vycházel přitom z jis