107 C 7/2026-27 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 2. 10. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 370 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovaným uzavřeli dne 11. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru se sjednaným úvěrovým rámcem prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, , na základě níž žalovaný načerpal úvěr v konečné výši 30 000 Kč (v platbách dne 11. 10. 2024 a 13. 10. 2024) na dobu neurčitou s pravidelným měsíčním splácením, s úrokem 40 % měsíčně s tím, že smlouva trvá do úplného splacení jistiny úvěrovaným. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou, byl opakovaně upomínán, ke dni 8. 2. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila, žalovaný však ani po odeslání předžalobní výzvy poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 30 000 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 12 000 Kč a zákonným úrokem z prodlení od data zesplatnění a smluvní pokutu ve výši 5 370 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále také jen „o. s. ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z kopie občanského průkazu č. , hodnota, a kopie řidičského průkazu č. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 10. 2024 (dále jen „smlouva“), potvrzení o provedené platbě z 11. 10. 2024 a 13. 10. 2024 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11. 10. 2024 prostřednictvím webové stránky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit s měsíčním úrokem 40 %, splátky vždy k 5. dni v měsíci. Smlouva byla podepsána prostřednictvím SMS verifikačního kódu č. , hodnota, , který byl vložen do registračního formuláře. Pro případ prodlení byla v čl. IV smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Na základě smlouvy bylo poskytnuto 30 000 Kč (tedy s úrokem 12 000 Kč) na bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .6. Z výpisu z účtu č. , IBAN, za období od 15. 4. do 8. 9. 2024 soud zjistil, že příjmem žalovaného byla v měsíci dubnu podpora v nezaměstnanosti & příspěvek při pěstounské péči 19 195 Kč, platba z finančního úřadu ve výši 63 810 Kč, v měsíci květnu podpora v nezaměstnanosti & příspěvek při pěstounské péči 17 977 Kč a dále platba od , Anonymizováno, ve výši 22 659 Kč, v měsíci červnu podpora v nezaměstnanosti & příspěvek při pěstounské péči 16 586 Kč, v měsíci červenci podpora v nezaměstnanosti & příspěvek při pěstounské péči 3 776 Kč a dále platba od , Anonymizováno, ve výši 22 659 Kč, v měsíci srpnu byla příjmem platba od , Anonymizováno, ve výši 22 659 Kč a mimo jiné příjem z 5 nebankovních úvěrů/zápůjček od různých poskytovatelů. V předmětném období výpis obsahoval nepravidelné příchozí a odchozí platby společnosti , právnická osoba, . (sázky a loterie) a dále nepravidelné platby od různých fyzických osob.7. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr žalovaného č. , hodnota, ke dni 5. 2. 2025 a vyzvala ho k úhradě částky 83 058 Kč do tří dnů od doručení dopisu. Odeslání/doručení dopisu žalovanému soudu nebylo doloženo.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023, přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 12. 8. 2024 soud neučinil žádná významná skutková zjištění, proto je dále pro nadbytečnost neuvádí.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2025 vč. potvrdenie o podaji doporučenej zásielky z 12. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 90 281,95 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 11. 10. 2024 do tří dnů, tato byla žalovanému zaslána doporučeně dne 12. 8. 2025.10. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 1. 2026 soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne 13. 10. 2024 byla zúčtována příchozí platba ve výši 9 000 Kč a dne 11. 10. 2024 byla zaúčtována příchozí platba ve výši 21 000 Kč a dne 6. 10. 2024 byla zaúčtována příchozí platba ve výši 21 000 Kč, všechny pod variabilním symbolem , var. symbol, .11. Na základě provedeného dokazování, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem 21 000 Kč, dne 11. 10. 2024 byly na účet č. , č. účtu, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč a dne 13. 10. 2024 byly na účet č. , č. účtu, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s měsíčním úrokem ve výši 40 % měsíčně, a smluvní pokutou 0,1 % denně pro případ prodlení, přičemž smluvní strany podepsaly tyto listiny elektronicky. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila k 5. 2. 2025. Žalovaný neuhradil na žalovanou částku ničeho ani přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně.12. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle §§ 1 824 a 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), dle které žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem 40 % měsíčně, vždy k 5. dni v měsíci. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na pohledávku žalobkyně něčeho uhradil. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, nahlédnutím do výpisů z bankovních účtů příp. výplatních listů, lustrací v ISIR, CEE, CRKI a BRKI. K žalobě nepřipojila ničeho dalšího kromě výplatních lístků.13. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno dne 24. 2. 2026, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle §§ 580 a 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému celkem 30 000 Kč (21 000 Kč a 9 000 Kč), pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy uhradil žalobkyni (0 Kč). Soud proto přiznal žalobkyni částku 30 000 Kč. S ohledem na ochranu spotřebitele stanovenou v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy má žalovaný vrátit poskytnuté plnění v době přiměřené jeho možnostem, závisí doba splatnosti nikoliv od výzvy věřitele, ale od možnosti dlužníka. Nárok na úrok z prodlení z přiznané částky dle § 1 970 o. z. (z důvodu prodlení s plněním peněžitého závazku) vzniká žalobkyni, vzhledem k tomu že nedošlo k dohodě o splatnosti mezi účastníky, až po uplynutí pariční lhůty (do tří dnů od právní moci rozsudku) shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Žalovaný byl proto zavázán k zaplacení částky 30 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a teprve pokud svou povinnost nesplní ve stanovené lhůtě, tak od čtvrtého dne je povinen zaplatit peněžitý závazek spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Ve zbývající části soud nároky, tj. co do část