Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 6. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaných 1) a 2) zaplacení společně a nerozdílně částky 364 913,34 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 1. 5. 2025 do 31. 5. 2025 ve výši 10 234,59 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 1. 5. 2025 do 31. 5. 2025 ve výši 3 649,13 Kč, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 365 913,34 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení, smluvního 12% úroku z prodlení z částky 364 913,34 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 18 680 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 10. 2019 uzavřela s žalovanými 1) a 2) smlouvu o úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalovaným poskytnut úvěr ve výši 422 000 Kč, a to platbami z listopadu 2020 a z dubna 2021. Žalovaná však nehradili řádně splátky a žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 30. 4. 2025. Dlužná částka ve výši 364 913,34 Kč představuje nesplacenou jistinu.2. Ve vztahu k 2) žalované je řízení od 5. 9. 2025 přerušeno pro úpadek zjištěný v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v , adresa, pod sp. zn. KSOS , spisová značka, . Jelikož se na straně žalovaných nejedná o nerozlučné společenství ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., soud věc projednal ve vztahu k 1) žalovanému a rozhodl částečným rozsudkem vůči němu.3. 1) žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti ž1) žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Podáním doručeným soudu dne 28. 8. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 20 953,92 Kč na jistině úvěru, což odůvodnila tím, že tato částka jí byla doposud uhrazena insolvenčním správcem 2) žalované, a to v pěti platbách: 2 781,12 Kč dne 17. 4. 2026, 4 574,88 Kč dne 19. 5. 2026, 3 846,24 Kč dne 19. 6. 2026, 4 092 Kč dne 17. 7. 2026 a 5 659,68 Kč dne 19. 8. 2026. S ohledem na přijaté platby žalobkyně nově vyčíslila výši svého nároku vůči žalovaným následovně: jistina úvěru 343 959,42 Kč, úrok z úvěru ke dni 19. 8. 2026 ve výši 32 285,42 Kč, úrok z prodlení ke dni 19. 8. 2026 ve výši 56 677,15 Kč a neúročené poplatky ve výši 18 680 Kč. Soud vůči 1) žalovanému řízení částečně zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř., kdy souhlasu 1) žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo ve smyslu § 96 odst. 3 o. s. ř. třeba.5. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru č. , hodnota, a dodatku ke smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, ze dne 4. 10. 2019, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 18. 11. 2020, dokladu o úročení, oznámení o čerpání úvěru na bydlení ze dne 26. 11. 2020 a ze dne 14. 4. 2021, žádostí o výplatu ze dne 25. 11. 2020 a ze dne 12. 4. 2021, výpisů z účtu úvěru za rok 2020, za rok 2021, za rok 2022, za rok 2023 a za rok 2024, poslední výzvy k úhradě dlužných částek před odstoupením ze dne 1. 4. 2025 včetně dodejek, stavu pohledávky ke dni 31. 5. 2025, náhledu interního systému žalobkyně (lustrace žalovaných dne 1. 10. 2019), návrhu na úvěr ze dne 2. 10. 2019, potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 9. 9. 2019 a ze dne 11. 9. 2019, výplatních lístků 2) žalované za období od května do července 2019, výplatních pásek 1) žalovaného za období od května do července 2019 včetně dodatků, žádosti o úvěr fyzické osoby a návrh parametrů smlouvy o stavebním spoření ze dne 4. 9. 2019, aplikačního SCORINGU – vyhodnocení domácnosti účastníka, hodnocení bonity, obratů na smlouvě č. , hodnota, , stavu pohledávky ke dni 19. 8. 2026, výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, a výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, . Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a dodatku ke smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, ze dne 4. 10. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2), žalovaným byl poskytnut úvěr ve výši 422 000 Kč na ve smlouvě uvedený bytový účel. Úvěr měl být splacen včetně úroku ve výši 4,99 % ročně formou 181 měsíčních splátek do 25. 12. 2034 po 3 352,82 Kč s tím, že v první fázi budou žalovaní platit úrok 1 754,82 Kč a vklad na účet stavebního spoření ve výši 1 598 Kč měsíčně. Tato smlouva byla změněna dodatkem č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2020, kterým byla doba trvání prodloužena do 25. 2. 20235, lhůta na čerpání úvěru na 19 měsíců od účinnosti smlouvy o úvěru a lhůta prvního čerpání do 30. 11. 2020. Z listiny označené jako obraty na kontě bylo zjištěno čerpání úvěru 1) žalovanou v částkách 1 830 000 Kč, 50 000 Kč a 120 000 Kč. Čerpání úvěru je patrné z žádostí o výplatu, z oznámení o čerpání úvěru na bydlení a z výpisů z účtu úvěru. Toto proběhlo v souladu s pokyny k žádostí, které dal 1) žalovaný žalobkyni, a to dne 26. 11. 2020 v částce 300 000 Kč a dne 14. 4. 2021 v částce 122 000 Kč. Z výpisů z účtu úvěru ve fázi překlenovacího úvěru a z výpisů z účtu úvěru ve fázi přiděleného úvěru bylo zjištěno, že žalovaní na předmětný úvěr provedli v roce 2020 úhrady ve výši 1 413,83 Kč, v roce 2021 ve výši 53 165,22 Kč (včetně mimořádné splátky ve výši úspor na účtu stavebního spoření), v roce 2022 ve výši 36 881,02 Kč, v roce 2023 ve výši 11 298,46 Kč a v roce 2024 ve výši 36 881,02 Kč, a tedy součet všech plateb v letech 2020 až 2024 činil 139 639,55 Kč. Poslední výzvou k úhradě dlužných částek před odstoupením ze dne 1. 4. 2025 vyzvala žalobkyně oba žalované k úhradě dlužných splátek úvěru s tím, že pokud dlužná částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, odstupuje žalobkyně od úvěrové smlouvy a vyzývá oba žalované k úhradě celého nesplaceného zůstatku úvěru, který bude následně i soudně vymáhán. Tento dopis byl odeslán oběma žalovaným a dle dodejek jej 1) žalovaný převzal dne 15. 4. 2025 a 2) žalovaná dne 7. 4. 2025.7. Další zjištění se týkala zkoumání úvěruschopnosti obou žalovaných před uzavřením úvěrové smlouvy. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaní vůči žalobkyni prohlásili, že jsou manželé od 18. 5. 2002, ve společné domácnosti žije s nimi jedno dítě, bydlí ve vlastním domě a mají středoškolské vzdělání, jejich příjem dosahuje částky 39 000 Kč měsíčně (22 000 Kč a 17 000 Kč), jejich závazky dosahují celkové výše 583 090 Kč. Výdaje na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně a výdaje na splácení úvěrů 6 481 Kč u žalobkyně a 3 500 Kč měsíčně u jiných institucí. Z potvrzení o výši pracovního příjmu bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem 1) žalovaného za 6 měsíců u , právnická osoba, . na pozici skladového expedienta činil ke dni 11. 9. 2019 24 289 Kč a jednalo se o příjem z pracovního poměru na dobu určitou do 28. 2. 2020. Dle výplatních pásek čistá mzda 1) žalovaného činila 27 615 Kč v květnu 2019, 26 620 Kč v červnu 2019 a 22 548 Kč v červenci 2019. Z potvrzení o výši pracovního příjmu bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem 2) žalované za 12 měsíců u , právnická osoba, na pozici pokladní činil ke dni 9. 9. 2019 14 612 Kč a jednalo se o příjem z pracovního poměru uzavřeného na dobu neurčitou. Dle výplatních lístků čistá mzda 2) žalované činila 18 030 Kč v květnu 2019, 19 067 Kč v červnu 2019 a 20 891 Kč v červenci 2019. Z žalobkyní vyhotovených listin označených jako hodnocení bonity a aplikační SCORING bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaných vycházela z jejich příjmů v celkové výši 40 521 Kč měsíčně a celkových výdajů ve výši 17 511,63 Kč měsíčně, kdy tato částka zahrnovala existenční minimum 11 600 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč a splátky bankovním institucím ve výši 3 281 Kč měsíčně. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, za dobu od 27. 6. 2019 do 26. 9. 2019 bylo zjištěno, že na účet byla poukazována mzda od , právnická osoba, v částkách 18 307 Kč, 19 931 Kč a 18 230 Kč. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že na účet byla poukazována mzda od , právnická osoba, . v částkách 25 675 Kč v červenci 2019 a 26 625 Kč v srpnu 2019.8. Žaloba se jeví soudu ve vztahu k 1) žalovanému důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanými 1) a 2) jako úvěrovanými, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaných splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaných, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.9. Žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala příjmy obou žalovaných, jejich výše dle potvrzení o příjmu by za určitých okolností postačovala k řádnému splácení úvěru. Žalobkyně však nezohlednila skutečnost, že příjem 1) žalovaného byl z pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou, která měla skončit jen pár měsíců po uzavření úvěrové smlouvy. Dále dle soudu nebyly řádně zjišťovány pravidelné měsíční výdaje domácnosti žalovaných. Žalobkyně vycházela z částky existenčního minima a nijak nedoložených ani blíže neupřesněných nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč. Žalovaní výši svých výdajů nedoložili, poskytli žalobkyni pouze velmi kusé informace v žádosti o úvěr. Žalobkyně přitom měla k dispozici i výpisy z běžných účtů žalovaných za poslední tři měsíce a mohla tak porovnat údaje uváděné žalovanými či své výpočty výdajů se skutečností do jisté míry zaznamenanou v odchozích položkách na těchto výpisech. Postup při posuzování úvěruschopnosti by se měl lišit případ od případu a v žalovaném případě vzhledem k výši úvěru a dlouhodobosti jeho splácení měla žalobkyně větší pozornost věnovat zejména zjišťování výdajové stránky hospodaření žalovaných. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaných nebyla řádně zjišťována a z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze stavebního spoření jako smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost 1) žalovaného vrátit jistinu poskytnutého jí úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že 1) žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standardní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaní čerpali úvěr poskytnutý žalobkyní v částce 422 000 Kč a žalovaní uhradili dle výpisů z účtu předložených žalobkyní částku v celkové výši 139 639,55 Kč (včetně žalobkyní započteného zůstatku na účtu stavebního spoření jako mimořádné splátky). Dále žalobkyně dle svých tvrzení obdržela v rámci probíhajícího insolvenčního řízení řešícího úpadek 2) žalované částku 20 953,92 Kč. 1) žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 261 406,53 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 422 000 Kč a součtem částek 139 639,55 Kč a 20 953,92 Kč. Ve zbylé části byla žaloba vůči 1) žalovanému zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobkyní a 1) žalovaným podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. (i s přihlédnutím k důvodu částečného zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků, přičemž soud zohlednil i výši žalobou uplatněného úrokového příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 282 360,45 Kč (včetně částky 20 953,92 Kč, co do které bylo řízení zastaveno, jelikož tato částka byla po podání žaloby žalobkyni uhrazena insolvenčním správcem 2) žalované), tj. 59 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 193 557,69 Kč, tj. 41 % předmětu řízení. Žalobkyně tak má nárok na náhradu 18 % nákladů řízení (59-41). Celkové uplatněné náklady řízení žalobkyně činí 15 794 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 344 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za sepis předžalobní výzvy. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovaným a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni vůči 1) žalovanému přiznána částka 2 843 Kč, tj. 18 % z částky 15 794 Kč.