17 C 144/2017-1924 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně v rámci sporu mezi spoluvlastníky nemovité věci domáhala zrušení rozhodnutí spoluvlastníků nemovité věci nebytové jednotky (halové garáže) [číslo] v budově [adresa] na pozemcích p. č. st. [číslo] v katastrálním území Doubí u Karlových Varech ze dne 7. 6. 2017, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobkyně na změnu způsobu užívání společné nemovité věci (nebytové jednotky – halové garáže), která vyplynula z koupě podílu na nemovité věci (s konkrétně vymezeným parkovacím stáním). Žalobkyně byla původně v době zahájení řízení spoluvlastníkem věci s podílem [číslo] (odpovídající jednomu parkovacímu stání s [číslo]); v průběhu řízení se stala vlastníkem dalšího podílu [číslo] (odpovídající jednomu parkovacímu stání s [číslo]), tedy se stala spoluvlastníkem společné věci s podílem 1/6. 2. Žalobkyně následně změnila žalobu na požadavek zaplacení částky odpovídající náhradě za (nemožnost) užívání jednoho parkovacího stání (PS 50) za období užívání společné věci od 7. 11. 2018 do 7. 8. 2020 (v této době již byla spoluvlastníkem s podílem 1/6 na věci). Žalobkyně tvrdila, že jedno parkovací stání (ze dvou vlastněných, odpovídajících dvěma podílům po [číslo]) nemohla užívat, popř. mohla užívat pouze za výjimečných podmínek a dalších dodatečných opatření. Protože další spoluvlastníci svá parkovací stání užívat mohou a protože se odmítli podílet na řešení situace, kdy rozsahu užívání společné věci žalobkyní neodpovídá její podíl 1/6 (a tedy dvěma parkovacím stáním), má žalobkyně právo na náhradu na vyloučení z užívání podílu v rozsahu [číslo] (tj. jednoho parkovacího stání). Žalobkyně dále poukazovala na dimenzování parkovacích stání [číslo] – 50 (parkovací stání [číslo] bylo užíváno žalovaným 13. a odpovídalo podílům žalované 3. a žalovaného 13. v rozsahu 2x [číslo]); žádné z uvedených parkovacích stání neodpovídá normě ČSN (na dimenzování parkovacího stání) není možné souběžné využívání všech tří (uvedených) parkovacích stání. 3. Žalovaní 1., 4., 5., 12., 14. nesouhlasili s požadavkem žalobkyně. Poukazovali na to, že žalobkyně si předmětné parkovací stání [číslo] (a následně [číslo]) sama vybrala, měla možnost si ho vyzkoušet. Nesoulad rozměrů parkovacího stání s normou ČSN není podstatný, pokud je možné parkovací stání i tak využívat (což podle informací žalovaných možné je). Dále žalovaní namítali, že případné vady parkovacího místa žalobkyně ([číslo]) měla žalobkyně uplatňovat vůči prodávajícímu (žalované 2.). Ostatní žalovaní se na vzniku podstavení žalobkyně, ze kterého odvozuje své nároky, nijak nepodíleli. Pokud žalobkyně neuplatnila vady parkovacího stání vůči prodávajícímu, nemůže odpovědnost za tyto vady přenášet na žalované. 4. Žalovaná 2. se žalobou nesouhlasila. Poukazovala na to, že žalobkyně si parkovací stání vybrala, měla možnost si ho vyzkoušet. Námitky žalobkyně se žalovaná 2. pokoušela řešit, k dohodě o tomto řešení (výměna za jiné parkovací stání, výměna za venkovní parkovací stání) nedošlo, protože žalovaná s tím nesouhlasila. Halová garáž byla zkolaudována a státní správa neměla s postupem při stavbě a ke způsobu jejího provedení připomínky. 5. Žalovaná 3. a žalovaný 6. se k žalobě nevyjádřili. 6. Žalovaní 8. – 10. se žalobou nesouhlasili a odkazovali na argumentaci žalovaných 1., 4., 5., 12., 14. Dále namítali, že žalovaná si vědomě vybrala parkovací stání [číslo] (se slevou), a tedy nemůže vůči spoluvlastníkům nic uplatňovat. 7. Žalovaný 13. se vyjádřil k žalobě nesouhlasně v rámci svého výslechu v pozici účastníka řízení s odůvodněním, že žalobkyně svá parkovací stání mohla užívat (případné překážky byly subjektivní). 8. Soud ve věci opakovaně rozhodoval o nástupnictví s ohledem převody spoluvlastnických podílů na společné věci a s ohledem na úmrtí spoluvlastníků na straně žalované. O vstupu žalované 14. bylo rozhodnuto usnesením z 11. 10. 2017, č.j. 17 C 144/2017-54, o nástupnictví dědiců (žalovaných 3., 13.) po zemřelých manželech [příjmení] a o zastavení řízení vůči žalované 7., která prodala svůj podíl žalobkyni, bylo rozhodnuto usnesením z 23. 1. 2020, č.j. 17 C 144/2017-919, o nástupnictví žalovaného 10. do postavení žalované 11. bylo rozhodnuto usnesením z 20. 8. 2020, č.j. 17 C 144/2017-1235. 9. O změně žaloby bylo rozhodnuto usneseními z 17. 9. 2020, č.j. 17 C 144/2017-1242 (změna z požadavku na zrušení rozhodnutí spoluvlastníků na přisouzení částky) a z 27. 2. 2021, č.j. 17 C 144/2017-1345 (eventuální petit s rozdělením platební povinnosti podle podílů ostatních spoluvlastníků). 10. Rozsudkem z 2. 6. 2021, č.j. 17 C 144/2017-1426 byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Soud připustil oprávnění vyloučeného (omezeného) spoluvlastníka žádat za náhradu, pokud nemůže svá spoluvlastnická práva vykonávat v rozsahu svého podílu (§ 1122 z. č. 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“). Požadavek na společné a nerozdílné plnění náhrady byl odmítnut, protože každý ze spoluvlastníků odpovídá pouze v rozsahu své výhody (oproti znevýhodnění žalobkyně). Soud nepovažoval za důvodný ani dílný požadavek náhrady za užívání společné věci nad rámec spoluvlastnických podílů jednotlivých žalovaných žalobkyni, protože podle provedených důkazů žalobkyně obě svá parkovací stání [číslo] ve společné věci užívat může (byť s omezeními). Soud vycházel dále ze závěru o existenci dohody spoluvlastníků o užívání společné věci (listina, která byla původním vlastníkem celé věci předkládána kupujícím jednotlivých podílů předkládána k podpisu; listina obsahovala vymezení konkrétního parkovacího stání, které měl nabyvatel podílu užívat); soud dále vycházel z toho, že v uvedené listině (dohodě) nebylo nic ujednáno o náhradě za užívání, tedy předpokládal dohodu, která zamýšlela užívání vymezených parkovacích míst bez (případné náhrady) za rozdíly v kvalitě jednotlivých parkovacích míst. Konečně soud dovodil, že uplatnění nároku vůči žalované 3/ nemůže být úspěšné, protože žalobkyně odmítla plnění náhrady v době řízení. 11. Soud II. stupně odmítl řešení soudu I. stupně jako předčasné a nepřesvědčivé (v rozporu s provedenými důkazy). Dosavadní závěry soudu I. stupně o tom, že uživatelnost parkovacího místa jako takového je rozhodující a že je významný způsob nabytí podílu na společné věci žalobkyní odmítl. Soud I. stupně měl realizovat místní ohledání s vyšetřovacím pokusem; byly doporučeny konkrétní parametry pokusů. Podstatné je, zda dosavadní dokazování svědčí tomu, že parkovací stání žalobkyně ([číslo]) je hůře využitelné k parkování, než ostatní parkovací místa (zejména s ohledem na svou menší velikost). Není podstatné I. že si žalobkyně parkovací stání (ne) vyzkoušela, II. že byla garáž ve stávající podobě kolaudována, III. že by mohla za vady parkovacího stání odpovídat žalovaná 2/. Dosavadní postoj ostatních spoluvlastníků ke snaze žalobkyně domoci se rovného postavení (odpovídajícího jejímu spoluvlastnickému podílu) je despektem k rovnosti práv všech spoluvlastníků, a tedy ti mají být odpovědní za případné omezení výkonu práv žalobkyně v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Spoluvlastník má právo užívat společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu; pokud dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci práva neumožňuje a pokud nedošlo k dohodě o vyloučení náhrady, přísluší spoluvlastníku náhrada za nemožnost věc v rozsahu svého podílu užívat (a soud II. stupně implicitně nepovažoval dohodu, která byla spoluvlastníky uzavřena, za dohodu o vyloučení náhrady). Soud I. stupně se pak měl po vyjasnění podmínek užívání parkovacích stání žalobkyní zabývat obvyklou cenou nájmu (úplaty) za užívání parkovacího stání. K otázce vyloučení úspěchu žaloby vůči žalované 3/ se soud II. stupně nevyjádřil. 12. Mezi účastníky bylo nesporné, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky jednotky (garáže [číslo] v k.ú. [část obce] u [anonymizována dvě slova]); jejich podíly na věci byly takové, že žalobkyně vlastnila (v rozhodném období, za které je náhrada požadována) 1/6, žalovaní 1., 2., 4., 5., 6., 8. (a 9.), 10., 12. 14. po dvanáctinách a žalovaní 3., 13. po [číslo] (uvedené podíly odpovídaly i období od 7. 11. 2018 do 7. 8. 2020), pouze po část období byla naživu žalovaná 11. (jako vlastník podílu [číslo] spolu s žalovaným 10. v rámci manželského majetkového společenství, a to od 7. 11. 2018 do 13. 5. 2019). 13. Mezi účastníky bylo nesporné, že vztahy mezi spoluvlastníky (způsob užívání společné věci) jsou uspořádány dohodou, která byla v písemné podobě vyjádřena listinou datovanou (založeno v kopii na č.l. 111 a č.l. 89; jednalo se o různé podoby listiny tak, jak byly k dispozici od žalobkyně a žalované 2.). Účastníci (spoluvlastníci) uvedenou dohodu akceptovali postupně, v souvislosti s uzavíranými kupními smlouvami na bytové jednotky (v té době bylo zřejmé, jaký podíl na věci nabývají a jakému parkovacímu místu podíl odpovídá). Mezi účastníky dále bylo nesporné, že žalobkyně si vybrala parkovací stání [číslo] (viz půdorysný nákres založený mimo jiné na č.l. 1219) nebo půdorysných plánů Ing. [příjmení]